„Angažmá v Čeljabinsku jsem si samozřejmě představoval jinak, zvláště když jsem absolvoval celou těžkou letní přípravu. Neodehrál jsem ani dva zápasy," lituje v rozhovoru pro Deník někdejší talent Floridy Panthers, ale také pražského Lva, s nímž si zahrál finále play off KHL.

Jenže proč si vlastně vybral Spartu, když o něj tolik stál Liberec a právě tam se loni odrazil k reprezentaci, startu na MS a skvělému kontraktu s Čeljabinskem? Hledejte za tím náročné cestování, do Liberce se totiž skvělý bruslař stěhovat nechtěl. „Loni jsme se s Michalem Birnerem střídali v dojíždění z Prahy a momentální stav ramena mi nedovoluje, abych tohle absolvoval. Nedokážu si představit, jak bych dojížděl 800 až 1000 kilometrů týdně," říká bez obalu Řepík, který navíc na Spartě vyrůstal a její nabídku přijal bez ohledu na finance. „Nehrály v tom roli," odmítá.

Na Spartu se těší, ale ještě si bude muset minimálně do konce kalendářního roku počkat, až poprvé oblékne její dres v zápase. Na vině jsou už zmíněné zranění ramena a následné zjištění, že prodělal mononukleózu. „Na konci srpna, v půlce zápasu s CSKA Moskva, jsem vyhazoval puk, soupeř mi dal tělo a v rameni mi všechny tři vazy ruply. Navíc mi vyletěl nahoru klíček. Na operaci na soukromé klinice v Ostravě mi ho museli přidělal destičkou a zašít vazy. Pět dní po operaci se zjistilo, že mám mononukleózu, kterou jsem si asi přivezl z Ruska," popisuje svoje trable, po kterých mu nebylo dobře nejen na těle, ale i na duši. Na hokej v Rusku se tolik těšil.

Nakonec byl ale rád, že na mononukleózu přišli lékaři až po operaci. „Pokud by se to zjistilo dřív, nemohl bych jí absolvovat a protáhla by se moje rekonvalescence."

Každopádně se rázem ocitl bez něčeho, co vrcholový hokejista nutně potřebuje – bez pohybu. Neexistuje, aby byla játra při takovém onemocnění zatěžována. „Rameno jsem měl měsíc zafixováno, ale já nemohl trénovat ani spodní část těla, tedy jezdit na rotopedu a posilovat nohy. Až před dvěma týdny jsem začal něco trošku dělat a v pátek mi doktor poprvé povolil trénovat naplno. Začínám ale od nuly, rameno musím pomalu rozhýbávat a až koncem prvního týdne v prosinci ho budu moct začít posilovat," popisuje plán nadcházejících týdnů s tím, že bude rád, když půjde do zápasu na konci prosince nebo dokonce začátkem ledna. „Bude záležet, kdy stoprocentně rozhýbu rameno, abych si zranění neobnovil. Budu už alespoň s týmem," dodal Michal Řepík.

Na rozhodující část sezony má ale čas se rozehrát. Koneckonců i na konci loňského roku absolvoval lehčí operaci kolena, aby byl nakonec nejlepším hráčem extraligového play off a pak i jedním z nejlepších českých hráčů na MS. Třeba se bude historie opakovat.