„Žádné sezení na zadku v kanceláři,“ hlásí s úsměvem. „S Chabim jsem řešil i záležitosti našeho soukromého hokejového projektu Czech Vikings, jehož domovským stánkem je právě neratovický zimák. Jeho nabídka mi do plánů tak nějak logicky zapadla,“ říká bývalý útočník, který si s reprezentací sáhl na pohár mistrů světa a ve sbírce má i čtyři české a dva finské tituly.

Jaký ročník budete mít v Neratovicích na starosti?
Trénuji starší žáky, to je hlavně ročník 2006, nula pětku mám jednu, ale v tréninkové skupině mívám i dost kluků 2007 a někdy i mladších.

Na co se chcete zaměřit?
Při trénování dětí se vždy zaměřuji na základní věci, to je chování, přístup, emoce, láska, návyky… V tomto správně nastaveném prostředí se samozřejmě do svěřenců snažím dostat co nejvíc hokejových dovedností.

Jste přísným trenérem?
Chci být správným vychovatelem, být důsledný tam, kde je při výchově sportovců nutné neuhnout ani o píď, ale na druhou stranu zase spoustu věcí nechávám na dětech samotných. Snažím se je zbytečně moc nesvazovat při hře, místo věčných direktivních přesných instrukcí se snažím podporovat hráče v hledání vlastních cest a řešení. Taky si dávám záležet, aby většinu věcí svěřenci dělali proto, že to chtějí sami, a ne kvůli mně nebo rodičům. Učím “studenty hokeje“, co všechno příprava hokejisty obnáší, ukazuji jim různé možnosti suché přípravy, jak funguje jejich tělo a proč by měli dělat to a to.

Jste známý vaší, řekněme severskou, filosofií výchovy mladých hokejistů…
Hlavně lpím na tom, že všechno, co děláme, děláme všichni na sto procent. Přestože jsou moje tréninky často hodně náročné, snažím se, aby se na ně svěřenci pokaždé těšili. Tímto způsobem si každý kluk nebo holka může k hokeji postupně vybudovat celoživotní lásku, a i kdyby to neklaplo s profesionální kariérou, tak takový člověk může v dospělosti být zapáleným hokejovým trenérem nebo rodičem. Sázím na to, že důsledností, zápalem a pozitivním přístupem může každý mládežnický trenér způsobit dětem návyk ke zdravému poctivému přístupu k práci, ať to bude hokej nebo cokoli jiného.

Jaké jsou podle vás ambice klubu?
Protože se s Chabim znám opravdu dlouho a na hokej máme víceméně stejný názor, vnímám jako každodenní snahu o co nejlepší trénink v rámci možností, snahu o to být každý den, každý měsíc, každý rok lepší než ten předešlý. Přilákat do klubu co nejvíc hokeje chtivých dětí a pomoct z nich vychovat slušné lidi se silným vztahem ke sportu obecně. A samozřejmě být taky klubem, ve kterém vyroste pár reprezentantů!

Kromě trénování v HC Buldoci vyvíjíte i další aktivity. Můžete prozradit více?
Po dvou letech se plánuji opět na full time vrhnout do tréninků v rámci hokejové školy Czech Vikings. Patnáctého září začínají naše nedělní kempy v Neratovicích, každé všední odpoledne tady máme taky individuální hodiny na rozvoj hokejových dovedností, chystáme víkendové turnaje, hokejové zájezdy do Švédska a Finska, letní kempy. Začal jsem taky trénovat hokejový tým Karlovy univerzity, se kterým mě čeká univerzitní světový pohár v Rusku, evropská univerzitní hokejová liga nebo prestižní podzimní bitva pražských univerzit. Stal jsem se rovněž členem týmu svazových dovednostních koučů projektu VTM. Láká mě projekt hokejové virtuální reality Sense Arena, kde řešíme možnosti mého zapojení, pomáhám s off-ice přípravou hokejistů formou individuálních či skupinových hodin v mojí tělocvičně MB Gym a v neposlední řadě se chystám na závěrečné zkoušky studia trenérské licence A.

V Neratovicích jste převzal hráče, kteří už mají nějaké zkušenosti. Jak byste hodnotil své svěřence?
Kategorie starších žáků je jedna z těch řekněme náročnějších. Když teď úplně pominu děvčata, tak s klukama začínají mlátit hormony, vytváří se velké rozdíly v biologickém věku, borci mají čím dál víc vlastní hlavu a tak dále. Nicméně možná právě proto mě zrovna tato kategorie baví. Dva roky jsem trénoval starší žáky v Letňanech a mám na to ty nejlepší vzpomínky. Pamatuji si na svoje vlastní hokejové začátky a taky mám patnáctiletého syna, takže borečkům naprosto rozumím a myslím, že je umím dostat na svou stranu. O mých buldocích nemůžu říct nic špatného, jsou to slušní kluci, o holkách ani nemluvím. A přestože pro všechny byly moje metody ze začátku nejspíš hodně bolavé, nezažil jsem žádný problém v přístupu. Doufám, že už i hráči sami cítí, že jdeme správným směrem. Během prvního týdne jsem poznal, že má Chabi všechny kategorie v klubu perfektně vychované, že tady výborně fungují rodiče a celý klub úžasně drží při sobě.

Plánujete nějakou spolupráci se Spartou případně dalšími předními kluby? Hodláte nějak využít vaše kontakty do zahraničí pro Buldoky?
Kontakty v zahraničí rád využiji pro kteroukoli kategorii Buldoků, zrovna jednám s lidmi z Göteborgu o zájezdu jednoho z našich týmů.

Vy sám se na zápasový led nechystáte?
Hrát za áčko Buldoků se nechystám.

DAVID VLK