První kapička v kolínském moři se jmenuje Petr Morkes. „Byl to můj sen. Vždycky jsem se chtěl hokejem živit, mít ho jako zaměstnání," rozplýval se čtyřiadvacetiletý útočník Kozlů.

Petře, příprava se rozeběhla. Jaká zatím je?
Jako pokaždé, bolí nohy, bolí záda. Je to změna pohybu. Jelikož je teplo, není moc kvalitní led, takže třeba po půl hodině už nejsou přesné přihrávky. A už ve čtvrtek (15.8. pozn.red.) nás čeká přátelák, tak máme co dělat, abychom se aspoň trošku sehráli.

Těšíte se na přátelák s Havlíčkovým Brodem?
Těším se na něj, ale uvítal bych, když by byl tak o čtrnáct dní déle. Jak jsem říkal, nejsme sehraní, bude to náš první zápas. Havlíčkův Brod je na ledě minimálně o čtrnáct dní déle než my, takže je na tom úplně jinak. Navíc je to prvoligový mančaft.

Myslíte o čtrnáct dní později jakýkoliv přátelák nebo právě ten s Havlíčkovým Brodem?
Právě ten. Pro nás je zápas s prvoligovým týmem zpestření. Navíc máme šanci se ukázat, a tím pádem získat i možnost prosadit se do vyšší soutěže třeba na střídavé starty.

Kromě toho vás čeká ještě dalších šest přátelských zápasů. Jak se na ně těšíte? Čeká vás KoBra, Tábor, Vrchlabí, Jablonec…
Na Kobře je snad nejmenší hřiště ve druhé lize, tam se hodně špatně hraje. V Jablonci mě loni šili. S Vrchlabím jsem nikdy nehrál a Tábor taky neznám. Ale předpokládám, že to budou vyrovnané zápasy.

Tyto týmy jsou noví soupeři Kolína ve skupině. A k tomu přibude ještě dalších sedm nových mančaftů. Myslíte, že to bude těžké?
Těžko říct, vůbec nové soupeře neznám. Na jednu stranu je tato změna dobře, naučíme se hrát i proti jiným týmům. Protože x sezon hrajeme pořád s těmi stejnými, které známe. Tak se to alespoň oživí.

A na druhou stranu?
Určitě bych uvítal víc zápasů v základní části. Sice nás bude ve skupině sedmnáct, ale budeme hrát jen dvoukolově a budeme mít ještě o čtyři zápasy méně než vloni. Vzhledem ke vzdálenostem nejsem nadšený ani z dojíždění. Sedět skoro tři hodiny v autobuse a pak hrát zápas, to není nic příjemného. Navíc když se chodí do práce. To se pak na hokeji projeví.

A to Kolín je ještě tak nějak uprostřed geograficky. Co třeba takové Moravské Budějovice nebo Sokolov…
Vůbec nechápu, proč Moravské Budějovice do naší skupiny dali. Budou cestovat i kolem čtyř hodin. To je na to, aby si hráči vzali v ten den volno z práce. Pak se vrátí pozdě v noci a ráno budou muset zase do práce. Druhou ligu chtějí jako amatérskou ligu, a to cestování mi k tomu nesedí. Model moravské skupiny se mi líbí mnohem víc.

Teď malinko z jiného soudku. Jste prvním profesionálním hráče Kolína. Když jste se o této možnosti dozvěděl, jak jste na to reagoval?
Dozvěděl jsem se o tom na konci loňské sezony, kdy mi pan Plašil řekl, že se o zřízení profesionálního místa uvažuje a že mají v hledáčku asi pět hráčů. Hodně mě to potěšilo. Říkal, že se bude rozhodovat podle letní přípravy, podle věku hráčů a podobně. Pro mě to pak byla na letní přípravu velká motivace. Šel jsem do ní s tím, že jsem si chtěl toto místo vybojovat. Chodil jsem ještě do práce, v montérkách jsem jezdil na zimák, jen se přezul do kopaček a šel trénovat. Byly to náročné dva měsíce, ale věděl jsem, o co mi jde a podle toho jsem se choval.

Kdy se rozhodlo, že se profesionálem stanete právě vy?
Řekli mi to ke konci letní přípravy. A já jsem byl hrozně rád. Byl to můj sen. Vždycky jsem se chtěl hokejem živit, mít ho jako zaměstnání. Tak hlavně aby to vydrželo (úsměv).

Co pro vás znamená být profesionálním hráče v kolínských podmínkách? Dopolední tréninky být nemůžou, když jste jediný profesionál v týmu…
Měl bych chodit na led s mladými kluky, když by bylo potřeba, občas zajít na hokejovou školu a propojovat co nejvíc mladé hráče s áčkem. Měly by se konat ale i dopolední tréninky. Kolem trenéra Ráce by měla vzniknout skupina, která bude trénovat práce dopoledne. Budu v ní já, a pak podle dobrovolnosti a možností hráči, kteří třeba nemají práci nebo budou mít volno, nebo ti, co studují dálkově. A bude se to týkat nejen áčka, ale i juniorů a starších dorostenců. Budeme chodit plavat, běhat, do fitka atd.

Jaký je to tedy pocit být jen hokejista?
Jak jsem říkal, vždycky jsem si to přál. Zkoušel jsem to v první lize několikrát a pokaždé to nevyšlo kvůli financím. Tak jsem rád, že se to nakonec podařilo a ještě doma v Kolíně.

A odcházelo se těžko z práce?
Ne (úsměv). Plánoval jsem, že když by to vyšlo, odešel bych. Dělal jsem v Týnci nad Labem, takže jsem tam musel dojíždět. Navíc to byla i fyzicky náročná práce, denně jsem přerovnal třeba i dvě až tři tuny materiálu.

Loni jste byl jeden z nejproduktivnějších hráčů. Jak to vnímáte před nadcházející sezonou, jako břemeno nebo motivaci?
Body nepočítám. Jakmile se začalo loni dařit týmu, začalo se dařit i jednotlivcům. Samozřejmě, že člověk chce být co nejlepší, ale přednost má tým. Takže to jako břemeno neberu. Chtěl bych být na předních pozicích, ale hlavně bych chtěl, abychom vyhrávali a probojovali se do play-off nebo až do baráže. Loni se po několika letech podařilo postoupit přes první kolo play-off, což byl velký úspěch a letos bychom na to chtěli navázat. Navíc loni v semifinále s Hodonínem to bylo hodně vyrovnané a troufám si tvrdit, že když bychom nechodili do práce nebo aspoň do méně náročné práce, porazili bychom je. Oni tam jsou skoro všichni profesionálové.

Chtěla bych se vrátit ještě k letní přípravě fyzickým testům. Je to vaše oblíbená parketa?
Mám rád tak tři disciplíny – bench, šestiskok a předklony. To vůbec není náročné (smích). Ale kdo mě zná, ví, že nesnáším běhání. Nesnáším běh 3x200 metrů. Člověk má mezi běhy jen třicet vteřin pauzu. Já sotva doběhnu, popadnu dech a už musím běžet další. A ta patnáctistovka, to už se běží z posledních sil. Je to závěrečná disciplína.

A pro vás jako pro hráče je to motivace?
Před závěrečnými testy to byla určitě motivace. Hodně mě hecoval třeba Čub (Pavel Kubát pozn.red.). Říkal, že přece nemůžu být pomalejší na patnáctistovce než on. Nakonec jsme běželi každý v jiném běhu a on mě o sekundu porazil. Jinak testy jsou dobré k porovnání a pro trenéry. Vidí, kdo dělal letní přípravu poctivě.

A co ještě zmínit na závěr?
Chtěl bych dodat, že to moje profesionální místo není poslední. Jedná se o dalších a to může být motivace pro všechny kluky z týmu.

Vizitka

Post: útočník
Datum a místo narození: 15.1.1989, Kolín
Kariéra: Kolín, Sparta Praha, Hradec Králové, reprezentace U16, U17
Nejoblíbenější jídlo: krkovice na grilu s červenými fazolkami a kukuřicí, šťouchaný brambor s cibulkou
Nejoblíbenější pití: Morgan s colou