„Začal jsem chodit s otcem, který pamatuje, když se otevíral zimák v roce 1956. V osmi letech jsem vždy chodil do kotle, kde tenkrát ještě nebyly bubny. Bylo to v době, kdy sem jezdily Zetor Brno, Třinec, Karviná a další,“ zavzpomínal Brom.

Za ty roky nevynechal jedinou sezonu, fandil i v letech, kdy se Kolínu příliš nedařilo.

„Chodil jsem i kolem roku 1987, kdy se spadlo až do krajského přeboru. Tenkrát přišel Vladimír Vaith pomoct z Itálie. Hráli jsme o postup s Berounem. Tam chytal exkladenský Krása. Postoupilo se zpět do druhé národní hokejové ligy,“ podotkl.

V současné době je asi nejvíc pyšný. Kozlové totiž hrají druhou sezonu v Chance lize.

„Je to úplně úžasné. Je mi padesát. Říkal jsme si, jestli se toho dožiji a je to tady. Jsem rád, že se sehnaly sponzoři, že se i město zapojilo. Vedení kolínského hokeje udělalo opravdu kus práce,“ pochvaluje si Brom.

Na zimní stadion nechodí sám, po svém boku má často svoji osmiletou dceru Beátku.

„Beru ji s sebou od jejích dvou let. Baví ji to. Už začala chodit do kotle. Má dres, fandí. Nehledě na to moje dcera chodí do třídy s hokejisty na hokejovou školu,“ přidává k dobru.

A na jakou éru kolínského hokeje vzpomíná nejraději?

„Nejraději na období mých vrstevníků, což je Jirka Kadlec, Ondra Výborný, miláček diváku Zdenda Heller. To byl můj kamarád, dneska už na nás bohužel kouká z nebe. Taky rád vzpomínám na dětská léta, když jsem chodil na Kubičku, Filipiho, Lupínka, Sekeru, Švandu, Topola, Tumpacha, nebo starého Karla Jelínka. A pak hodně na devadesátá léta,“ uvedl.