Se zpožděním dorazil z německého Hannoveru, kde vystupoval den před tím, z Kolína pak odjížděl na další koncert do maďarské Budapešti.. Původním jménem Adam Brenner se v šestnácti letech ucházel o místo v dnes kultovní kapele Kiss, zahrál si s nimi tři písničky, ale nebyl přijat, údajně proto, že byl ještě dítě. Pod uměleckým jménem Adam Bomb vydal první desku v roce 1994.

Baskytaru k jednomu z jeho velkých hitů I Want My Heaven Metal mu natočil baskytarista australských AC/DC Cliff Williams, první svoji regulérní skupinu zformoval ze spoluhráčů Billiho Idola – bubeníka Gregga Gersona, basisty Phila Feita a dalšího kytaristy Jimmyho Crespema z kapely Aerosmith.

Traduje se, že si s ním později na pódiu zazpíval Axl Rose, ale do své vznikající kapely se jej prý neodvážil pozvat. Každopádně Adamovi od časů Kiss zůstala láska k ohňům a pyrotechnickým efektům, takže do kytary několikrát strčil rachejtle, aby ji nakonec zapálil celou. To byly však jen vnější aspekty poctivé rockové muziky, která i přesto, že začínala půl hodiny po půlnoci, okamžitě rozhýbala fanoušky.

Do Kolína jej pozval poděbradský Zdeněk Stejskal, který se Adamovi stará o tuzemské koncerty, o komunikaci mezi pódiem a sálem se starala místní pěvecká legenda Mirek Pokorný.

Ani čekání na opožděný příjezd hlavní hvězdy nebyl nudný, do časů tancovaček přítomné vrátila jejich legenda, zpěvák Dan Zeppelin Horyna. „Jsem rád, že můžu vystupovat U Vodvárků, utekl jsem totiž z Prahy, žiji v Bečvárech, takže jsem vlastně soused,“ vyznal se pořád charismatický zpěvák, který má za sebou dlouhá léta závislosti na pervitinu.

„Vážil jsem šedesát kilo, byl jsem třikrát ženatý, mám tři dcery a dnes pracuji v občanském sdružení Prostor, kde vyprávím dětem, co jsou drogy za svinstvo,“ přiznával se z pódia. Ale za doprovodu kytaristy Miloše Knoppa , basisty Richarda Tomíčka a bubeníka Aleše Zimolky, alias kapely Merlin, zpíval nejen písničky z nejnovější desky Tibet, kterou později pokřtil Adam Bomb tím, že ji (jak jinak) zapálil, ale také nestárnoucí hity z časů jeho kapely Vitacit.

„Tenkrát fungovala šeptanda, hráli jsme v Konárovicích a přišlo na nás daleko víc fanoušků než na Benefit, který vystupoval ve vedlejší vesnici,“ vzpomínal. Poté, co slezl z pódia, nebyl ani chvíli v osamění, každý se s ním chtěl pozdravit, nechat se vyfotit nebo podepsat desku.

ZDENĚK HEJDUK