Byl to jeden z nejdojemnějších momentů v historii hokeje. 1612 zápasů čekal kanadský obránce Ray Bourque na to, aby mohl nad hlavu pozvednout Stanley cup, udělovaný každoročně nejlepšímu týmu Národní hokejové ligy. Bourque vysněné mety dosáhl v posledním zápase kariéry.

Slavný pohár, který spatřil světlo světa už kolem roku 1890, kdy si ho lord Stanley v Sheffieldu koupil jako punčovou mísu, vyhrálo také šestadvacet Čechů. Osm z nich pochází z Prahy či ze Středočeského kraje. A právě jim je věnován seriál Ledoví hrdinové. V prvních dvou dílech jsme představili příběhy Jiřího Hrdiny a Jaromíra Jágra. Dnes je na řadě Jiří Fischer. Právě on byl třetím Středočechem, který mohl nad hlavu pozvednout posvátný Stanley cup.

Jiří Fischer začínal s hokejem v Berouně. O osudu, že se stane hokejistou, rozhodl inzerát, přes který berounský klub hledal nové talenty. Do svých řad získal v roce 1985 rodáka z Hořovic - mladého Fischera. První Fischerův zápas? Prohra 1:14 od Rokycan. Zprvu hrál v útoku, následně přešel do obrany. A tento post už mu zůstal. Přes Kladno zamířil do zámoří, dva roky hrál kanadskou QMJHL. V první sezoně zapsal 22 kanadských bodů, ve druhé už parádních 78. A to ještě odehrál o pět utkání méně než před rokem.

Fischerovým snem bylo stát se nejlepším obráncem na světě. V olympijském roce 1998 si ho na draftu NHL vybral Detroit. Šikula z města, které nemá ani sedm tisíc obyvatel, tak najednou seděl v šatně mezi legendami, jakou byl třeba Steve Yzerman. Fischer ještě v prvním roce zamířil k několika duelům na farmu, v sezoně 2001/2002 už ale v barvách Red Wings odehrál většinu zápasů. Včetně play off, kde nastoupil dvaadvacetkrát. Detroit navíc dokráčel až ke Stanley cupu, hvězdný kádr v čele s Dominikem Haškem, Chrisem Cheliosem, Brendanem Shanahanem, Stevem Yzermanem či Brettem Hullem neměl konkurenci. Vedle Haška a Fischera byl ještě v týmu Jiří Šlégr, který pendloval mezi tribunou a základní sestavou.

Závěrečný hvizd oznamující výhru ve Stanley cupu ale Fischer prožíval z tribuny, v pátém finálovém utkání si totiž odpykával jednozápasový distanc. Ani okolnosti oslav v Česku nebyly českému obránci nakloněny, republiku v té době sužovaly ničivé povodně. Pod vodou bylo i berounské náměstí, kam měl Stanley cup zamířit.

V dalších dvou sezonách Fischer pokračoval v Detroitu, během výluky si střihl angažmá v Liberci. Na jeden zápas oblékl i dres prvoligového Berouna. V roce 2005 pak českému národnímu týmu pomohl ke zlatým medailím na mistrovství světa ve Vídni.

V listopadu roku 2005 ale přišlo něco, co Fischerův život ze dne na den změnilo. Během domácího utkání s Nashvillem na střídačce zkolaboval, přestalo mu tlouct srdce. Život Fischerovi zachránil klubový lékař Tony Colucci. Sáhl po defibrilátoru, který nebyl v tu dobu v mnohých arénách NHL samozřejmostí, a srdce po elektrickém šoku začalo opět tlouct. Kdo ví, Fischer možná přežil i díky modlitbám některých hráčů a diváků, lidé v aréně tehdy zkoušeli všechno. Duel zůstal nedohraný, což se stalo vůbec poprvé v historii NHL.

Jiří Fischer po pár dnech opustil nemocnici, kariéru ale musel nadobro uzavřít. V NHL tak odehrál „jen“ šest sezon, všechny v barvách Detroitu. Jméno na Stanley cupu má vyryté hned vedle Nicklase Lidströma. U hokeje Fischer zůstal. Byl manažerem české reprezentace, momentálně je ve vedení Detroitu Red Wings.