Být fanouškem hokejové Sparty (vlastně i fotbalové) si v posledních letech žádá pořádnou porci trpělivosti. Každý rok se začíná velkými sliby a očekáváními, realita na konci sezony však už tak růžová není. Naposledy zvedali Pražané pohár nad hlavu v sezoně 2006/2007, kdy si tehdy silný tým vedený současným manažerem Petrem Tonem podmanil celou extraligu.

Byl to hegemon. Jeho síla dosahovala neskutečných rozměrů. Do holešovické arény se pro body zkrátka nejezdilo. Fanoušci šíleli, Praha byla jednoznačně zbarvená do rudé. V týmu byla vítězná mentalita, kterou šlo jen těžko rozluštit. Jenže nastal rok 2008 a všechno krásné se proměnilo ve zlé. Důvod? Do dnešních dnů stále neznámý.

Jako by se ze dne na den vytratila tehdy vzácná schopnost vítězit a zvládat klíčové bitvy. Sparta v základní části byla věc jedna. V průběhu uplynulých čtrnácti let si po většinou udržela velkou sílu a budila respekt. Tady problém nebyl. Jenže přišlo play-off a s ním i velké vystřízlivění.

Jednoduše řečeno, poloviční Sparta. Zdálo se, že brána finále se nadobro zamknula. I když vlastně ne tak úplně. Už to vypadalo, že parta kolem Michala Řepíka přeci jen našla klíč a v roce 2016 pronikla až do samotného finále. Ale tam stál vzkvétající golem z Liberce, který Spartu opět uvalil do hlubokého smutku.

Od roku 2007 prošlo pražským klubem více než deset trenérů, o počtu posil netřeba ani mluvit. Nepomáhá vůbec nic. Každým rokem budí kádr Sparty na papíře obrovský strach. Jenže tady je ten problém. Jenom na papíře. Proč se síla Pražanů neprojeví v nejdůležitějších bitvách?

Ptá se vedení, ptají se fanoušci, a dokonce už i příznivci soupeřů. Trápení Sparty zkrátka nepůsobí dobře.

Na Spartě i letos sází na nové akvizice, které mají do týmu vnést patřičný náboj. K vidění budou jména jako Kaše, Moravčík nebo Chlapík. Ne, opravdu nemluvíme o zámořském celku. Toto je skutečná tvář pražské Sparty pro nadcházející extraligovou sezonu.

„Podařilo se nám udržet páteř týmu, nyní na ni chceme nabalovat další hráče. Tým se vhodně doplnil a je stále obrovsky silný. Nadále si věříme na nejvyšší příčky,“ prozradil sportovní manažer Sparty Jaroslav Hlinka.

Věřit je krásné, konat však ještě krásnější. A to pražské značce stále chybí. Je zcela jasné, že sparťané budou i letos patřit mezi horké kandidáty na zisk Masarykova poháru. Jejich síla je nezpochybnitelná, a navíc v posledních letech potvrdili, že domácí prostředí jim náramně sedí.

Jenže kritická část přijde teprve až na jaře. V loňském ročníku se zdálo, že Spartu nikdo nezastaví. Ostatně jako už několikrát v letech minulých. Ale ani tentokrát to nevyšlo. Bronz byl jen malou náplastí.

Zakletá brána jménem play-off versus Sparta prozatím 14:0. Ten gól útěchy by se už hodil. Fanoušky však zajímá, kdy přijde. A odpověď nadále leží ve hvězdách.