Ta se odehrála v Městském společenském domě před hrstkou diváků. „Říkám, že v každém městě mám svých čtyřicet věrných fanoušků, tady jich je asi dvacet, ale zase je Kolín menší město,“ vtipkoval z pódia Dědeček.

Ten zazpíval nejdříve sám s akustickou kytarou, aby po několika písničkách sáhl po elektrické kytaře a pozval bubeníka Marcela Pindela, hráče na akordeon Jaroslava Krasničana a baskytaristu Vojtěcha Heřmánka. Jeho elektrického hraní si ale fanoušci přilič neužili, protože po chvíli kytara odmítala poslušnost. „Asi v ní docházejí takové ty baterky, ještě že máme náhradu,“ okomentoval to Dědeček a chopil se opět akustiky.

Jeho fanoušci se tak dočkali v úpravě pro kapelu jak starších skladeb jako Zabili trafikantku nebo Vysočany, Libeň, ale i zcela nových, které muzikanti společně natočili na poslední desku nazvanou Prší nám do Campari. Šraml doprovodného orchestr vynikl především v písních Georgese Brassense, které Jiří Dědeček coby specialista na francouzštinu překládal a také jich několik natočil – zpíval je jak v originále, tak v českém přebásnění.

Nechyběly ani legrácky typu Kuna ví. „Neskrývám, že původně byla určena pro Mateřídoušku,“ přiznal zpěvák a autor. I dvacítka fanoušků si nakonec vytleskala přídavek, který Jiří Dědeček zahrál a zazpíval sám s kytarou. „Jak jsem začal, tak skončím a děkuji moc, že jste přišli,“ loučil se Jiří Dědeček se svými nejvěrnějšími kolínskými fanoušky.

Zdeněk Hejduk