Gólman Kalousek: chci se prosadit na pozici jedničky

Čtyři a půl roku brouzdal Evropou, aby zapomněl na nepříliš klidný odchod z Kolína a aby si pořádně zachytal. Povedlo se. A teď se vrací na místo činu, aby fanouškům ukázal, že druholigový Kolín mu úplně ukradený není.

„Chci se prosadit na pozici jedničky,“ prohlásil na úterním prvním tréninku hokejový brankář Tomáš Kalousek. A náramně se mu šiklo, že Kozlové se k prvnímu společnému bruslení sešli v Pardubicích. Zatímco celý mančaft musel nasednout v Kolíně do autobusu a kvůli rekonstrukci střechy kolínského zimního stadionu vzít zavděk pardubickým útočištěm, Kalousek sedl do auta a cesta k hale mu trvala jen chviličku. Je Pardubičák. „Narodil jsem se tady, hokejově jsem tu vyrostl a stále tady bydlím,“ usmál se.

Tak vítejte zase mezi Kozly. Kdo koho kontaktoval? Vy klub, nebo klub vás?

Ozval jsem se já sám. Prakticky jsem neměl na výběr. Podle regulí patřím v Česku Kolínu a tudíž za jiný klub hrát nemůžu. Museli by mě pustit. Ale mám chuť hrát znovu za Kolín, na jiné angažmá nepomýšlím.

Dlouho vás ale v Česku nikdo neviděl. Nebojíte se, že když se vám nepovede pár přípravných zápasů, v Kolíně na vás nezbyde místo jedničky?

Tak to víte, stát se to může. Ale chci poctivě potrénovat a prosadit se na pozici prvního gólmana. Věřím, že budu pro tým platnou posilou.

Takže máte lepší formu, než když jste na Vánoce roku 2003 Kolín opouštěl?

No to doufám, že ano!

Co se tehdy vlastně stalo?

Do Kolína přišel z Pardubic na střídavý start Saša Hylák a co si budeme povídat, chytal skvěle. A tím pádem jsem nedostal tolik prostoru, kolik bych si představoval. Proto jsem se rozhodl odejít. A nebylo to tenkrát v nejlepším, uznávám. Ale k minulosti už se nehodlám vrtat.

Koho ze současného mužstva znáte?

Prakticky nikoho. Jen ty zkušenější kluky jako jsou Pepa Malý, Karel Nedbal nebo Pomis (Milan Pomichálek – pozn.red.). Tým je hodně mladý.

Jaké má podle vás v novém ročníku druhé ligy tenhle mančaft šance?

Těžko předpovídat. Ale rozhodně si nemyslím, že bychom měli být nějací nazdárkové. Viděl jsem třeba trénovat nováčka z České Lípy a to tedy nebyl žádný zázrak.

Co vaše zahraniční zkušenosti? Byl jste v Belgii, Nizozemsku a Rusku. Kde to bylo nejlepší?

Určitě v Rusku. Hrál jsem v Orenburgu třetí ligu. Ale kvalitativně to bylo jednoznačně super. Rychlí techničtí hráči, člověk si hokej parádně užije.

A co ty tak trochu exotické štace? Při belgickém angažmá v Leuvenu jste inkasoval pořádně dardy.

Ale copak to jo. Zase na druhou stranu jsem padesát gólů chytil. (smích) Leuven to byli outsideři. Šlo na mě za zápas snad osmdesát střel. Vidíte, v Kolíně jsem si stěžoval, že nechytám a tady to byl druhý extrém.

A úroveň soutěží?

V Leuvenu jsme napřed hráli společnou první ligu Belgičanů a Nizozemců. Pak to rozdělili, protože belgické týmy byly o hodně slabší. Navíc v Belgii pak osekali počet cizinců v týmu a tím se připravili o další kvalitu. Hrálo tam právě hodně Čechů a Slováků, kteří odtamtud hromadně začali odcházet. A chodili právě do sousedního Nizozemska, které je snad jedinou zemí v Evropě, kde limit pro cizince neexistuje. V jednom týmu tam hraje vedle sebe třeba devět Kanaďanů. Zažil jsem tam i Švédy.

V zahraničí jste i pracoval, nebo jste pobíral peníze vyloženě jen za hokej?

Jen za hokej. Ten mě živil.

Jak to bude teď? Kolín není profesionální tým.

Jo, jo, už pracuju. Z Nizozemska jsem se vrátil v březnu a našel jsem si tady práci. Dělám projektového manažera pro jednu farmaceutickou­ firmu.

Byl jste v zahraničí sám?

Kdepak, s přítelkyní. Jsme nerozlučný pár, vždyť už jsme spolu osm let (smích).

A co tedy svatba a rodina?

Zatím bez komentáře.