Velký podíl na českém úspěchu měla dvojice Alena Polenská a Kateřina Mrázová, odchovankyně kolínského hokeje. Alena nastřílela šest branek, Kateřina jednu a o bě byly mezi trojicí nejlepších českých hráček. „Je to můj největší dosavadní hokejový úspěch. Této medaile si cením víc než třeba té stříbrné z mistrovství světa žen v in-line hokeji,“ netajila se radostí patnáctiletá Kateřina Mrázová. „Určitě je to obrovský úspěch a jeden z mých nejlepších zážitků. My jsme vlastně napsaly historii ženského hokeje. Byla to skvělá zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu,“ připojila se o dva roky straší Alena Polenská.

Proti Kanaďankám a Američankám jste jednoznačně prohrály 11:2 a 8:0. Rozdíl mezi evropským a zámořským hokejem je tak ohromný?
Mrázová: Největší rozdíl je podle mě ve vyrovnanosti celého týmu.
Polenská: Určitě je vidět, že Kanada a Amerika jsou někde jinde, než evropsky hokej. Ale myslím si, že jsme hrály lépe než výsledky ukázaly. V prvním zápase proti Kanadě holky moc nevěděly, co od nich očekávat. První třetinu jsme se držely trochu zpátky. Ale během zápasu jsme se zlepšovaly. Ve třetí třetině jsme napadaly agresivněji a dalo se s nimi hrát.Byly jsme úplně jiný tým. Zámořský hokej je jiný. Je agresivnější, rychlejší, a dbá se hodně na týmovou práci, zatímco v Evropě se hraje hodně situací jeden na jednoho. Z vlastní zkušenosti vím, že americký hokej je hodně o nahrávání. Hráči netahají puk do pásma, ale radši ho nahrají a tím umožní rychlé přejetí z jednoho pásma do druhého. Nahrávka je rychlejší než hráč samotný.

Vím, že jste hrály prakticky na dvě pětky, protože zbytek týmu nestačil…
Mrázová: Holky se snažily a makaly všechny, nechci nikoho vyzdvihovat. Bronz jsme vyhrály jako tým.
Polenská: Ano, většinu turnaje jsme odehrály na dvě lajny. Myslím, že ten rozdíl mezi prvními dvěma lajnami a tou třetí a čtvrtou byl docela znatelný. Musím přiznat, ze i přesto, že hodně holek nehrálo, tak nás vždy podporovaly na střídačce. Bylo těžké hrát na dvě pětky, ale myslím, že jako tým jsme obstály.

Kateřino, jak se hrálo vám osobně v zámoří?
Byla to dobrá zkušenost . Hrálo se mi podobně jako v naší soutěži, jen to byly větší nervy .

Aleno, vy máte z Ameriky bohaté zkušenosti, už pár let tam hrajete. Bylo to pro vás určitě jednodušší, že?
Určitě to pro mě bylo jednodušší. Strašně jsem se těšila na zápasy proti USA a Kanadě. Za prvé jsem věděla, co očekávat a jejich styl hokeje mám radši. Za druhé s několika holkami z USA jsem hrála v týmu, tak to bylo milé se s nimi vidět.

Kateřino, slyšela jsem, že chcete pro příští rok získat stipendium v Americe, je to pravda?
Přemýšlím o tom, možná pošlu přihlášku na střední školu do USA, ale zatím ještě nevím.

V Kolíně hrajete za dorost. Jste jediná hráčka v lize dorostu. Jak vás berou kluci z prstních týmů?
Myslím, že kluci si už všichni zvykli a berou mě jako každého jiného protihráče.

Jak se vám hraje v dorostu? Přece jen je to už jiný hokej než žákovský…
Kluci jsou prima, bezva parta, takže se mi i díky nim hraje velmi dobře. Dorostenecký hokej je o něco rychlejší a tvrdší , ale dá se to zvládnout.

Aleno, váš dres byl po skončení šampionátu vyvěšen v síni hokejové slávy v Torontu. Jak si toho ceníte?
Tohle je největší úspěch mého života. Když mi o tom Baret, náš manažer, říkal, nemohla jsem uvěřit. A protože jsme mu nevěřila dlouho, tak zavolal Craige Cambella, což je nějaký muž, který má síň slávy na starosti. A ten mi to potvrdil. Ještě teď se mi tomu ale stejně pořád nechce věřit.

Může se to porovnávat se ziskem bronzu?
To asi ne. Každý úspěch je trošku jiný. Výhra bronzové medaile byl nesmírný úspěch a ta síň slávy byla taková třešnička na dortu. Teda spíš velká třešeň. Opravdu si toho moc cením.

V Americe hrajete jak mezi kluky, tak v ženském týmu. Kde se vám hraje lépe?
Vždycky jsem preferovala hokej s kluky, a tak to je i nyní. I přesto, že ženský hokej v USA znamená více než ten chlapecký, tak radši hraji s kluky. Je to rychlejší, a člověk se víc naučí.

Jak se bude vyvíjet vaše hokejová kariéra dál? Máte už nějaké plány, vize, nabídky?
Můj další plán je jít na vysokou a hrát hokej na vysoké, což je jeden z nejlepších hokejů v USA. Nabídky mám. Na to, že jsem teprve ve třeťáku, tak si myslím, že jich mám až dost. Vyjmenuji jen nějaké školy: Princeton, Dartmouth, Wayne State, Ohio State, St. Clou's University, Colgate, Yale, Harvard, Wisconsin, Mercyhurst, Union, Providence, Boston College, Boston University, Brown, Cornell, University of Main. Upřímně, tento rok si připadám, jako kdybych žila ve snu.

Když jste dostala první nabídku z Ameriky, bylo pro vás těžké se rozhodnout, zda odjet od rodiny a věnovat se hokeji nebo zůstat v Čechách?
Tak zas tak těžké to nebylo, protože už jako malá holka jsem snila o hraní v zámoří, ale nikdy jsem si nemyslela, že by to vyšlo. Byla jsem rozhodnutá jít si za svým snem.

Jak často jezdíte do Čech?
Normálně tak dvakrát za rok. Ale letos jen jednou, protože jsme měli důležitý turnaj přes Vánoce.

Vizitka Kateřiny Mrázové

Narodila se 19. října 1992. Hokej hraje od dětství. Nejenže sbírá úspěchy v kolínském mužském družstvu, ale také hraje ženský hokej za Berounské Lvice. S Kolínem se mohla dvakrát podívat na mistrovství České republiky. Má dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili z nejvyšší české soutěže žen. V individuálních statistikách si Kateřina nejvíce cení druhé místo v kanadském bodování na Mistrovství republiky 8. tříd, kde se jí povedlo dosáhnout stejně bodů jako měl Vítkovický Křivohlávek. Loni vyhrála kanadské bodování Ligy žen a byla také vyhlášena hokejistkou roku 2007. Kromě stříbra z mistrovství světa žen v in-line hokeji ji nyní patří také bronz z mistrovství světa žen v ledním hokeji do osmnácti let.

 

Vizitka Aleny Polanské

Narodila se 9. června 1990. S hokejem začala v Kutné Hoře, ale už v druhé třídě začala dojíždět do Kolína, kde se hrála žákovská liga. Než odjela do Ameriky sbírala úspěchy v dresu kolínských Kozlů, ale také v ženském týmu Vsetína. Zlomový okamžik její kariéry nastal v roce 2005, kdy dostala nabídku z americké střední školy Kingstonu ve státě Pennsylvania. Přijala ji a už třetím rokem žije v Americe. To, že hokej umí dokazuje i tam. Za dvě sezony strávené v zámoří pomohla dvakrát vyhrát svému týmu prestižní Keystone games, dvakráte vyhrála kanadské bodování dívek školního mužstva, v první sezoně pobytu v USA s družstvem Princeton obsadila v soutěži druhé místo, s družstvem Golden Blades, kde hrála druhou sezonu, vyhrála soutěž a v ní vyhrála i kanadské bodování. V letošní sezoně, kdy nastupovala i za tým Golden Blades, byla vyhlášena nejlepší hráčkou na turnaji, kde hrála za tým dívek do 19 roků. Naposledy získala bronzovou medaili na MS žen v ledním hokeji do osmnácti let a její dres byl vyvěšen v hokejové síni slávy Torontu.