Na začátku bych se vás zeptal, s jakými cíli jste jely vůbec na turnaj do Německa?

Já musím přiznat, že jsme tam jely s cílem neudělat ostudu. Opravdu. Příprava byla špatná, bylo nás tam strašně málo. Báli jsme se, aby ten turnaj nebyl propadák.

A nebyl, ba naopak. Co jste si říkaly, když jste postoupily přes Francii do finále?

Už to byl pro nás velký úspěch. Být druhé na světě, to by přeci bylo skvělé.

S čím jste šly do finále proti vysoce favorizované Kanadě, s níž jste v základní skupině utrpěly debakl 1:9?

Nastoupily jsme s tím, že nemáme co ztratit. Začaly jsme se zabezpečenou obranou a především jsme hrály naprosto v pohodě. Možná nám taky pomohlo, že jsme před turnajem koukaly na zápasy mužských. Okoukaly jsme od nich určité taktické věci.

Jak probíhalo pro vás tolik úspěšné finále?

Bylo vyrovnané, což pro nás bylo velice dobré. A když se to dostalo až do prodloužení, tak jsme moc věřily, že to zvládneme. Nakonec se nám to povedlo a nechat za sebou Ameriku i Kanadu je neuvěřitelný úspěch.

Vy jste již nasbírala spoustu úspěchů, ale kam zařadíte tento triumf?

Já myslím, že pro mě to je největší úspěch, který jsem kdy dokázala. Celý život sleduju Kanadu a Ameriku, jak se kolem nich všechno točí. Novináři se ptají jen a jen na ně. Nyní jsme byly středem zájmu my, bylo to velice příjemné.

Jak se vůbec chovaly Kanaďanky, jak před finále, tak i během zápasu?

Před semifinále s Francií za námi přišel kouč Kanady a popřál nám, ať zvítězíme. Když jsme postoupili do finále, tak přišel znovu. Gratuloval nám k druhému místu, že to je pro nás dobrý úspěch. Během finále působily Kanaďanky strašně nervózně. Byly překvapené, že s nimi tak držíme krok. Když jsme v prodloužení vyhrály, ani u nich nebyly k vidění slzy. Ony spíš tomu vůbec nemohly uvěřit.

Jaká se ve vašem výběru sešla parta?

Musím říct, že skvělá. Byly tam hráčky od šestnácti až do dvaatřiceti let a vše skvěle klapalo. Nakonec jsme tam vyhrály titul, i když to byla možná i trochu náhoda. Ovšem my jsme to uhrály především srdíčkem!

Oslavily jste společně nějak tento velký úspěch?

Musím říct, že ani ne. Jelikož hned po skončení turnaje jsme jely autama domů. Máme málo sponzorů, tudíž jsme již neměly zaplacený hotel. Plánujeme, že vše oslavíme tuto sobotu, i když již tam nebudou moci být všechny holky.

Vy hrajete klasický lední hokej za pražskou Slavii. Ta patří u nás ke špičce, že?

Určitě. V České republice je to nejlepší klub a vlastně i na evropské scéně patří k nejlepším.

Takže u nás nemá Slavie konkurenci?

Co se týká fyzické i časové náročnosti, tak určitě ne. Vlastně mimo těch top lig, jako je finská, švédská, ruská, tu nenajdeme v Evropě lepší klub.

Nelákalo by vás nějaké zahraniční angažmá?

Když jsem byla mladší, tak mě to určitě lákalo. Ale dnes mám svůj věk, takže ne. Ještě tak dva roky chci hrát a možná bych si ještě ráda zahrála na mistrovství v Mexiku, to by mě lákalo. Dále se budu věnovat pouze rodině.

Vy jste také známá tím, že jste rozhodčí. Pískáte zápasy mladých kluků. Mají k vám ten potřebný respekt?

Pískám extraligu dorostu i juniorů a musím říct, že skoro žádné problémy jsem nezaznamenala. Sice čím vyšší soutěž, tím je to lepší, ale nikdo mi nedává najevo, že jsem ženská, nebo tak něco. Je to prostě v pohodě.

Jak jste se vůbec dostala k této profesi?

Jako mladou mi jedna holčina v Litvínově těžce zranila páteř. Skoro rok jsem nemohla hrát hokej a tak jsem si řekla, že není něco v pořádku. A proto jsem šla dělat rozhodčí.

Jak jste se vůbec v mládí k ženskému hokeji dostala?

Jako malá jsem nesměla bruslit a v patnácti mi nějak půjčily kamarádky brusle. Ze začátku mě to ani nějak nebavilo, ale nakonec jsem u toho zůstala.

Vizitka Kateřiny Ivičičové

Narodila se 3. července 1978 v Kolíně, kde také začala se svojí hokejovou kariérou.

Po nešťastné nehodě se také vydala na dráhu rozhodčích. V současné době píská extraligu dorostu a juniorů. K jejím největším úspěchům se řadí účast na zimní olympiádě v Turíně 2006, kde jako hlavní sudí rozhodovala zápasy ženského turnaje.

Ovšem ani hráčská kariéra nezůstala s úspěchy pozadu. Z Kolína se vydala na hokejovou cestu po republice. Nejdříve z Kolína odešla do hokejové bašty, do Pardubic. Následně zakotvila v ženském hokejovém klubu v Brně. Pak si jejích výborných výkonů všimli v Praze a Ivičičová se stěhovala do nejlepšího klubu u nás, pražské Slavie. Tam působí již několik let a stále platí za jednu z nejlepších hráček.

Ve Slavii tak sbírá úspěch za úspěchem. Jenom v uplynulé sezoně získala mistrovský titul, vyhrála v Evropské lize a zahrála si se Slavií hokejovou Ligu mistrů. Aby toho nebylo málo, tak v červenci se jí s českou reprezentací v in-line hokeji podařilo nečekaně získat titul mistryň světa.

David Solnař