Kliknutím zvětšíteUž několikátou sezonu působíte jako rozhodčí v Krajské hokejové lize. Co vás vedlo k tomu stát se sudím?
Vlastně jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Když jsem hrál ještě za Liberec, tak jsme museli chodit pískat jako dorostenci minihokej. Mně se to zalíbilo a postupně jsem pískal více a více a vydrželo mi to do teď.
Vy jste hráčem Žabonos ve stejné soutěži. Hrajete ještě aktivně nebo už má přednost dráha rozhodčího?
Loni jsem ještě pět utkání odehrál. Letos jsem neodehrál ani minutu a do konce sezony se na tom nic nezmění. Dráha rozhodčího dostala přednost.
Teď znáte vlastně pohled z obou stran – jako hráč i jako rozhodčí. Vnímáte teď chování hráčů jinak než předtím, než jste začal pískat?
Ano jednoznačně. Sám jsem byl kdysi trošku problémový hráč. Občas jsem obdržel trest za nesportovní chování nebo větší trest. Jakmile jsem začal více pískat, tak jsem pochopil, jak to mají rozhodčí těžké a naopak jsem se jim snažil pomoci, když jsem hrál. Sám se poté dost zklidnil na ledě.
Přece jen sudí nejsou zrovna dvakrát oblíbení a často jsou středem urážek od hráčů nebo fanoušků. Jak to snášíte?
Člověk s tím musí počítat. Je to dost negativní stránka pískání a spousta rozhodčích právě kvůli tomu končí, protože nechávat si o víkendu nadávat nemají zapotřebí. Po Covidu navíc bylo období, že lidé byli více podráždění a chodili si to vybít na hokej řvaním po rozhodčích. Jinak za ty roky už s tím umím pracovat a nemá to na mě vliv. Každopádně by si rozhodčí větší respekt od hráčů, trenérů a hlavně fanoušků zasloužili. Přece jen to také dělají pro zábavu a ve svém volném čase.
Vy ale nehrajete jen hokej, ale i fotbal. Jste takový obojživelník, což už se moc nenosí. Jak to zvládáte a který sport je u vás na prvním místě?
Na podzim je to skloubení nejhorší. V zimě je jen hokej a na jaře zase jenom fotbal, takže tam už je to jednoduché. Vlastně nemám určený, který sport je číslo jedna. Baví mě oba, takže taky oba dělám. Snažím se, abych byl na fotbale na všechny zápasy a zároveň toho odpískal co nejvíce. Zatím se mi to daří.
V létě jste přestoupil z Radimi do Cerhenic (Kolínsko), které jsou nováčkem okresního přeboru. Nyní ale chystáte návrat zpět do Radimi. Proč?
V Radimi byli dva brankáři. Já byl trojka. Měl jsem jen v plánu občas si jít sednout na lavičku a krýt klukům záda. Nakonec mě před začátkem sezony oslovil kamarád, jestli bych to nechtěl zkusit v Cerhenicích, že potřebují do brány někoho s dobrou rozehrávkou. Já odchytal dva přáteláky a domluvili jsme se na půlroční hostování. Jak já s úsměvem říkal:,,Šel jsem se rozchytat na farmu do vyšší soutěže.“ V Radimi mezitím jeden brankář dal přednost motokrosu a druhý po podzimní části odešel do Peček. Takže aktuálně v Radimi nikdo není a proto se budu vracet.
Dříve jste hrál v poli, nyní jste „přestoupil“ do brány. To také není zase tak častý jev…
To sice není, ale u mě je to čistě ze zdravotních důvodů. Jako správný fotbalista jsem měl dvakrát přetržený křížový vaz v levém koleni. Poprvé jsem si to nechal operovat. Podruhé už ne a tak v levém koleni nemám křížový vaz a mám ho nestabilní. V bráně mě to tolik nelimituje, ve hře bohužel už ano. Zvažuji operaci, ale moc se mi do toho nechce, protože kromě fotbalu mě to jinak nelimituje v běžném životě.
Na dráhu fotbalového rozhodčího jste nemyslel?
Myslel, chvilku jsem si s tou myšlenkou pohrával, ale mě baví pískat s kamarády a ve fotbale člověk píská a cestuje sám a to mě nebaví. Takže jsem to nakonec ani nezkoušel.
Ivo PROCHÁZKA
Bydliště: Radim
Narozen: 26. července 1994
Znamení: Lev
Záliby: fotbal, hokej, tenis a kolo
Oblíbené jídlo: krůtí maso s hranolky
Oblíbené pití: Zero Cola
Oblíbený film: Trestná lavice
Oblíbená hudba: český rock
6
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
