Často si vás fanoušci spojují s hity jako Hledá se žena, Františkovy Lázně a podobně, jedná se přitom o starší písničky. Co na to říkáte, že vás znají spíše díky starším věcem?

Máme především radost z toho, že nás vůbec někdo zná. Tenhle pocit nás těší, nějak si na něj nemůžeme pořádně zvyknout. Šrouby, Žena a Lázně nás samozřejmě budou doprovázet po zbytek naší kapelové kariéry. Z nějakého důvodu se právě tyto písně usadily v rádiích a srdcích posluchačů nejvíc. Nevíme proč, ale určitě z toho nejsme nijak smutní. Myslíme, že je pro nás velmi důležité, pokračovat zase někam dál. Písně z poslední desky Siluety možná nebyly tak hrané v rádiích, rozhodně je ale považujeme za to nejlepší, co jsme kdy složili a nahráli. A hojně navštěvované podzimní turné nám napovídá, že ani ze srdcí našich fanoušků se ještě stěhovat nemusíme.

Váš velký hit Hledá se žena přišel až po devíti letech fungování kapely. Věřili jste, že jednou ten velký moment přijde? Na jakých koncertech jste hráli do doby, než jste se stali slavnými?

Nad tím jsme nikdy nepřemýšleli. Hráli jsme si v klubech různě po Plzni pro pár kámošů, a i když jsme si podobnými představami o rádiích a velkých koncertech občas krátili dlouhou chvíli, nekladli jsme si to nijak za cíl, nebo tak něco. My všichni z Mandrage jsme tak strašně neambiciózní, že už jenom přemýšlení nad tím, že bychom někdy jezdili na koncerty dodávkou a ne osobním autem, jsme považovali za něco jako stavění Babylonské věže.

Začínali jste před třinácti lety, v té době vám bylo -náct. Jak se vám začínalo? Věřil ve vás někdo?

Začátky byly skvělé pro nás všechny. Pocit, když poprvé hrajete s kapelou, třeba jenom ve zkušebně, je to nahlas, prýští z vás mládí a nápady, ten pocit je k nezaplacení. Jestli v nás někdo věřil, je těžká otázka, na kterou neznáme odpověď. Prostě jsme pořád hráli a hráli, postupem času na nás chodilo víc a víc lidí. My se asi pořád cítíme jako kdybychom začínali. Tak snad teprve opravdu začínáme a čekají nás jen světlé a krásné zítřky.

Hrajete v sestavě už před deset let. Prošli jste nějakou ponorkovou nemocí?

No jasně, na tom není nic divného. Nejhorší to bylo zřejmě někde okolo vzniku desky Moje Krevní Skupina. Od té doby jsme se tak nějak naučili nehádat se a snad se i navzájem více respektovat, tak je to posledních pár let v pohodě. Budiž to už jen lepší!

Na co se těšíte do Kolína? Hráli jste tu již někdy?

Když se řekne Kolín, okamžitě se nám vybaví Natruc festival, jeden z našich nejoblíbenějších festivalů vůbec. Tam se hraje jedna báseň. A pak jsou tam ještě Staré Lázně a tam se také vracíme moc rádi. Však se tam dnes uvidíme, doufáme!

Soutěžte o lístky na koncert! Stačí odpovědět správně na otázku: Kdy naposledy hráli Mandrage v Kolíně?

a) TPCA beat festivalu
b) na festivalu Natruc 2014
c) Festivalu Kmochův Kolín

Své odpovědi pište na redakce.kolinsky@denik.cz s předmětem „Soutěž Mandrage".