V dalším díle našeho seriálu, kdy zpovídáme lidi, jejichž životů se Kmochův Kolín přímo dotýká, jsme se jí zeptali nejen na to, jak se k hudbě dostala a co říká na současné pojetí festivalu dechové hudby.

Violoncellistka Bára Kubíčková zahraje se svým kvartetem na scéně v kolínské synagoze, která několik let nabízí alternativní žánry.
„Rozhodně otevření této scény hodnotím kladně, přitáhne to širší publikum. S kvartetem budeme hrát asi počtvrté, vždy tam přijde hodně lidí. Program v synagoze je dost barevný, každý si najde něco," říká mladá muzikantka.

Každý si najde, co se mu líbí

Každý návštěvník si tam podle jejího názoru najde, co se mu líbí. „Lákavá nabídka to je i proto, že vstupné na Kmochův Kolín platí i do synagogy," řekla. Letošní Kmochův Kolín bude jejím šestým, kterého se zúčastní.

„Doufám, že to počítám dobře. Dříve jsme na něm vystupovali s Kolínskou filharmonií a Kolínským komorním symfonickým orchestrem. Hrála jsem i s orchestrem Jiřího Čmugra," vysvětlila.

Moderní pojetí Kmochova Kolína někomu vyhovuje, někomu ne. Jak to vidí violoncellistka Bára Kubíčková? „Festival by si měl určitě uchovat původní ráz dechové muziky, tahle myšlenka by měla být zachována, stejně jako dechové orchestry hrající na monstrkoncertu na hlavní scéně na náměstí," míní Bára Kubíčková, „ale osobně si myslím, že je důležité otevřít alternativní scény, jako je nyní synagoga. Něco by mohlo být klidně i na Kmochově ostrově."

Podle ní by se hodil zařadit i žánr ska, který má silnou dechovou sekci. „Je to založené na dechových nástrojích, byť to je jiná forma hraní," zamyslela se.

Do hudebky začala chodit v pěti letech

Jak se vůbec dostala sama k hudbě? „Rodiče mě přivedli do hudebky, když mi bylo pět let. Začala jsem chodit do třídy předškolních dětí k Janě Blažkové na pohybově-hudební přípravku," vyprávěla. Její tatínek je také muzikant. „Hraje na kytaru, občas dáváme dueta," svěřila se.

Violoncello nebývá úplně obvyklým nástrojem. Proč si vybrala zrovna ten? „Prostě mě pro něj nadchl učitel Jiří Čmugr. Zaujalo mě, že hrál v orchestru, komořinu, ukázal mi, jak se dá cello využít, jak pestrá škála muziky na něj jde zahrát," vysvětlila.

A jestli měla někdy chuť s nástrojem přestat? „Asi ve čtvrťáku na konzervatoři. Přišlo mi, že na to nemám. A potom jsem ani nechtěla hrát v orchestru – dělat konkurzy a podobně," řekla.

Muzikanti mají tvrdou konkurenci

V muzikantském světě podle jejího vyprávění panuje tvrdá konkurence. „Někteří lidé chodí do orchestru na různé výpomoci, takže na konkurzech mají mnohem větší šanci. Je to i o jméně, průraznosti. Někdy to nemusí být ani tolik o hraní – stačí, když zapracují nervy. Můžete být sebelepší, ale když to kvůli nervozitě pokazíte, je hotovo," vyprávěla.

Bára Kubíčková studovala na konzervatoři. Nezrazovali ji rodiče od života profesionálního muzikanta? „To ne, nikoho to ani nenapadlo. Ale pamatuji si, že když jsem přišla do prváku a nebyla tam matematika, fyzika, zeměpis a chemie, tak jsem byla dost rozčarovaná," směje se, „nicméně to svoji výhodu má. Když se člověku podaří do toho proniknout, tak to je skvělá práce. Člověk vlastně spojí práci a koníčka."

Každodenní cvičení je řehole

Život hudebníka je ale řehole, kvůli neustálému cvičení. Humorné pravidlo Kdo cvičí, nástroj si ničí, rozhodně u profíků neplatí.
„Občas jsem s tím bojovala, když jsem prostě věděla, že si k tomu musím sednout o prázdninách, protože další týden je koncert nebo zkoušky. Je to dost limitující. Na gymnáziu ten úkol můžete napsat o přestávce ve škole. Ale když na nástroj nehrajete, tak to nedohoníte. Už jenom doplňujete jakousi mezeru, ale neposunujete se dál," vypráví Bára Kubíčková.

Violoncellistka Bára KubíčkováA jaké to je, když se člověk v hudebce ocitne na opačné straně katedry? „Je to skvělé! V Kolíně jsem už třetí rok, čtvrtý rok učím v Praze. Člověk se vrací k lidem, které zná, ale najednou je s nimi na jedné vlně. Spousta lidí vám nabídne tykání, tak člověku o generaci nad vámi říkáte ahoj," směje se. Stěžovat si na kolínskou hudebku rozhodně nelze. „Škola má výborné zázemí," řekla.

Jsou kolínské děti muzikálnější kvůli Kmochově tradici? „Přijde mi, že jsou celkově ukázněnější. V Praze jsou děti rozpolcené do více koníčku. Děti mají i v Kolíně spoustu zájmů, ale pokud už chodí do hudebky, tak hudba dostává prioritu," podělila se o své pozorování.

Co říká na pojetí Kmochova Kolína?

A co říká na moderní pojetí Kmochova Kolína, jak jej organizuje Prostor Plus o.p.s.? „Líbí se mi současné pojetí. Ale osobně bych přidala ještě dvě scény s alternativní hudbou. Hodně lidí navíc letos zmátla změna, že je monstrkoncert v sobotu. Možná bych Kmochův Kolín nechala více propagovat," zamyslela se nad možnými úpravami festivalu Bára Kubíčková.