Je dost malý, přitom v době, kdy dospěl, žádal světový hokej vysoké siláky. Ota se tomu jen smál. Už od táty, slavného člena zlaté kladenské party 70. let věděl, že výška není všechno. Když jste šikovný a mazaný, centimetry nejsou nutné.

Uchvátil český hokejový národ fantastickou souhrou s Pavlem Paterou, Tomášem Mikoláškem a později Martinem Procházkou, vytvořil s nimi slavnou Blue Line, společně dovedli národní tým v roce 1996 za světovým zlatem, tehdy to bylo po dlouhých jedenácti letech.

Pak ještě chvíli zářil ve Švédsku, než ho zastavily nemoc a zranění. V pětadvaceti v podstatě jeho kariéra skončila, přestože si jeho kousky někteří fanoušci dál přehrávají a u piva o nich debatují. Třeba jak miloval góly, kdy kotouč jen doklepl do opuštěné branky. Nebo když jako první český hráč použil fintu s hokejkou mezi nohama.

Student kladenského gymnázia debutoval za áčko v osmnácti letech, 11. září 1990 na ledě Slovanu Bratislava. Trenér Václav Sýkora ho postavil do lajny s Gardoněm a Mikoláškem. Tehdy to vyšlo tak, že až ve čtvrtém utkání sezony hrál Vejvoda před domácími fanoušky. Na první gól překvapivě čekal hodně dlouho, až do 49. kola (28. února 1991 - prohra v Pardubicích 3:8).

V další sezoně se zlepšil, také už hrál pohromadě s kluky, s nimž vyrůstal od malička v Pézetce, tedy se zmíněnými Paterou a Mikoláškem. Úplně tohle trio zářilo od sezony 93/94, kdy se stalo nejlepší formací nejlepšího klubu v republice a začalo se o nich mluvit v souvislosti s reprezentací. Kouč Ivan Hlinka jim ještě šanci nedal, ale o rok později Luděk Bukač už ano, ale to už hráli s Martinem Procházkou, jenž nahradil Mikoláška.

Světový šampionát ve Stockholmu ještě Blue Line nezastihl v dobré pohodě, ale sám Ota Vejvoda dal právě díky své mazanosti nejdůležitější branku MS ve čtvrtfinále proti Rusku. Postupovou!

Další ročník 1994/95 byl nejslavnějším Vejvodovým v kariéře. Kladno sice prohrálo ve čtvrtfinále se Vsetínem, ale jeho poslední gól v sérii dal právě Ota a asi netušil, že už si za svůj klub nikdy nezahraje. Pak už přišel fantastický světový šampionát ve Vídni, kde byli v Kladeňáci skvělí stejně jako celý tým a získali zlaté medaile. Vejvodova kouzla nemohli rozkousat hlavně Američané v semifinále, kde dal dvě branky. „Teď se pojedeme projet na kolotoče do Prátru a pak šmikneme Kanadu,“ smál se tehdy do kamer České televize Vejvoda.

Češi skutečně nakonec Kanadu přehráli díky slavné brance Martina Procházky a slavili světový titul. Kluci z Kladna pak na poslední chvíli odmítli přestup do Sparty a zamířili do švédského AIK Stockholm.

I tam se jim dařilo, ale Otu Vejvodu přepadly poprvé velké zdravotní komplikace s růstem svalů a situace byla vážná.  "Připravoval jsem se už i na smrt," prohlásil později v jednom z rozhovorů, které po pauze začal dávat. Dokonce párkrát uvažoval o návratu na led. Poprvé ještě když jeho táta vedl na přelomu tisíciletí Kladno, o pár let později znovu. Ještě když Kladnu hrozil sestup v roce 2014, tak se Vejvoda pustil do tréninku. „Vždycky mě ale zastavilo zranění,“ vyprávěl a že mu to mluví dobře, ukázal při MS ve Švédsku 2013, kdy výborně komentoval zápas pro Českou televizi.

Ve Švédsku se věnuje i trénování, občas spolupracuje i s Kladnem, kam doporučil třeba úspěšného univerzála Linuse Svedlunda. Vychoval tady i svého syna Alexandra Källgrena (21), jenž aktuálně hraje nižší soutěž v americkém New Yorku.

Za kladenské áčko odehrál Otakar Vejvoda mladší 6 sezon, celkem 267 ligových zápasů. V nich zaznamenal 209 bodů (88+121). Dalších 74 zápasů a 30 branek přidal v zápasech přátelských.

Vejvodova bodově nejlepší sezona (celá, tedy základní část + play off) byla v roce 1994/95, kdy nasbíral 62 bodů (26+36) za 47 zápasů. V play off se bohužel zranil, ale o rok dříve v něm zaznamenal v devíti utkáních 16 bodů.

To byly jeho nejlepší roky a kdo si je pamatuje a má hokej rád, nikdy na ně nezapomene.