Nakonec se třemi posilami čítal tým trenéra Stanislava Bednáře dvanáct hráčů. V ligové konkurenci to znamenalo jediné, bát se sestupu, hrát alespoň o záchranu. A nakonec? Starší dorostenci postoupili do nadstavby a v té vedou tabulku. Zatím mají tedy nakročeno k baráži o extraligu.

„Vzhledem ke všem okolnostem jsme se před sezonou opravdu obávali sestupu. Věděli jsme, že to není žádná legrace a že budeme mít co dělat, abychom se v soutěži zachránili," popisoval počáteční obavy trenér Stanislav Bednář.

Trenére, nikdo asi nečekal, že se v únoru sejdeme a budeme si povídat o tom, že váš celek vede ligovou nadstavbovou tabulku a bude útočit na boje o extraligovou baráž, že?
Vzhledem k tomu, že jsme měli ze sezony obavy, tak určitě ne. Hráčský kádr činil před sezonou dvanáct hráčů, což jsou tak dvě třetiny mužstva, ne-li polovička. Obávali jsme se nejhoršího, a to je sestup. Věděli jsme, že to nebude žádná legrace, že budeme mít co dělat, abychom se zachránili. Chodil s námi trénovat zkušený obránce Karel Nedbal a říkal mi v srpnu: Stando, s tímto to bude asi letos těžké se zachránit. I reakce hráče, který má takové zkušenosti, byla taková. A realita je nakonec úplně jiná.

Jak je tedy možné, že se týmu začalo tak dařit?
Ti hráči, co už jsou v týmu druhý rok, přece jen něco věděli. Začali pracovat tak, jak by měli. Mladí se k nim přidali během dvou třech měsíců. Byli neskutečně houževnatí. Nechali si říct. Začali mít velice dobrou tréninkovou morálku. Vytvořila se výborná parta, včetně realizačního týmu, mého asistenta Jirky Tvrdíka a vedoucích pana Hájka a pana Kozáka a to mužstvo se začalo postupně zvedat a šlo nahoru. Pak jsme udělali dlouho šňůru bez prohry, která nás katapultovala na třetí místo, které znamenalo postup do nadstavbové skupiny. Už to bylo neskutečný postup a překročení cíle.

A nadstavba samotná je další překročení cíle. Vždyť po čtrnácti odehraných zápasech vedete tabulku…
Hráči pořád poctivě pracovali a čím dál víc se zlepšovali. A právě i nástup do nadstavby vyšel tak, jak vyšel. Vyhráli jsme prvních šest utkání a až pak jsme dvě prohráli. Ale musíme uznat, že jsme měli i neskutečné štěstí, že se nám vyhýbala zranění a nemoci. Potom to ale právě přišlo. 
V těch dvou zápasech, co jsme prohráli, jsme měli tři hráče mimo. Vlastně celou sezonu jsme byli závislí na pomoci od mladších dorostenců, kteří průběžně pouštěli dva až tři hráče, abychom měli vůbec tři útoky a dvě obrany na zápas.

Teď už vám do konce nadstavby chybí jen šest zápasů. Máte čtyři body náskok na druhé Kladno. Jak vidíte vaše šance dotáhnout sezonu snů až k senzaci jménem baráž?
Finále bude ještě hrozně těžké, protože tam jsou dvě mužstva, která touží po baráži – Kladno a Hvězda Praha. Ti proto udělají všechno. My se 
o to taky budeme snažit poprat a udržet první místo. Je pravda, že ty silné soupeře jsme dvakrát ze tří utkání 
v nadstavbě porazili, takže uvidíme. Samozřejmě je to závislé i na zdravotním stavu hráčů. Pokud budou zdraví a budou moci trénovat, tak potom věřím, že by se to mohlo povést.

Baráž by byla pro celý mančaft asi neskutečně velkou odměnou…
Samozřejmě. Hlavně pro ty kluky, kteří nikdy nebyli bráni za nějaké hokejové talenty. Ale za svou píli, poctivou práci a schopnost se hokej naučit by si to zasloužili. Bylo by to pro ně hrozná pobídka do další hokejové činnosti.

Je pro vás osobně letošní sezona velkým překvapením?
Každý trenér je rád, když se mu daří. A ještě o to je ten pocit sladší, když trénujete mužstvo, které nemá jména a počet hráčů. A když s tím něco uděláte, je to dobré. Je to těžší, když je jich málo a nejsou až tak talentovaní a počítá se 
s tím, že by hráli tak nahoře.

Zase jste zmínil počet hráčů. Jak jste tedy vlastně vyřešili situaci, abyste vůbec mohli nastupovat k utkáním?
Letní přípravu jsme začali se sotva deseti hráči. Celou sezonu jsme odehráli s přibližně dvanácti hráči. Na suchou přípravu nás bylo devět, pak přišel Černý z Poděbrad, Jiráň z Kutné Hory a gólman Jelínek z Kutné Hory. Takže to bylo těch dvanáct. Z toho ještě nemohl převážnou část sezony odehrát Faulhammer kvůli vážné nemoci. Půjčujeme si hráče z mladšího dorostu, aby nás bylo aspoň třináct na zápas.

Kde se podle vás vzala v týmu síla?
Kluci dobře trénovali a snažil jsem jim stále opakovat, že na to mají a že ta špička není tak daleko. Hodně jsme 
s nimi mluvili. Hokej v mládeži se nehraje tak dobře v posledních letech, abychom my nemohli být výš, i když je nás málo. Je to jen o práci a poctivosti. Úroveň českého hokeje šla neskutečně dolů. Takže ta konkurence není taková, abychom my to nemohli dokázat. A taky se nám to daří.

Začátek soutěže přitom nevypadal nijak dobře. Z prvních pěti utkání jste čtyři prohráli…
Až takovým pátým zápasem to začalo být dobré. I když jsme třeba vedli, neuměli jsme zápasy dotáhnout do vítězného konce. Hráče musíte přesvědčovat, že můžou vyhrávat. I vyhrávat se tým musí naučit. Je to i v hlavách. Vysvětlovali jsme jim, že jsme schopni udržet i nízké vedení. A podívejte se na tabulku, dostali jsme suverénně nejméně gólů (25 ve 14 utkáních pozn.red.) a nejvíc jsme jich nastříleli.

Co starší dorost a příští rok?
Zase víc jak polovička týmu odejde věkem do juniorky. Ale i když přijdou hráči z mladšího dorostu, ta situace nebude vypadat početně dobře. To bude podle počtu v žácích trvat ještě přibližně dva roky, než se starší dorost začne naplňovat větším počtem hráčů.

Je ještě něco, co byste chtěl říct závěrem?
Chtěl bych hráčům i realizačnímu týmu poděkovat. Vytvořili dobré podmínky a atmosféru. Do závěrečných bojů, kde budeme potřebovat i štěstí, takže to bych jim popřál. Byl by to velký úspěch se dostat do baráže o extraligu.

Zbylé domácí zápasy

14.2. SC Kolín – HC Slavoj Zbraslav (19.00)
16.2. SC Kolín – HC Krkonoše (14.45)
23.2. SC Kolín – HC Hvězda Praha (19.00)
28.2. SC Kolín – HC Kobra Praha (14.45)