„Nehledal bych v tom žádnou senzaci. Prostě jsem chtěl být už doma kvůli rodině,“ uvedl pětatřicetiletý hokejista. „Touto cestou bych chtěl poděkovat mému osobnímu sponzorovi panu Chromiakovi, bez kterého by se tento kontrakt neuskutečnil,“ dodal.

Za Kolín jste odehrál čtyři zápasy. Jak jste se cítil?

Tím, že jsem odehrál jenom čtyři zápasy, tak nejsem tolik rozehraný. Ale věřím, že postupem času to bude lepší a lepší (smích).

Tým si vás zvolil jako kapitána. Co tomu říkáte?

Samozřejmě mě to potěšilo. Pokud ve mně nebude mít důvěru tým ani trenér, není problém si zvolit jiného kapitána.

Do Kolína jste se vrátil z dlouhého zahraničního angažmá. Šest let jste hrál v Dánsku za Aalborg. Jak na tuto štaci vzpomínáte?

Řekl bych, že to byla má nejlepší hokejová léta, kdy se člověk vlastně mohl starat akorát o hokej. Navíc mé vzpomínky jsou příjemné, protože jsem byl čtyřikrát vicemistr Dánska.

Nakonec jste se upsal Kolínu. Měl jste i jiné nabídky?

Měl jsem nabídky ze Švédska a Francie. Ale rozhodlo to, že už jsem chtěl být doma.

Taky jste měl jednat s Kutnou Horou?

Volali jsme si s manažery Kutné Hory, řekl jsem jim své podmínky a oni, že mi zavolají. Jenomže už se nikdo neozval, a takhle se v hokeji nejedná. Stačilo říct buďto ano, nebo ne.

Váš přestup určitě nebyl levnou záležitostí. Všichni se na vás budou dívat přísnějším metrem. Jak tuto situaci vnímáte?

To k hokeji patří. Každý trénink a zápas beru na sto procent, protože je to moje zaměstnání. A záleží jenom na lidech, jak tu situaci budou vnímat.

Vaší podmínkou přestupu bylo to, že chcete od klubu byt. Jak to nakonec dopadlo, dostal jste ho?

Zatím jsem ho nedostal a je to v nedohlednu.

Celý loňský rok jste v Aalborgu díky problémům s třísly promarodil. Odehrál jste snad šest zápasů. Už je to v pořádku?

Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem zdravý na sto procent. Kdybych nebyl, tak by to nebylo fér vůči klubu a sponzorům.

Co si od angažmá v Kolíně slibujete?

Hrát dobrý hokej a vrátit kolínský hokej tam, kam patřil. To znamená na přední příčky.