Že se nejedná jen o slova potvrdily hned první dvě skladby – Slavnostní předehra Dmitrije Šostakoviče a melodie z baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, v té druhé zazářil první sólista večera, sopránsaxofonista Jan Uher.

Z úvodního patosu do lehčího žánru pak posluchače probrala konferenciérka celého večera a také zpěvačka Renée Nachtigalová Kavalírem z operety Polská krev, který tancem doplnili sólisté Tanečního klubu CrossDance. Ti se vrátili ještě ve skladbě La Lumia Václava Trojana, kde oproti předešlému valčíku dostala tato dvojice možnost předvést paso doble.

Klarinetisté Zdeněk Jírek, Tomáš Hauser, Miroslav Mikeska a Radek Šubotnik vzpomenuli coby sólisté na Ježkův Bugatti step, Jitka Försterová a Marie Mašínová zase zazářily v Kmochově serenádě pro flétnu a lesní roh.

Potlesk sklidil nejmladší sólista večera, trumpetista Jan Khol, ve skladbě Ruská fantazie v úpravě Karla Bělohoubka a první polovinu večera uzavřela Moravská skica Josefa Jiskry neboli směs upravených moravských lidovek.

Mažoretky Srdíčko připravené na druhou polovinu koncertu avizovaly, že ta už se ponese v lehčím duchu. Otevřel ji Frankfurter marsch dirigenta celého večera Petra Stříšky a Viva tromboni Jaroslava Zemana, kde se úloh sólistů s trombóny ujali Vladimír Valenta, Luboš Procházka a Jiří Kukla.

Závěr večera se už nesl v rozezpívaném duchu – Vackův valčík Panenko modrooká, Vejvodova polka Kdyby ty muziky nebyly a samozřejmě Česká muzika Františka Kmocha. Rozezpívanému publiku muzikanti přidali Andulku Šafářovou a když Petr Stříška bez mikrofonu pronesl: „Tak jsme se pěkně rozezpívali, tak si dáme…“ bylo jasné, že tečku nemůže udělat jiná skladba, než Kolíne, Kolíne.

Muzikantům a především dirigentovi Harmonie 1872 se podařilo do druhého koncertu v divadle od jejich vzniku mistrně namíchat náročné skladby na hraní, ale i k poslechu s evergreeny, na něž publikum čeká, aby si je mohlo zpívat na cestě domů. Dá se předpokládat, že i v Rusku zaujme obé.

ZDENĚK HEJDUK