Žáci a pedagogové Základní školy Zásmuky, umělecké školy ze Sedlčan a z českobudějovické univerzity v něm totiž zpracovávali téma Dopis nevinnému. Pracovali na něm nejen celý předchozí týden, ale vlastně v během celého uplynulého roku.

„Během týdne, kdy sem přicházely také školní třídy zvenčí jsem si uvědomil, že se zároveň s něčím vyrovnáváme," řekl páter. Prý si uvědomil, že především mladí lidé jsou schopni dříve narozeným generacím pomoci vyrovnat se s minulostí. Podle jeho slov ji dokážou svým jedinečným způsobem pomocí výtvarných technik, hudby či myšlenek pojmenovat.

Práce mladých umělců podle Kamila Vrzala dokázala vše špatné ze zdí kláštera odsunout. „Díky tomu můžeme jít dál, tedy můžeme pokračovat," vysvětlil.

Děkoval také za kněze, kteří v prostorách zásmuckého kláštera žili, i za kněze, kteří do něj byli internováni.

Program vernisáže začal venku, kde po úvodním slovu předvedly žákyně umělecké školy své taneční vystoupení. Jiní studenti zarecitovali básně Jana Zahradníčka, ke kterým vždy zněla hudební kulisa, která podtrhovala témata jednotlivých veršů.

Program v prostorách zásmuckého kláštera však trval již celý týden, kdy studenti tvořili svá díla. Během jejich tvorby přicházeli žáci z nejrůznějších škol. Měli tak jedinečnou možnost vidět umělce při vzniku díla. Navíc se mohli zeptat na cokoli, co je zajímalo. „Mysleli si, že jdou na obyčejnou výstavu, na místě pak byli překvapení," řekl Kamil Vrzal. Své umění si v pátek mohli vyzkoušet všichni příchozí, těšit se mohli také na divadelní představení TVÁŘe Václava Havla v podání studentů umělecké školy.

Návštěvníci navíc mohli prozkoumat celý klášter po svém. Každý měl možnost nakouknout do všech prostor, které dýchají historií, a zažít tak neopakovatelnou atmosféru, kterou s sebou přináší právě kombinace tohoto místa s unikátním projektem, který je zapojený do mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel.

Červnovému sympoziu předcházela již výstava, která se v klášteře uskutečnila v únoru. Tehdy se všichni v klášteře sešli v rámci projektu Cesta sedmi kostelů. Jde o iniciativu, která vznikla před třemi lety jako odpověď na potřebu vstoupit do prostor, které jsou kolem nás. „Cílem je, aby si lidé začali všímat toho, že mají ve svém okolí jistou dominantu. A ať jsou věřící nebo ne, tak do místa vstoupí s nějakým programem nebo občerstvením. Zkrátka stráví společně den," vysvětlila iniciátorka projektu Jája Trojanová.

Nad společným tématem, které nebylo jistě lehké uchopit, se společně zamýšleli žáci prvních tříd Základní školy v Zásmukách stejně jako vysokoškolští studenti a jejich pedagogové.

Ředitelka zdejší základní školy Hana Kovářová tehdy přiznala, že uchopit toto téma nebylo pro nejmenší jednoduché. Proto jim téma museli jednotliví pedagogové přiblížit. Se svými žáky hovořili o stinných dobách české historie a široké a těžko uchopitelné téma nakonec specifikovali tak, aby dětem bylo bližší.

Obdobně se k tématu postavili také nejmladší žáci Základní umělecké školy Sedlčany. Jejich učitelka Lenka Feldsteinová souhlasila s tím, že pro nejmenší malíře bylo téma těžké. I v tomto případě se však podařilo dětem vysvětlit, o co vlastně jde.

Práce, které vznikly z rukou dětí i dospělých, nám připomínají nevinné, kteří se náhle ocitli v mlýnském kole bolesti, agrese, ponížení a smrti, přičemž to mlýnské kolo spustil někdo, kdo byl nelidský, neosobní, mocný. Měl tu strašlivou moc.

Lidé mohli kromě osobitých výtvarných děl navštívit také výstavu v prvním patře kláštera.

Šlo o výstavu Ústavu pro studium totalitních režimů s názvem Diktatura versus naděje, kterou mohli lidé spatřit již na pražských Hradčanech.

A proč vlastně pro celoroční tvoření organizátoři vybrali právě toto téma? „Vybrali jsme toto téma, abychom se dozvěděli něco o sobě, našich hodnotách a vztahu k druhým," vysvětlila Jája Trojanová. Podle jejích slov, se kterými souhlasí také Kamil Vrzal, chtěli děti připravit na to, že svět je plný krásy a zároveň bolesti, plný něhy a hrdinství, ale i opaku.