Opak však byl pravdou, náročnost a kvalita zůstaly, přidala se ovšem lehkost, zpěvnost, radost a především legrace, kterou si členové souboru dokázali udělat i sami ze sebe. A to vše vyšperkovat i přizvanými hosty. Tím nejdůležitějším byl Petr Konývka, zpěvák Kolínského Big Bandu a dalších místních kapel, který se ten večer zhostil nejen úlohy pěvecké, ale společně s kmenovou zpěvačkou orchestru Petrou Pernou i té průvodcovské.

A hned svojí první zpívanou písničkou navodil dobrou náladu - skladbou z muzikálu My Fair Lady v tuzemsku otextovanou jako Já se dnes odpoledne žením, kterou pohybově doprovodily mažoretky skupin Srdíčko a ZUŠ Přelouč vedené Jarmilou Pavlíčkovu. Když Petr zazpíval skladby z repertoáru Karla Gotta Lady Karneval a Včelka Mája, neváhala se Petra Perná převléknou do kostýmu včelky jen proto, aby zatančila na pódiu a Petr v tu chvíli překvapením málem přestal zpívat.

Před směskou staropražských kupletů Karla Hašlera nechal publikem kolovat mísu bonbónů Hašlerek, na pódiu muziku pohybem doprovodili tanečníci z Tanečního klubu Kocour Modroočko vedeného Jolanou Burešovou. Dalším hostem pak byl špičkový trumpetista Jan Pohořalý, který vystřihl sóla ve skladbě Libertango skladatele Ástora Piazzolly a v melodii z filmu The Mission od známého Eniia Morricona.

Petra Perná pak vzbudila nadšení v sále svojí perfektní interpretací muzikálových písniček jako Teď královnou jsem já z Kleopatry, Knížka snů z Bídníků a především Jsi můj pán z Drakuly. Sóla si zahráli i členové orchestru – Jitka Försterová na pikolu ve skladbě Rocking for Piccolo, Erika Pithartová na zobcovou flétnu připomněla známou Píseň osamělého pastevce Gheorgha Zamfira.

Při směsi skladeb od kapely Boney M si rytmická sekce nasadila paruky, při jiné pomalé písničce zase flétnistky rozhýbaly v rukách elektrické svíčky. Za pultem se s taktovkou vedle dlouholetého dirigenta Petra Stříšky, který složil i závěrečnou skladbu koncertu Frankfurter Marsch, střídala i mladá dirigentka Irena Pithartová.

V závěru stálo a tleskalo celé divadlo, takže orchestr přidal tradiční Kmochovy skladby, Kolíne, Kolíne pak zpívalo celé hlediště. K celkově dobré náladě přispělo i před začátkem a o přestávce hosteskami nabízené Martinské víno – bylo přeci Martina.

Hned první divadelní koncert velkého orchestru nasadil laťku hodně vysoko. A to nejen tu kvalitativní, co se týká bezchybného zahrání a interpretace skladeb, ale především schopnosti nebrat se úplně vážně, lehkosti a přenesení zábavy z jeviště do hlediště. Což se Harmonii 1872 na Martina podařilo beze zbytku.