„Kolínský hokej neustále sleduji a fandím mu. Áčko by se letos mělo dostat opravdu vysoko. I když sezona je dlouhá,“ varuje dravý útočník, kterému už na severu Čech v minulé sezoně svěřili i kapitánské céčko. „Byla to pro mě velká čest,“ pochvaluje si autor 15 branek a 22 asistencí z loňských 34 zápasů. „Skvělá sezona. Poprvé jsme se dostali do play – off,“ rozplývá se a nezapomene poděkovat trenéru Bouchnerovi. „Teprve on mě vytáhl ze čtvrté lajny do první a začalo se dařit. „Bouša“ a pan Čermák, to jsou lidé, kteří mi v Liberci hodně pomohli.“

Do města pod Ještědem odešel před dvěma lety. Bydlí v hotelovém bytě, který platí extraligový klub. „Celkem pěkný byt. Bydlíme v něm čtyři hokejisté,“ upřesňuje.

Při otázce na střední odbornou školu technického směru, kterou studuje, z něj mnoho slov nedostanete. „Ale jde to. V rámci možností,“ zaculí se a tvrdí, že školu určitě hodlá dodělat. „V budoucnu se vzdělání vždycky hodí. Samozřejmě bych se raději viděl na ledě jako profesionální hokejista, ale to mě čeká ještě spousta dřiny,“ má jasno. A co jednou NHL? „Tak to je přání každého hokejisty. Dvakrát jsem byl v New Yorku a hrát třeba za Rangers, kterým fandím, to by nebylo špatné,“ zasní se.

Volno vyplňuje mladý sportovec sportem. „Basketbal, fotbálek, posilovna, nebo kulečník. Občas zajdu i na pivečko s klukama z Kolína, ale málokdy. Není čas, navíc v Kolíně už tolik nejsem,“ pokrčí rameny. A radovánky s děvčaty? „Bez šance, škola a hokej jsou přednější,“ směje se.

Vzpomínka na tátu

Ve čtvrtek 18. října 2007 uplynuly dva roky od té smutné chvíle. Tehdy přišel tragicky o život šestačtyřicetiletý Jaroslav Kedršt senior, otec tří dětí. V jeho velimské karosárně jej smrtelně zranilo hydraulické zařízení nakladače šrotu.

Rázem se změnil život mnoha lidem. V kolínském hokejovém klubu přišli o jednoho ze svých nejúspěšnějších mládežnických trenérů, který dovedl žákovský tým do finále mistrovství republiky. „Zimní stadion byl jeho druhým domovem,“ řekl Václav Rác, šéftrenér mládeže.

Obrovská rána zasáhla rodinu. „Pořád nám moc a moc chybí,“ hlesne Kedrštův stejnojmenný syn. Bylo to pro něj těžké období. „Uvažoval jsem, že s hokejem skončím. Pak jsem si ale uvědomil, co pro mě táta udělal a že mu toho hodně dlužím. Věřím, že tam nahoře je šťastný. Obětoval mi spoustu času. Děkuju mu za to. Myslím na něj každý den, každý zápas a vlastně hraju pro něj. To on mě žene dopředu, je pořád se mnou,“ říká Jaroslav Kedršt junior. Vděčný je i své matce. „Děkuju mámě za všechno, co pro mě teď dělá. Pomáhá mi a hrozně si toho vážím,“ doplňuje.