„Měl jsem v regionu nějaké pracovní povinnosti i soukromé aktivity, tak jsem to spojil se zápasovým tripem Kladna, když teď hrajeme zápasy na Moravě. Chtěl jsem nastoupit už v sobotu nebo v pondělí do zápasů s Frýdkem či Porubou, ale upřímně se ještě necítím na to, abych hrál,“ prohlásil úvodem Jágr, který si v sobotu zatrénoval ve Werk Areně.

Obligátní otázka na úvod – jak to vypadá s vaším návratem na led?
To bych také rád věděl. Nebudu zastírat, že i když je první liga až naše druhá nejvyšší soutěž, pořád je to dost kvalitní liga na to, abych do ní naskakoval v situaci, kdy se necítím stoprocentně připraven. Potřebuji mít jistotu, že jsem jednak schopen pomoci týmu, a jednak, že šance zranit je minimální. Čekám na moment, až mi tělo řekne: jsi připraven.

V Třinci jste sledoval páteční zápas extraligy. Cukaly vám nohy?
Je těžké to sledovat z tribuny. Mě hlavně zajímá rozdíl mezi extraligou a první ligou. I z pozice majitele Kladna. Pro to, abych ten rozdíl poznal, je nejlepší, když si takový zápas sám zahraji. Proto jsem rád, když naši kluci dostanou možnost zahrát si extraligu. Podle mě tam až tak zásadní rozdíl není, jenže hráči, protože hrají nižší soutěž, si z nějakého důvodu myslí, že jsou horší. Pak nastupují s příliš velkým respektem k extraligovému soupeři, a to nás třeba posledně stálo baráž o extraligu, protože jsme hned na úvod ztratili klíčové body s Jihlavou a Litvínovem.

Přichází v úvahu střídavé starty za Třinec, jako se o tom uvažovalo v minulé sezoně?
Já bych nezacházel do detailů, záleží na zdraví. Na tom, jak se budu cítit. Důležitá věc je, jak na tom budu hokejově. Nerad bych šel hrát za tým, kde se ode mě očekává jistá pomoc, a já bych nebyl přínosem. To by nebylo dobré pro nikoho. To je pro mě dost podstatné.



A fyzicky jste na tom jak? Na tenisové rozlučce Radka Štěpánka v Praze jste třeba neplánoval, že si na kurtu pinknete?
Původně se uvažovalo o tom, že bych si šel vyměnit pár míčků s Petrem Čechem nebo Pavlem Nedvědem, ale to bylo před časem. Faktem je, že před měsícem a půl jsem si natrhnul hamstring (svaly na zadní straně stehna), takže sprintovat za balonkem s raketou v ruce by nešlo. Další věc je moje rameno. Pobolívá mě. Takže z tenisu sešlo.

A z hokeje?
Pro mě je opravdu stěžejní, abych se fyzicky cítil na takové úrovni, že budu moci pravidelně nastupovat do zápasů, ne jen do jednoho. Na to bych se připravil, ale potřebuji být schopen dlouhodobě nastupovat na nějaké úrovni.

Nakolik vás v neděli nabil trénink s dětmi?
Hlavní je, aby to nabilo je. Pro mě je to radost, jít si zatrénovat na led s dětmi nebo mladými hráči a vidět jejich obrovskou chuť a zápal do hry. To třeba u mě se to už zase tak často nevidí, přestože hokej pořád miluju. Ale věk vás už negativně osloví a ne každé ráno je posvícení. Dny, kdy se probudíte a jste čerstvý a máte strašně moc energie, těch je už v mém věku minimum. Ta chuť a elán prostě schází.

Dá se vůbec odhadnout reálný termín vašeho návratu na led?
Opravdu těžko. Tím, že jsem majitelem hokejového klubu a snažím se ze své pozice pro klub dělat maximum, tak je hrozně složité to skloubit i s herními povinnostmi. Nevím, jestli to u nás kromě Martina Straky v Plzni někdo zažil, ale skloubit časově práci, u které používáte vysokou fyzickou zátěž s tou normální manažerskou prací je hodně obtížné. Po všech různých jednáních, telefonátech a vyřizovaní se pak ještě přinutit k tomu, abyste hokeji dal aspoň tři hodiny, abyste se udržel v nějaké kondici a nastupoval proti mladým soupeřům, to je opravdu hrozně náročné.

Vyčerpává vás to?
Je to pro mě o hodně náročnější než hrát NHL. Opravdu. Když se k tomu přičtou všechny ty vedlejší a přitom podstatné věci, tak to bere strašně moc času. A to nepočítám ještě vedlejší a důležité věci jako akce se sponzory, charitu, děti a mládež… Naskakuje do toho spousta věcí, které vás od tréninku odtahují. Nevěřím tomu, že jsem teď fyzicky tak dobře připraven na to, abych ve zdraví přežil sled mistrovských zápasů.

Nebylo by pro vás možná lepší říct, že už hrát nebudete?
To by bylo moc jednoduché, ne? (úsměv) Já se snažím udělat to nejlepší, o čem si myslím, že je nejlepší pro náš klub. Ne pro mě, ale pro klub. Je potřeba se obětovat a já pořád cítím, že když budu na ledě, budu pro náš klub přínosný. Možná se pletu. Pak řeknu ne, nemá to cenu, ale doteď tomu věřím.