Na pódium tvořeném kamionovým návěsem o druhé odpolední vystoupali kolínský muzikant a pedagog Jiří Červín a jeho již dávno dospělý žák Miroslav Káninský tvořící již dlouho hudební Duo Jazz. Jejich kytarové instrumentálky krásně zapadly do sluncem zalitého prostranství, kde u pivních setů seděli první návštěvníci, vonělo opékající se prase a do půllitrů se točila první orosená pivka.

Několik přítomných dětí poté pobavilo nedaleko v plenéru Přátelské divadlo Jitky Novákové a Věry Bartlové s hrou Proč si čistí zuby i princezny kombinující loutkové divadlo s písničkami doprovázenými na akordeon a s poučením, že zuby si prostě čistit musí každý. Obrázek veselého zoubku dostali všichni i dospělí. Městským a sem tam i drsným blues s troškou country poté vrátila publikum před návěsové pódium kapela Los Utřinos s frontmanem a dramaturgem celé akce Jaroslavem „Gumákem“ Dvořákem.

Hlavní hvězdou letošního ročníku byl bard od nedaleké Kutné Hory Luboš Pospíšil a splnil ji dokonale. Prostranství se v čase jeho vystoupení o sedmnácté hodině rázem hodně zaplnilo, on s doprovodem vlastní kytary se prošel svým bohatým repertoárem od úvodní Můžem si za to oba přes Klub osamělých srdcí či Jekyll a Hyde, novější tak Vznikla zem, ale zahrál a zazpíval i novinku z právě vycházejícího alba Poesis. Nadšení posluchači si vytleskali ještě přídavek v podobě titulní skladby jeho debutu Tenhle vítr jsem měl rád. Přímo v Kutné Hoře žije i písničkář Pepa Nos, ten dorazil z politického mítinku na hoře Říp ještě řádně rozkurážněný, střídal dvě kytary i foukací harmoniky a do svých největších hitů Země je kulatá a Agent Sí Aj Ej zařadil aktuálně Babiše i se Zemanem.

Rockový program festivalu se odehrával uvnitř letitého a krásným retro dojmem působícího kulturáku s klasickým venkovským sálem, v němž pamětníci tančili a užívali se už před desetiletími. Všechny čtyři zde vystupující kapely jsou pravidelnými účastníky tohoto festivalu, jejich fanoušci je mají rádi a čekají na své oblíbené písničky.

V poslední době v Poděbradech zkoušecí Oliverova dálka hrála po delší pauze, se saxofonem směřuje více k blues, zahráli i jednu punkovou, dávný underground je ale stejně pořád slyšet a trošku doplatili na to, že se zvukař se sálem teprve seznamoval. Gamba Blues Band si letos přivezla zaskakujícího bubeníka Jiřího Kollmana známého třeba z kapely Klaxon nebo hraním s jazzmanem Pavlem Jakubem Rybou. „A když nejsme kompletní a máme záskok, tak nejsme Gamba Blues band, ale hrajeme pod názvem Oulíkovo bluesové družstvo,“ upozornil kytarista a zpěvák Stanislav Svoboda. Už na převážně jejich blues část fanoušků tančila, na největší hity rockového bandu Krásné nové stroje se přidali další a písničky jako Palmovka, Návštěva nebo Felicie si zpívali úplně všichni, to vše na pódiu tradičně dirigované a řízené zpěvákem Stanislavem Divišem.

Nevděčnou úlohu už má také několik let kapela Six Pastels, která tradičně Dožínky končí. Ani letošek nebyl výjimkou, došlo na ně až po půlnoci, ale vypořádali se s tím se ctí, a i jejich bigbít s vlastními písničkami si své posluchače i v pozdní hodině našel.

Vypadá to, že po cestování městečkem konečně Festiválek Dožínky našel svoji kotvu a systém venkovní a vnitřní scény se na další roky stane jeho poznávacím znamením. Samozřejmě i s přátelským setkáváním těch na pódiu i pod ním a vzájemné pohody, které jsou také dlouhá léta pro tuto akci symbolickými.