Michale, práce rozhodčích na veřejnosti moc vysoko hodnocená není. Naopak jste středem kritiky, nedůvěry a posměšků. Nabízí se otázka, co vás na této činnosti může vůbec bavit?
Vzhledem k tomu, že to není stereotypní činnost, každé utkání je jiné, každé je svým způsobem zvláštní, výjimečné, tak je to vzrušující a naplňující koníček.

Na rozhodčí obecně je ale kladen velký tlak a za všech stran – ze stran médii, ale i hráčů a funkcionářů obou týmů. Jak se s tím vypořádáváte? Jste hodně kritizováni…
Člověk to nesmí poslouchat. Chybu udělá každý. Stejně jako ji na ledě udělá hráč, tak ji udělá i rozhodčí. U toho je ale nevýhoda, že je to hned vidět.

Neměla jsem na mysli zrovna chyby. Ale takový typický moment, když rozhodčí odpíská třeba ofsajd, který byl sice centimetrový, ale byl. Nicméně hráči i funkcionáři z lavičky to prostě zkusí, zanadávají si, zakřičí…
Od toho jsou pravidla, a proto já jako rozhodčí jsem na ledě, abych podle nich dodržoval fair play. Pokud jsem přesvědčen, že jsem to pískl správně, tak o to víc to platí. Může se stát, že se člověk upískne. Když se to stane, omluvím se. Jsme prostě jen lidé.

Pískáte pravidelně druhou hokejovou ligu, což je zatím nejvyšší soutěž, kterou jste kdy pískal…
To byl můj sen, abych si zapískal alespoň pár zápasů ve druhé lize.

Už druhou ligu ale pískáte čtyři roky, takže je to víc než jen pár zápasů…
To už je takový bonus pro mě (úsměv).

A do vyšší soutěže byste se podívat nechtěl?
Na to, aby člověk pískal vyšší soutěž, musí mít víc času, protože se cestuje po celé republice. Málokterý zaměstnavatel dokáže tolerovat třeba i několikrát v týdnu absenci v práci.

Kromě pískání, jste také předseda komise rozhodčích v Kolíně. Co vše z této funkce máte na starosti?
Prvořadě je to delegace rozhodčích na utkání domácích týmů. Áčko, juniory a starší dorost obsazuje Český svaz ledního hokeje (ČSLH pozn.red). Tyto vyšší soutěže starších hráčů musí pískat nezávislí rozhodčí. Mládežnické soutěže ale pískají domácí rozhodčí, protože by bylo pro kluby velmi nákladné platit cestovní výlohy cizím rozhodčím. A navíc se v mládežnických soutěžích hraje obecně pomalejší hokej. Rozhodčí při něm má tudíž víc času na rozhodnutí a vůbec zde získává první zkušenosti v pruhovaném. Takže já se starám o delegování právě těchto regionálních rozhodčí na soutěže mladších kategorií.

Co je vaší další povinností ve výše zmiňované funkci kromě delegování rozhodčích?
Je to komunikace s kolínským oddílem a jednotlivými vedoucími mužstev, řešení turnajů, ale třeba i školení právě samotných rozhodčích.

To je tedy především administrativa, což je úplně jiná činnost než samotné pískání na ledě. Co vás baví víc?
Jak kdy. Pokud jsou to příjemné záležitosti 
k řešení, tak víc úředničina. Pokud jsou to nepříjemné záležitosti, tak pískání.

Jestli mám správné informace, tak taky delegujete rozhodčí nejen pro Kolín a regionální soutěže, ale taky pro celý Středočeský kraj – soutěže krajské. Je to velký rozdíl?
Zásadní rozdíl je v tom, že s regionálními rozhodčími se znám osobně. Středočeské rozhodčí vidím pouze na seminářích, a pak s nimi vedu jen mailovou komunikaci. A přeci jen, osobní kontakt je osobní kontakt.

Je duben, hokejistům po pár týdnech volna už začíná letní příprava. Co dělají v tomto období rozhodčí?
Taky máme pár týdnů regeneraci. Ale pak se musíme připravovat stejně jako hráči. Před každou sezonou jsou přezkoušení rozhodčích, které jsou jak z pravidel, tak
z fyzické připravenosti. Na základě těchto výsledků může rozhodčí před sezonou spadnout o soutěž níž nebo i postoupit o soutěž výš. Hraje to tedy velkou roli a my se na to musíme připravit.

Jak se má situace
s množstvím rozhodčích? Často se omílá, že jich je málo…
Mam-li být upřímný, rozhodčích je skutečně málo. Jednotliví rozhodčí vědí, že budou pískat často, a proto soudcování mnohdy neváží. Kdyby bylo více rozhodčích, byla by větší konkurence a věřím, že by se obecně zlepšily i jejich výkony.

Jak je to přímo v Kolíně, je rozhodčích dost?
V současné době nemáme 
v Kolíně žádného středoškoláka, který by byl rozhodčím a mohl pískat i ve všední dny jakýkoli zápas. Celkově populace stárne a mladí se do rozhodcování neženou, z čehož pak vyplývají problémy a rozhodčí musí třeba pískat i dva až čtyři zápasy za jeden víkendový den.

Říkáte, že je rozhodčích málo, ale přitom se teď v pruhovaném objevují dva hráči kolínské juniorky – Jirka Kadlec mladší a Radek Špringl mladší…
Ano, to je pravda. Ale oba končí střední školu a pokud mám správné informace, oba se hlásí na vysokou školu a 
v tuto chvíli mi nikdo neřekne, jak to s nimi bude třeba pro příští sezonu. Navíc jsou oba aktivní hráči, takže nemohou být delegováni na zápasy, kde hrají. Nicméně potenciál do budoucna to je.

Jak se člověk vůbec může stát rozhodčím?
Rozhodčím se může stát každý od šestnácti let. Samozřejmě pokud má nějaké zkušenosti s aktivním hokejem, tak jedině dobře. Zájemce musí projít seminářem a složit zkoušky z pravidel a fyzické testy. Školení začínajících rozhodčích probíhají většinou poslední víkend 
v srpnu v Nymburce. Takže kdo by měl zájem, ať se klidně obrátí na můj mail: taschm@seznam.cz.

Michal Tasch, DiS.
Datum a místo narození: 15.12.1984, Kolín
Funkce:
Hokejový rozhodčí (čárový – II. NHL, ELJ, ELSD, LJ, LSD, hlavní a čára – mládežnické kategorie, MD A KLM)
Předseda komise rozhodčích Kolín, Kutná Hora
Člen Středočeské komise rozhodčích
Záliby: sport všeobecně
Civilní povolání: instruktor pedagogů volnočasových aktivit