Tak by se dala ve zkratce shrnout letošní sezona. A jak ji vidí kolínský trenér a manažer, muž nejpovolanější, Stanislav Bednář? „Sezonu hodnotím určitě úspěšně. Ale na úvod bych chtěl říct pár věcí, které je třeba si uvědomit,“ započal téměř dvouhodinový rozhovor kormidelník kolínských Kozlů.

Co máte na mysli?
Kolínská veřejnost vůbec neví, o co jde. Lidé si musí uvědomit, že loni byl rok nula. Neměli jsme svoje kolínské mužstvo. Před devíti lety, kdy jsem skončil s Kolínem druhý, tak to byl historicky nejlepší výsledek za posledních dvacet pět let. Měl jsem tam samé kolínské hráče. Během pěti let, kdy já tu nebyl, to tehdejší vedení rozprášilo. A když jsem před třemi lety přišel, tak tady bylo šest, sedm domácích hráčů. Dva Skokani, Morkes, Kubát, a pak Šindelář, Šebesta a Král. Pepík Malý s Karlem Nedbalem byli v Benátkách nad Jizerou a my tu seděli, neměli jsme hráče, neměli jsme peníze, měli jsme dluhy, jinak nic. Navíc nechodili žádní diváci. Výsledky z těch pěti let všichni známe, Kolín byl z dvanácti jedenáctý, jedenáctý, desátý, pořád dole, musel se zachraňovat. Jednou bylo osmé místo. A byli tu za tu dobu trenéři, kteří brali neskutečné peníze, skončili kolínští hráči, byli tu téměř jen cizí hráči. Stálo to velké peníze a nikam to nevedlo. Zůstaly jen dluhy.

Dobrá. A kam míříte?
Za dva roky práce tím, že je člověk z Kolína a chce, aby tu hokej byl, jsme vybudovali slušný kolektiv. Začali jsme to startovat poté, co odešel Chromiak, a to byl také problém. Protože nebyli hráči, dohrávali jsme soutěž s mladými kluky a jen tak tak jsme se zachránili. Ale naštěstí se to podařilo. A potom jsme začali od začátku. Nejprve jsme ještě ke všemu neměli stadion, kde se rekonstruovala střecha, takže jsme museli jezdit trénovat i hrát ven, nebylo to jednoduché. Chtěli jsme se hlavně zachránit a budovat mužstvo. A nakonec jsme ale hráli i pěkný hokej a dostali se do play-off, ale byl to takový start. Skončili jsme šestnáctí z dvaceti a získali jsme 41 bodů.

To je pravda. Pojďme ale už k letošní sezoně..
Ano. Letos už to byl rok číslo dvě, po té loňské sezoně. Cíl byl skromný, zachránit se, a když by se podařilo, tak třeba i postoupit do play-off. Nakonec, i když jsme měli úzký kádr, tak jsem vzal jen dva cizí hráče, a pak v listopadu jsme se s nimi stejně rozloučili, protože nenaplnili za vynaložené peníze výkonnost. Já to nechci dělat jako třeba Kutná Hora, která zaplatí hráče a ten mu pak zase odejde. Touhle cestou bych jít nechtěl. A když by touhle cestou chtěl někdo jít, tak beze mě, protože já už po páté zachraňovat kolínský dospělý hokej nehodlám. Naštěstí o tom teď rozhoduji taky já. A letošní sezona je důkazem, že tahle cesta má smysl. Skončili jsme čtvrtí a z třicet šesti zápasů jsme získali 51 bodů.

Takže jaká je vaše cesta?
Letos jsme nastolili cestu hrát s vlastními hráči. Myslím, že je to dobrá cesta. V této soutěži ani podle mě jiná cesta být nemůže. Jde o to hlavně využít hráče z juniorky, protože tady máme potenciál. Nejde to dělat jako v těch pěti letech, že se kluk v devatenácti letech poslal pryč, že to s ním nemá cenu radši se sem vzal nějaký šlapák, který stál spoustu peněz, to takhle nejde. Z této cesty nikdy neustoupím. Když nebude vyložená potřeba, tak to prostě odehraji s vlastními hráči. V juniorce máme zase další kluky, jako je třeba Barták, malý Pomichálek, Ježek, Javůrek, Cerk. To jsou hráči, kteří tady budou a někdo z nich se třeba povede. A i letos jsme takto poskládali tým a skončili jsme čtvrtí, to byl velký úspěch. Já sem to počítal, letos hrálo v týmu jedenáct kolínských juniorů a ještě dva dorostenci. Tohle nemá z té druhé ligy žádný tým, takovou základnu. To by měl být účel této soutěže. Doplnit takhle mladý kádr třemi, čtyřmi staršími hráči. Na druhé straně je pak třeba Písek, kde se nakoupí cizí hráči, dají se do toho třeba osmkrát větší prostředky než u nás, ale jasně se řekne, že se musí postoupit, to pak jo. Potom je to dané. Ale abych vyhodil o tři čtyři miliony víc a byl rozdíl jen v tom, jestli budu pátý nebo sedmý, to je podle mě nesmysl. My to děláme zhruba za 1,8 milionu a mít sezonu třeba za šest milionů a skončit ne třeba sedmý, ale pátý, to nemá význam. V dlouhodobé soutěži, kde se počítá celoroční práce, je tohle naše čtvrté místo pro tohle mladé mužstvo neskutečný úspěch. Je pravda, že jsem měl štěstí, že jsem si tu nechal ty dva starší hráče Karla Nedbala a Pepíka Malého. Oba dva byli vynikající. Třeba jsou v této soutěži lepší hráči, než je Pepík, že umějí hrát lepší hokej, jsou lepší hokejisté, než je Pepík, ale co se týče pojetí a přínosu pro mužstvo, je pro mě Josef neskutečný hráč. Když si vezmete, co to stálo Kutnou Horou, kolik peněz do toho letos investovala, a nevědí tam, co bude příští rok. A nehrál ani jeden kutnohorský hráč. My jsme v dlouhodobé soutěži, ve které, když nechceme zatím nikam postupovat, že mi ani nechceme, nemáme na to teď peníze a máme jen mladé hráče, tak se nedá jít jinou cestou než cestou vlastních odchovanců. A co se týče nás, za rok, za dva by podle mého názoru měla naše výkonnost kulminovat a tam už se můžeme bavit o tom tu soutěž vyhrát. A vynikající kolínští diváci by si to určitě zasloužili. Ale vyhrát tuto soutěž není jen o tom, pracovat s hráči. Naši kluci pracují, ale jsou to ty věci kolem.

Co konkrétně myslíte tou prací kolem?
Ta práce zatím, jako je zázemí a ekonomická situace. Dneska se o to v Kolíně starám já, s Ondrou Francem a v zádech máme Leoše Tvrdíka, který nám dává dohromady finance. U A-mužstva je mou oporou kamarád a asistent Jirka Tumpach a vynikající vedoucí Ruda Musílek. Jinak nemám nikoho, o koho bych se opřel, kdo by mi pomohl. Když chci, aby hráči dostali výstroj a nějaké drobné odměny, tak musím chodit a shánět. A vlastně se musí vzít v potaz ještě to, že před touto sezonou v květnu za námi přišel náš bývalý manažer a řekl, že končí on i A-mužstvo, že si všichni můžeme hledat angažmá, že se tady končí. To jsem si řekl, že to nemůžu dopustit. Proto jsem vynaložil to všechno úsilí. Chodil na jednání na radnici, sháněl sponzory a spoustu dalšího, aby tady ten hokej byl. Jak mi říkal Leoš Tvrdík, kdyby nebylo Standy, nebylo by v Kolíně hokejové A-mužstvo. Ale můžu děkovat taky městu, panu Plašilovi, SMSce a všem sponzorům, protože nebýt jich, tak by tady byl taky další problém. Kdyby se město k tomu nepostavilo taky tak, jak se postavilo, tak opravdu mohl být konec dospělého hokeje v Kolíně a časem by to mělo určitě dopad i na mládež.

Pořád narážíme na věk a nezkušenost hráčů…
Ano, věk hraje roli. A s tím souvisí i nezkušenost. Hráči mají své chyby, dělají chyby, ale chtějí. A to je důležité. Rvou se. Nejsou to třeba nějaký super hráči, ale jsem na ně strašně pyšný, protože dokázali pilnou prací na to čtvrté místo dojít a je to pro ně taky nějaká další pobídka k práci, protože vidí, že když se pracuje, tak to má smysl. A další věc je, že pak přijede prvoligový Hradec Králové a chce od nás tři, čtyři hráče půjčit. Oni profesionálové a chtějí si půjčovat hráče u nás, kde se to dělá amatérsky, trénuje se po práci. Ale asi to tady děláme nějak dobře, trénujeme dobře, bruslíme dobře, když jim ti hráči pak stačí fyzicky a patří i k tomu lepšímu. A na to je důležité upozornit, protože pak lidi přijdou a řeknou, jé, vy jste vypadli s Kutnou Horou. Samozřejmě, že mě to mrzí, ale nedělám z toho nějakou tragédii, protože vím, že jsme nevypadli s Kutnou Horou, ale se slepencem, který se mohl jmenovat jakkoliv. Dobře, je to styl jejich práce, chtějí to tak dělat, to jim nemám nějak za zlé, ale to není cesta Kolína, to nechceme přece. Ale ano, pak nemrzí, že se třeba dvakrát prohraje a člověk musí poslouchat řeči od lidí, kteří neznají reálnou situací, jestli nekoupíme toho či onoho. A to jestli se nám dařilo před Vánoci, že jsme měli patnáctičlenný kádr a šest hráčů zraněných, to nikdo nevidí. Hráli šest zápasů v deseti lidech. Neměli jsme koho postavit. Začínali jsme třeba na tři beky. A nebyl to jeden zápas, ten se nějak odehraje, ale bylo jich hodně. Byli jsme druzí, a pak se to pokazilo těmi zraněnými a chřipkami. Ale i v tu dobu jsem věřil a nechtěl jsem sem tahat cizí hráče. Na co? Na co bych vyhazoval další prostředky? Říkal jsem, že to přežijeme, že se uzdraví, a že zase po Vánocích budeme hrát dobře a taky že ano. Já tu víru mám. Já vím, co dokážu a co dokáže moje mužstvo a dokázali jsme to. Skončili jsme na čtvrtém místě. A máme jedny z největších návštěv v celé druhé lize. To také něco signalizuje. Prostě to budeme dělat s těmi hráči, kteří tu jsou. Učit je ten hokej hrát, jako už je to učím dva roky, aby se z nich stali sportovci a nebyli z nich lemplové, jako to je dneska v Čechách ve zvyku, že se kouká jen na to, kolik se za to dostane peněz a kde by se co prodalo. To ne. Prostě je musíme naučit, že je potřeba každý zápas odpracovat. A to jestli se bude dařit, to je věc druhá. To je sport. Jednou se daří, jednou ne. To by si lidi měli uvědomit.

Jak hodnotíte sezonu z hlediska výkonů?
Měli jsme zápasy dobré i špatné. Mrzelo mě jen, že jsme důležité a atraktivní zápasy pro diváky s Nymburkem a Kutnou Horou nezvládli. Byli jsme třeba víc jak půlku zápasu nad nimi, ale nakonec jsme zápasy prohráli. A to svědčí o tom, že ještě nejsme vyzrálé mužstvo. Jsou to kluci labilní, mladí. Derby jsou zápasy, kde velkou roli hrají nervy, a to jsme nezvládli. Mrzí mě to kvůli divákům. Ale nebyli jsme horší, ale nedali jsme góly. To je naše největší neumění. Trénujeme to denně, mluvíme o pohotovosti, razantnosti, rychlosti provedení, podcenění. Bohužel je to běh na dlouho trať, to není otázka jednoho roku.

Letos bylo brzy jasné, že se nebude padat. V soutěži nakonec po odstoupení několika týmů zůstalo jen deset celků. Takže byla jistota, že propad dolů nehrozí. Nemyslíte, že to soutěž trochu znehodnotilo?
Znehodnotit to mohlo mužstva jako byl Písek nebo třeba Kutná Hora, kde zaplatili draze hráče. Pro ně to pak mohlo ztratit trochu opodstatnění. Pro týmy jako Kolín to nevadilo. Jakmile jsem věděl, že se nesestupuje, tak jsme ukončili spolupráci s Karlem Nekvasilem a Davidem Jonášem, dvěma cizími hráči, kteří v Kolíně začali. A díky tomu jsem mohl dát příležitost mladým kolínským hráčům. Víc do hry se tak dostal třeba Ježek nebo Musil a vyplatilo se to. To je pro mě víc, dát možnost mladým, než za někoho platit. Samozřejmě, že jsme byli klidnější, že bylo jisté, že se soutěž zachrání. To byl náš cíl, zachovat soutěž pro mladé kolínské hráče. Je jasné, že když se nesestupuje, je soutěž trochu jiná, ale pro mě to bylo jednoznačně dobré. Mohl jsem zapojit co nejvíce kolínských mladíků. Ti nemuseli mít nervy, mohli hrát bez stresu a zvykat si na tuto soutěž. Pro Kolín to bylo vyloženě pozitivní.

Hodně se také mluví o tom, že kolínskou jedničkou byl před sezonou teprve osmnáctiletý gólman, který navíc odchytal prakticky celou sezonu…
Ano, rozhodl jsem se tak před sezonou. Loni tu byl Tomáš Kalousek. Měl tu nadstandardní podmínky, protože jsme brankáře potřebovali, nevěděli jsme, co bude. A byl pro mě nakonec zklamáním. Zvlášť za ty prostředky, které na něj byly vynaloženy, nás tolik nepodržel. Nevím proč. Proto jsme se od ledna rozhodl dát příležitost Blážovi (Jiří Blažek pozn.red.). Chytal výborně, podržel nás. Letos před sezonou, i když mě hodně lidí zrazovalo, tak já se nebojím dát příležitost mladým, jsem se rozhodl, že z něj udělám jedničku. Je to dobrý, poctivý kluk, dobrý i charakterově. Je skromný. A myslím, že jsem neudělal špatně. Samozřejmě, že nedochytal celou sezonu na sto procent, měl pár výpadků. To má ale každý gólman, i brankáři jako je Vokoun a podobní. Bláža byl prostě naší oporou a tečka. V poslední době tedy byl trochu jiný, čeká ho maturita a chce být perfektní na všech frontách a ve škole jim trošku pohrozili, takže to na něm bylo znát. Strachoval se. Chce být výborný student, i výborný hokejista. Chce to dělat tak, jak by se mělo. Ale občas nejde honit dva zajíce najednou. Ale nezklamal mě, ani v tom play-off mě nezklamal. Samozřejmě Kalousek byl zkušenější a navíc ho hnalo i to, aby to Kolínu ukázal. Za celou sezonu byl ale Bláža lepší, podával celoročně lepší výkony než Kalousek. I proto jsme skončili po základní části čtvrtí nad Kutnou Horou. Bláža má důvěru a bude tady chytat i dál. Už je o něj tedy zájem, takže uvidíme, jak se rozhodne dál, ale já chci, aby tady začal s tím, že třeba bude vypomáhat nějakému prvoligovému týmu na střídavý start. A v juniorce pak máme dalšího mladého dobrého gólmana, Jardu Brázdila, a ten by mohl Blážovi klidně krýt záda.

Vraťme se ještě stručně k play-off. Všechny tři zápasy s Kutnou Horou jste prohráli a všechny o gól. Co chybělo?
Chyběly dvě věci, zkušenosti a štěstíčko. Nerad to svádím na to štěstí, ale je to tak. Třeba v Kutné Hoře v prodloužení trefil Musil tyčku a hned na to jsme dostali gól a prohráli. Kdyby to bylo o centimetr vedle, tak to všechno mohlo být jinak. A taky jsme neproměňovali šance. Je pravda, že jsme se dobře naučili hrát hokej, naučili jsme si nahrát, umíme pracovat, bránit, ale ta koncovka vázne. Ale je také třeba říct, že z šesti beků jsou čtyři mladí, takže se i v tomhle projevují ty zkušenosti. Byl jsem po tom play-off zklamaný, protože jsem věřil, že můžeme postoupit dál, ale když jsem pak viděl, jak se k tomu Kutná Hora postavila, tak mi bylo jasné, že to tak jednoduše nepůjde. Ale v této soutěži se musí bojovat každý zápas, protože se nebojuje jen o body, ale i o diváky. Musí se bojovat všech třicet šest zápasů, i když se nedaří. A říkám, že když se nedaří, tak se pak pozná dobrý hráč. Když se daří, tak umí hrát hokej každý blbec, a když ne, tak až pak se ukáže, kdo je co schopen udělat pro tým. Bohužel, Kutná Hora byla zkušenější, měla víc štěstí a třeba z pěti šancí proměnila čtyři, my z osmi jen tři a ten jediný gól rozhodl.

Kdyby se ale postoupilo dál, narazilo by se na Písek. Ten měl letos jasný cíl, postoupit a šel si za tím jednoznačně. Takže by se mohlo říct, že sezona vlastně skončila „včas“. Nemyslíte?
Kdyby to nebylo derby, tak by se mohlo říct, že to bylo včas. Tím, že to bylo derby, tak mě to trochu bolí. A je sice pravda, že kdybychom postoupili, tak Písek by byl zřejmě určitě nad naše síly, že by se musely vynaložit další náklady na cestování. Kluci by si museli vzít volno v práci, protože dneska nikoho jen tak nikde nepustí. Zodpovědní hráči, jako je třeba Pepík Malý, si v den zápasu berou dovolenou, aby se připravili. Ale na druhou stranu by to pro ten náš mladý mančaft byla velká škola a získaly by další zkušenosti.

Jaké jsou plány na nejbližší dobu?
Do konce března jsme trénovali, pak kluci dostali volno. Už 25. dubna se ale sejdeme a začneme suchou letní přípravu na další sezonu. V květnu a červnu budeme trénovat. Budeme to chtít oproti loňsku zase trochu povýšit, protože už se nám kádr stabilizoval. Ale já si myslím, že kondici máme dobrou. Nás skoro nikdo neubruslil. Myslím, že jsme za celou sezonu problémy s fyzičkou neměli.

A už se ví něco bližšího k soupisce na příští sezonu?
Necháme si tady Karla Manharta, už jsem s ním o tom mluvil, ale jinak žádné změny nechystáme. Máme cestu, o které jsme již mluvili, hrát s vlastními hráči. Ti tu jsou, takže budeme pracovat s nimi a nebudeme se tahat nikoho, kdo by se musel platit a ještě nebyl vlastní hráč. Navíc v juniorce jsou další mladí hráči. Stačí se dohodnout s Vaškem Rácem a další hráči se zase posunou do áčka. A když budou pracovat, do týmu se zapracují. To bylo vidět třeba na Pavlovi Musilovi. Když před Vánoci přišel, neměl ještě zkušenosti mezi muži, ale pak po trénincích s dospělými šel nahoru. Od Vánoc hraje výborný hokej. Samozřejmě, že se může stát cokoliv, nemůžeme nic vyloučit, ale naše priority jsou jasné.

A jak to vypadá s financemi?
Vypadá to tak, že tuhle sezonu bychom mohli skončit na nule. Do konce dubna chceme ještě všechno doplatit, jestli to vyjde, a pak už se začíná od začátku. Bude to běh na dlouho trať. Chodit, žádat, jiná cesta není. Nemáme žádného generálního sponzora, který by nám dal třeba milion, sháníme to po menších částkách. Kromě pár výjimek jsou to třeba třiceti nebo čtyřicetitisícové částky, ale jsme rádi za všechno. Ale ekonomická situace je taková, že nám je jasné, že ne všichni myslí jen na kolínský hokej, že mají své starosti. Vděčíme za každou korunu.

(Tereza Hölzlová)