Loučící se Michal Broš: Hokej mi rozhodně nechybí

„Bylo to příjemné, ale dojatý jsem nijak nebyl. Nerad sám sebe dojímám, to mě nebaví. Ze vzpomínek člověk nežije, ale určitě to byl příjemný okamžik to takhle prožít s týmy, k nimž mám takový vztah," dělil se o své dojmy.

Jak jste se těšil na svůj návrat na boleslavský led, byť v úplně jiné roli než dříve?
Ani moc ne. Nemám podobné akce moc rád. Asi nikdo se v tom extra nevyžívá. Spíše jsem se těšil na hokej. Na žádném jsem ještě od doby, co jsem skončil, nebyl. Zrovna na tyto dva týmy proti sobě jsem se těšil o to víc.

Komu dnes vlastně fandíte?
Nevím. Asi nikomu. Je to těžké. Oběma týmům přeji dobrou sezonu. Sám jsem na výsledek zvědavý. Je těžké jen říct, kdo by měl vyhrát a odhadnout favorita.

Co říkáte na dosavadní výkony obou vašich bývalých klubů?
Sparta má tým klasicky každou sezonu výborný a útočí na nejvyšší příčky. A Boleslav? Když jsem jim svým odchodem ulevil (s úsměvem), začalo jim to konečně jít a hrají nahoře. Tedy to, na co mají v mužstvu a v trenérech potenciál.

Nemrzí vás, že nejste u toho, když se mužstvu daří ještě více než v uplynulé sezoně, považované v Boleslavi za dosud nejúspěšnější? Byť je soutěže teprve své čtvrtině…
Řekl jste to přesně, opravdu je stále teprve začátek. Rozjezd je sice důležitý, ale jde pouze o první krok. Sezona je dlouhá a nikdo nebude chtít dávat body zadarmo. Nedá se tedy vůbec říct, že mají vyhráno.

A mrzí vás to tedy?
Vůbec. Byl to můj výběr. Dobrých i horších věcí už jsem zažil dost. Myslím, že nemám čeho litovat. Doufám ale, že i tato sezona bude pro Boleslav nejúspěšnější.

Nehrajete zhruba půl roku. Chybí vám už hokej?
Nechybí, protože u hokeje jsem neustále každý den. Vlastně jsem z toho prostředí nějak nestihl vypadnout. I výstroj už jsem měl párkrát na sobě. Odehrál jsem nějaké exhibice a byl na trénincích. Vůbec mi to nechybí a nedovedu si představit dělat teď něco jiného. Tu atmosféru zažívám, ať už s dětmi nebo s hobíkama, které trénuji.

O startu v některé z nižších soutěží jste zatím neuvažoval?
To určitě ne. Tedy zatím. Dostal jsem nabídky od různých týmů, od odborářů až po první národní. O to nouze není. Ale chuť nemám. Mám v hlavě trochu jiné věci a žiju pro ně.

Zbývá vám tak alespoň více času pro rodinu?
Dá se říct, že ho je i méně. Respektive se svým klukem jsem prakticky každý den od chvíle, kdy opustí školu, téměř celé odpoledne. S ním jsem tedy daleko víc než dříve, což byl i můj hlavní záměr. V tom jsem s rodinou víc, jinak je to plus minus nastejno. Možná toho času je nakonec ještě trochu méně.

Syna trénujete v Letňanech, zároveň působíte i jinde, že?
Ano, mám toho víc. Trénuji sedmou třídu v Letňanech a funkci (sportovní manažer) mám i v Kralupech.

Jak vás trénování naplňuje?
Naplňuje. Je to věc, kterou jsem chtěl dělat a dlouho o ní přemýšlel. Mám nějaké své vize. Samozřejmě určité věci u nás nejsou jednoduché. V některých ani já nemusím mít pravdu a jsem schopný to pochopit. U dětí jsou vidět pokroky, reakce jdou poznat hned. Když něco vyjde a povede se, tak vás to naplní. Když vidíte na svěřencích nějaký progres, tak to je přesně, proč stojí za to tuto práci dělat.

A daří se vám uplatňovat své zkušenosti nabyté i ve Finsku?
Zase tak dlouho netrénuji, abych mohl říct, že mám nějaké know-how, což spousta trenérů s oblibou říká. Až budu mít za sebou víc sezon, tak možná. Teď je to spíš o tom, že mám nějaký názor. Věci kolem výchovy dětí jsem začal vnímat asi před deseti lety, i když fyzicky u toho působím až letos.

Je váš přístup k trénování mládeže v něčem odlišný?
Podle mě v globálu je u nás spousta problémů. Ke spoustě věcí se přistupuje a nahlíží se na ně ve společnosti jinak, než by se mělo. Věcí, které se snažím dělat jinak, je spousta. Poslední dobou se potýkám hodně s nedostatkem disciplíny, respektu k autoritám, tedy věcí souvisejících s výchovou dětí. To je i jeden z důvodů, proč je český mládežnický hokej trochu v pozadí.