Jaký byl první zápas v sezoně?
Není to jednoduché. Ani pro mě, i když jsem hrál ještě minulý rok. Myslím, že zápas splnil účel. Bylo hodně lidí. Hlavně mě překvapili někteří hráči, kteří, i když už dlouho nehrají, vypadali na ledě dobře.
Byl to zápas na rozehřátí?
I když někteří hráči už pár let nehrají, pořád se udržují a chodí i čtyřikrát do týdne hrát. Dělají ostatní sporty, posilují. Není jednoduché proti nim hrát. Talent a šikovnost nezmizí.
A nemohl by vám tento zápas pomoct naskočit do sezony?
Těžko se to dá srovnávat. Teď bude reprezentační přestávka. Během ní uvidím, jestli se přidám k mužstvu nebo ne.
Kdo z hráčů pro vás byl největším překvapením?
Sledoval jsem hlavně ty, proti kterým jsme hráli. Vejba (David Výborný) by pořád mohl hrát extraligu. Vypadal ještě silnější, než v dobách kdy v extralize dominoval.
Fotogalerie: Návrat legend
play_fill
play_fill
play_fill
Třeba Ondřej Pavelec ve vaší brance měl povedené zákroky…
Ondra je v každé exhibici výborný.
Co pro osobně vás znamená Sparta?
Pro nás Kladeňáky to je velká rivalita. Když jsem jako malý kluk chodil na zápasy se Spartou, vždy byl v Kladně plný dům. Většinou u toho byly rvačky mezi diváky. Říká se, že Sparta na Kladno nechtěla nikdy jezdit. Je to tradiční a nejpopulárnější soupeř. Tu všichni chtěli vidět.
close
info
Zdroj: HC Sparta Praha
zoom_in
Ve výběru sparťanských legend na výročním exhibičním zápase nechyběli Jiří Hrdina, Petr Ton, Jaroslav Hlinka nebo Michal Neuvirth.
Měl jste někdy během kariéry blízko k angažmá ve Spartě?
Když mi bylo patnáct šestnáct let, byla tam šance. Hrál jsem tehdy za PZ Kladno a v té době měl ve Spartě funkci pan Horešovský. Ten se znal s mým otcem. Pak jsem ale přestoupil do SONP Kladno a začal hrát extraligu. Další šance byla před covidem, kdy jsme spadli do Chance ligy. Neříkám, že tam byla velká šance, ale bylo ve hře, že bych naskočil na střídavé starty hrát extraligu za Spartu.
Máte nějakou vzpomínku, co se vám vybaví v souvislosti se Spartou?
Neměl bych o tom mluvit, protože jsem prohrál sázku s Břízkou (Petrem Břízou). Řekl jsem, že už se k tomu nebudu nikdy vyjadřovat, nebudu to popisovat. Ale dal jsem Spartě tři góly, když on byl v bráně. Ale prohrál jsem sázku, že o tom nesmím mluvit. Takže se mu omlouvám.
Co se vám vybaví, když se řekne Sportovní hala?
Už je stařenka. Když byla stávka v NHL, tak jsme tady hrávali. Nemůžu říct, že by byla moje oblíbená, protože je to tu velké, má široké hřiště. A samozřejmě se mi vybaví mistrovství světa v osmdesátém pátém.
Byl jste tehdy tady?
Bylo mi tehdy třináct, tak jsem koukal v televizi.
Vzpomenete si na neoficiální reprezentační start, když jste ve Sportovní hale naskočil proti Calgary Flames?
To mi bylo 17 let. Když jsem viděl hráče, kteří tehdy přijeli, to byli rváči, udělané gorily. Viděl jsem je při rozcvičování před zápasem a moc se mi do toho nechtělo. Ale byl to můj první reprezentační start. Pak jsme tu hráli ještě jednou proti tehdejšímu Sovětském svazu.
