Jméno Jiří Kadlec se v Kolíně stalo již ikonou. Odchovanec kolínského hokeje, který v pondělí oslavil osmatřicáté narozeniny, stále na ledě řádí. Už začíná svou osmou sezonu v první lize a zlepšuje se rok od roku. Loni se jakožto levé křídlo stal dokonce druhým nejlepším hráčem kanadského bodování Hradce Králové a pátým nejlepším v téže kategorii celé prvoligové soutěže. Kolínský deník se vydal po jeho hokejových stopách. Jakým směrem se jeho sportovní kariéra ubírala po odchodu z Kolína? Proč po šesti letech opustil Mladou Boleslav? Uvidíme ho v nadcházející sezoně v dresu Kozlů? To vše se dočtete v rozhovoru.

Začněme naši výpravu před deseti lety. V tu dobu se Kolín pohyboval na nejvyšších příčkách druhé ligy. Největší podíl na tom měla nejúdernější lajna druhé ligy K+K+K aneb Kadlec, Král, Kozdera. Jak vzpomínáte na toto období?
Vzpomínky jsou vždycky dobré. Zejména když se dařilo a i parta lidí okolo byla perfektní. V tu dobu hráli v mančaftu vesměs jen Kolíňáci a třeba jen dva, tři hráči byli odjinud a ti ještě ke všemu zapadli, takže vzpomínky jen ty nejlepší.

Vzpomínám si na finálovou sérii play-off Kolína s Mladou Boleslaví v sezoně 2000/2001. Davy fanoušku jely svůj celek na led soupeře povzbuzovat, o domácích zápasech nemluvě. Byla to nádherná atmosféra. V tu dobu jste stále ještě hrál za Kolín. To bylo ale naposledy…
Ano. Tenkrát Mladá Boleslav finálovou sérii nad Kolínem vyhrála a postoupila do baráže o první ligu, ale do vyšší soutěže se ji ještě proniknout nepodařilo. To si dala za cíl v následující sezoně. A v tu dobu jsem tam přestoupil i já.

Oba celky se pak tedy v dalším roce potkávaly a vy jste Kolín pěkně v dresu Mladé Boleslavi natrápil, že?
Pamatuji si, že jsem v dresu Boleslavi dával v Kolíně dva góly.

A jaká byla reakce v Kolíně?
Bývalí spoluhráči neměli na výběr (smích). A fanoušci rychle zapomenuli na vše dobré z předešlých let.

Hned po roce působení v Boleslavi se vám podařilo postoupit do první ligy, kde jste odehrál v jejím dresu celkem pět sezon. Jaké máte vzpomínky na toto období?
Vzpomínám dobře. Nakonec jsme se po těch letech teda rozešli, ale vzpomínky jsou dobré. Během prvních dvou let jsme byli jako tým nováčkem, takže jsme se otrkávali, ale pak přišel nový majitel. Ten přinesl peníze a měl jasný cíl, postoupit do extraligy, čemuž se podřídily podmínky zázemí a podobně. Vytvořil nám tam de facto extraligové zázemí. Hráčů jsem během těch let poznal mraky. Protože se v mančaftu vystřídalo běžně až padesát hráčů za sezonu. Já jsem byl vlastně rarita, že jsem tam vydržel tak dlouho (smích).

Proč jste z Boleslavi odcházel? Ačkoliv jste nebyl domácí hráč, nosil jste kapitánské céčko. Dařilo se vám, fanoušci vás zbožňovali…
K týmu přišel nový trenér a přivedl si i nové hráče a já už nepasoval do jeho koncepce.

Jakým směrem se ubírala vaše kariéra dál. Jak jste hledal nové angažmá?
Vlastně už v posledním roce, kdy jsem hrál za Boleslav, měl Hradec Králové zájem, abych hrál za ně. Ale nešel jsem. Z Boleslavi tam ale odešel Zdeněk Toužimský, takže když jsem přišel v Boleslavi o místo, zavolal jsem mu a během pár chvil bylo vše vyřízeno. Bez angažmá jsem byl asi jen patnáct minut.

V Hradci Králové jste dvě sezony a bez okolků lze říci, že tam záříte. S Fořtem a Roubíkem jste vytvořili jeden z nejobávanějších útoků ligy…
Hraji s nimi vlastně od začátku. Jsou to chytří hokejisté, takže je úspěch zaručen (smích). Ale vážně. První sezona byla taková oťukávací a ta druhá se vydařila maximálně. Ze všech sedmi sezon v první lize byla nejúspěšnější. Byl jsem druhý v kanadském bodování týmu a snad pátý v lize.

Teď už se v Hradci Králové připravujete na ročník další. Jaká je příprava?
Je hodně náročná fyzicky, ale to je ten začátek vždycky. Začalo třicet hráčů v poli a brzy se bude kádr zužovat, takže pak intenzita tréninku povolí. Jinak nás čeká asi třináct přátelských utkání.

V nadcházející sezoně budete teda stále oblékat dres Východočechů. Je možnost, že bychom vás viděli i v Kolíně? Loni taková možnost existovala, ale nakonec se tak nestalo.
Loni se jednalo o střídavém startu, ale okolnosti tomu nenahrávaly. V Hradci se nám nedařilo, jak mělo a tím to bylo podmíněné. Navíc byli zranění hráči a báli se, abych se třeba nezranil v Kolíně a nepřišli o dalšího hráče. Letos tu teoretická šance je, ale vždy záleží na jednání mezi kluby a na tom, jak se bude vyvíjet sezona. Ale já bych samozřejmě jakožto Kolíňák zájem měl.

I když jste loni v Kolíně nehrál, bylo vás vidět na střídačce juniorů jako asistenta trenéra mužstva. Jaké to bylo?
Byla to zkušenost z jiného soudku. Bavilo mě to. Trenérů jsem zažil dost, ale je jiné najednou být na té střídačce v roli trenéra a ne hráče. Hlavně když vím, že nemůžu udělat nic s vývojem utkání.

Pro příští sezonu jste veden jako hlavní kouč staršího dorostu. Platí to?
Ano, platí. Společně s Radkem Špringlem a Bohoušem Lupínkem budeme u staršího dorostu. Mě bylo jedno, u kterého týmu budu. Ve starším dorostu je můj syn, takže takhle bude méně komplikací s kloubením mého a jeho dojížděním na zápasy a tréninky. Těším se na to. Je to zase o stupínek výš než asistent trenéra. Je to výzva, teď to bude hlavně na mě.

Jak vypadá vůbec váš denní program?
Ráno jedu do Hradce, tam odtrénuji svůj díl. Pak do Kolína na zimák, protože chodím na led jako pomocný trenér 6. třídy. Pak jedu domů, najím se a zpět do Kolína na trénink s dorostem. A večer jsem rád, že jsem doma. Teď přes léto mám v Hradci dva tréninky, ráno a odpoledne, takže mezitím čekám tam a čtu si noviny a večer chodím v Kolíně trénovat mlaďase.
Víkendy jsou zápasové od srpna až do dubna. Když už mám chvilku čas, tak se starám o dům.

Oba vaši synové hrají také hokej. Jak se jím zatím daří?
Staršímu synovi Jirkovi je patnáct a bude hrát ve starším dorostu. Zatím je úspěch to, že u toho vydržel a že ho to baví. Mladšímu Tondovi je jedenáct a trénuje v šesté tříde pod Petrem Martínkem. Jeho úspěchem je zatím letošní čtvrté místo na Mistrovství České republiky pátých tříd v Brně. Hlavně, aby na sobě chtěli pracovat, bez toho to nejde.

V Kolíně teď hokej bojuje s krizí. Už několik sezon za sebou se nedaří. Z čeho to podle vás pramení?
Všeobecně bych řekl, že je hokej na útlumu, a to proto, že se mladým nechce na sobě makat. Posun vždycky bolí a těch lákadel okolo je moc. Mladí kluci tomu rádi podlehnou. Dneska je spousta aktivit, které je nestojí takovou námahu. V Kolíně navíc ubývají počty dětí v jednotlivých třídách. Hokej je drahý sport. A do třetice, Kolín je na tom blbě geograficky. Téměř všechny lepší mladé kluky rozeberou kluby, které hrají vyšší soutěže, než jsou v Kolíně, a těch je kolem Kolína bohužel hodně.

Od loňska se kolínské áčko začalo znovu skládat z odchovanců. Protože jich je ale málo aktivně činných, tým se skládal převážně z juniorů a dvacetiletých kluků. Je to podle vás cesta, kterou by se měl Kolín ubírat?
Určitě. Kolín byl vždycky složený z domácích hráčů a to je i nejlepší. Juniorů je teď dostatečný počet a rostou tady celkem nadějní hráči, takže se teď musí vytrvat. Já a kluci z mé éry když jsme byli mladí, taky jsme nebyli žádné hvězdy. Nikdo, kdo šel z juniorky do áčka, se hned nestal oporou týmu. Někomu to trvá rok, někomu déle. Je to ta správná cesta. V mančaftu ale chybí starší ročníky, které by předávaly zkušenosti. Jako třeba Turyna. Nebo Kosťa Král by podle mě ještě teď klidně mohl i s problémy se zády druhou ligu v klidu hrát.

Vizitka
Jméno: Jiří Kadlec
Datum narození: 10. 8. 1971
Povoláni: hokejista
Stav: ženatý
Děti: Jiří (15), Antonín (11)
Hokejový post: útočník
Největší hokejové úspěchy: postup s Mladou Boleslaví z 2. ligy do 1. ligy, sezona 2008/2008 v Hradci Králové (Hradec mezi čtyřmi nejlepšími týmy v lize, Kadlec druhý v kanadském bodování týmu, pátý v kanadském bodování první ligy)
Nejoblíbenější jídlo: je mi to jedno, nejím jen kečup a tatarku

Tereza Hölzlová