Ten, coby odchovanec Pardubic hrající v pražské Slavii na střídavé starty, nastoupil za druholigový Kolín. A nebylo to utkání „já na bráchu, brácha na mne."

Jan Veselý byl vyloučen, byl faulován, na svého bratra na ledě i pokřikoval. Zkrátka, na ledě se oba oprostili od rodinných vztahů. Poplácání a klobáska byly až po utkání.

Honzo, je jasné, že se vás chci ptát i na vašeho bratra, ale pojďme začít od konce a hokejem. Dal jste dvacátý a vítězný nájezd Kolína, čímž jste Kozlům vlastně přisoudil dva body za výhru 5:4 po nájezdech. To byla porce…
Jelo se tolik sérií. A dělal jsem si z toho už i srandu, že když oni nedají, tak pojedu a rozhodnu. Tak mě tam Káďa (Jiří Kadlec – asistent trenéra pozn.red.) dal a jsem rád, že to vyšlo. Věřil jsem si na tu kličku.

Byl to už váš druhý nájezd. První jste jel v první trojici pokusů. Ten jste nedal…
Nedal. Je to taková přidržená klička, kdy jedu z pravé strany a střílím pod vyrážečku. Udělal jsem ho na rozbruslení a vyšel mi a dělám to i často na trénincích a vychází mi to. Bohužel jsem tentokrát trefil hokejku. Naštěstí mě kluci napravili v dalších pokusech a dali mi možnost jet znovu.

Vy jste minulý zápas s Kobrou nehrál. Měl jste angínu. Jak se vám proti Vrchlabí hrálo po nemoci?
Byl jsem trošku nesvůj. Byl jsem rád, že jsem to odehrál, jak jsem odehrál a že to skončilo vítězně. Budu se snažit potrénovat a ve středu hrát lépe. Jinak zápas to byl hodně dobrý pro oko diváků. Bylo to nahoru dolů, hodně branek padlo, mělo to všechno.

Pro vás byl zápas ve Vrchlabí pikantní, i protože hlavní rozhodčí byl váš bratr Tomáš. Už jste se někdy na ledě potkali – vy jako hráč a on jako rozhodčí?
Ještě ani jednou a bylo to příjemné na jednu stranu. Jeho kariéra se taky rozvíjí a myslím si, že to odpískal dobře. Že jsme sourozenci, nehrálo roli, i mě jednou vyloučil a udělal svoji práci. Já dělal na ledě zase svoji.

K tomu vyloučení. Byl to první faul utkání a Kolín v něm inkasoval. Vím, že jste to s kluky v kabině komentovali…
Myslím si, že jsem v tom byl nevinně. On pískal podražení, to já v té situaci neudělal. Tak jsem tam plácnul hráče přes hokejku a vyloučil mě. Když už, tak to mělo být za sekání (úsměv).

Všimla jsem si, že jste na svého bratra, tedy hlavního rozhodčího, něco pokřikoval. Co to bylo?
Křičel jsem, ať se vzpamatuje a píská hokej (smích). Bylo to v afektu. Jak pokřikuji na jiné rozhodčí, tak i na něj. A bylo to i z toho důvodu, že jsem nehrál to, co jsem chtěl.

Stihli jste pak po zápase prohodit pár slov?
Byla tady naše rodina, přijela mamka a brácha s přítelkyni. Po zápase jsme se setkali, popovídali, dali jsme si klobásku.