Stala jste se vicemistryní světa. Prozraďte, jaké to je?

Pořád se to snažím nějak vstřebat. To co se právě stalo. Ale jinak je to hezký pocit.

Dívčí osmnáctka získala historické stříbro a vy jste byla u toho. Jaké jsou vaše pocity krátce po turnaji?

Ano, jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí týmu. Pocity jsou skvělé, ale zároveň vím, že musím makat pořád dál a ještě víc, aby příští rok to MS dopadlo znovu a já byla jedna ze starších tahounek týmu.

Ve finále jste prohráli s favorizovanými Spojenými státy. Bylo to velké zklamání nebo převládala euforie ze druhého místa?

Hned po konečné siréně to bylo zklamání, ale během pár minut jsem si to v hlavě urovnala a zároveň uvědomovala, že to, co se stalo, je velký úspěch. Ale pořád tam bylo zklamání, jelikož jsme po druhé třetině byli blízko od prvního místa.

Obrovská euforie ale musela nastat po senzačním postupu do finále přes Kanadu. Co se dělo v kabině po utkání?

Bylo to úžasné, že jsme se dokázaly dostat až do finále. A o to větší radost, že to bylo přes Kanadu, která je jedničkou ve světovém hokeji a která nás v základní skupině porazila 8:1 a my si ukázaly, že dokážeme hrát s každým, když hrajeme jako tým. A zároveň jsme jim vrátily tu porážku. V kabině po utkání nám trenér řekl něco k zápasu a naší hře a pak jsme si to odbouchali, zakřičeli a zazpívali naši písničku.

Na mistrovství světa jste také získala dva body za gól a asistenci. Jste jako obránkyně spokojená s touto bilancí?

Já osobně svoje statistiky moc neřeším a jako obránce mám spíše jiný úkol než dávat góly. Ale jsem spokojená i když těch šancí dát gól tam bylo víc. Ale raději jsem, když se daří celému týmu a já neudělám chybu, aby z toho byl gól do naší brány.

Vy jste byla jednou z nejmladších hráček českého výběru. Neslo to sebou nějaké nevýhody mezi spoluhráčkami?

Mladších hráček nás bylo víc, takže nějaké ty povinnosti nováčka byly stejné a běžné jako v jiných týmech.

Určitě jste dostala spousty gratulací od svého okolí. Byla nějaká mimořádná?

Já jsem moc ráda za každou gratulaci nebo podporu, ale asi tři gratulace jsou pro mě mimořádné. Ať už od spoluhráčů z kabiny, nebo když mi Vojta Síla (hráč Kolína) pogratuloval a pochválil můj první gól, a nebo když mi napsal Lukáš Krejčík (manažer SC Kolín), jelikož on má zásluhu na tom, že jsem před třemi lety začala trénovat a na sobě makat ještě víc.

Jak vás přijali spolužáci a učitelé ve škole? Přece jen mezi ně přišla vicemistryně světa…

Jelikož jsem se vrátila domů pozdě večer, tak jsem šla do školy jen na poslední hodiny a moc spolužáků už neviděla. Na nějaké hodiny býváme rozdělené dle oboru. Ale i tak mi pogratulovali a říkali, že to všechno sledovali a fandili.

Náročný turnaj ve Švýcarsku je již minulostí. Jaké nejbližší plány máte nyní?

Moje nejbližší plány jsou sportovní, kdy chci pořád na sobě makat a zlepšovat se a příští sezonu pokračovat s klukama v juniorce. A mimosportovní, kdy teď musím myslet na školu a doplnit písemky, abych uzavřela pololetí.