Jaký byl návrat na led v soutěžním zápase?
Popravdě jsem si to strašně užíval. Deset měsíců bylo strašně dlouhých a člověku zápasy chybí. Nemá žádný prostor dostat ze sebe emoce ven, zatímco v zápase je to přesně to, co potřebuje. Natěšenost byla obrovská, dokázali jsme to i převrátit ve tři body.

Návrat po takové době musel být náročný. Jak jste se cítil na ledě?
Trénovat je jedna věc a hrát zápasy je věc druhá. Za devět měsíců, kdy jsme se nemohli připravovat s týmem, jsme ale udělali dost práce. Jak po fyzické stránce, tak po stránce dovedností jsem se cítil výborně.

Jak velké zadostiučinění bylo, že jste hned v prvním zápase po návratu dal gól?
Je to vysněný návrat, člověk vidí, že práce, kterou odvedl, nebyla k ničemu. Aspoň jsem dokázal, že na to furt mám a ani za deset měsíců jsem to nezapomněl.

Jak vypadala vaše příprava?
Měl jsem svého vlastního kondičáka, se kterým jsem se připravoval každý den v týdnu. Navíc jsme chodili na led sami ve třech, většinu času bez gólmana. Museli jsme si sami vymýšlet cvičení a hodně jsme zapracovali na dovednostech.

Ve třech – to znamená vy a Graeme McCormack s Kevinem Klímou, kteří také byli pozitivně testovaní?
Jo, přesně tak. Chodili jsme v Hradci, když se našla nějaká mezera v plánu, do které jsme se vešli.

Byli jste v kontaktu s kabinou a se spoluhráči?
Byli jsme úplně odstřižení. Nemohli jsme do šatny, nemohli jsme vůbec do prostor A týmu a celého klubu. Pohybovali jsme se jen v šatně hostí, pak jsme seděli v 5. třídě u malých dětí, abychom se s kluky vůbec nepotkávali.

Jak psychicky náročné to čekání bylo?
Bylo to asi to nejtěžší v mém životě, co se mi kdy přihodilo. Kdyby mi někdo řekl, že se zapíšu do hradecké nebo kolínské historie touhle tužkou, tak bych mu to asi nevěřil. Když na to zpětně koukám, tak nejtěžší byl začátek, kdy nám oznámili, že k něčemu takovému vůbec došlo, a my neměli vůbec žádné informace o tom, co se stalo. Postupně se začaly objevovat nové informace, my začali zjišťovat, na čem jsme, a už to bylo lepší. Pořád jsme žili v určité nejistotě, protože nikdo člověku neřekne na sto procent, jak to bude. Vůbec jsme navíc nevěděli, jak dlouho to bude trvat. Nejistota byla dost nepříjemná.

Co jste dělal, abyste se rozptýlil?
Naštěstí ještě studuju, takže jsem měl víc času připravovat se do školy. Času bez zápasů ale bylo fakt hodně. Mohl jsem se víc věnovat rodině, protože v normálním zápasovém režimu to tolik nejde. Tam je člověk rád, že si jeden den odpočine, a jde zpátky do toho kola. Hlavně to tedy byla rodina a škola.

Co studujete?
Studuju ekonomiku a management v Hradci. Teď v létě budu státnicovat.

Jaký je další plán ohledně vašeho působení? Budete dál v Kolíně, nebo zamíříte do Hradce Králové?
Předběžně máme takové informace, že bychom ještě s Matějem Chalupou měli odehrát pár zápasů v Kolíně. Když se nám povede zachránit první liga v Kolíně, tak bychom se potom měli vrátit do Hradce.

Loni jste si zahrál za Hradec Králové semifinále. Je návrat na play-off velká motivace?
Stoprocentně, škoda, že jsme to loni nedotáhli. Poslední krok bývá nejtěžší, ale nám se bohužel nepovedl. Takových sezon, kdy je člověk blízko tomu, aby se zapsal do historie, není moc. Strašně si cením toho, že jsem u toho mohl být.

Ještě před návratem do Hradce Králové vás ale čeká těžká šichta v Kolíně. Uvědomujete si i přes nadšení z návratu, o co se hraje?
Nadšení převládá nad veškerým stresem i nad tíhou situace. Když do toho člověk vletí takhle čerstvý, tak to pak nevnímá tolik jako kluci, kteří tam dřeli celou sezonu a už jsou v zaběhlém kole. Pro mě je to čerstvý start, snažím se klukům i hodně pomáhat, abychom byli pozitivní v šatně i na střídačce. Abychom si spíš pomáhali, než se sráželi dolů. Myslím, že zatím se mi to daří.

Ve středu vás čeká domácí zápas s Frýdkem-Místkem, který je o dva body za vámi. Bude to jeden z klíčových duelů?
Půjdeme do každého zápasu s tím, že budeme hrát, jako by byl rozhodující. Posledních šest týmů je na šest bodů, takže každý zápas musí být na krev. Každý bod se bude počítat.

Budete si po tom, čím jste si prošel, víc vážit možnosti vůbec hrát hokej?
To bez debat. Když si člověk uvědomí, že hokejová kariéra může skončit ze dne na den, je to šílená představa. Budu si vážit každého zápasu, který budu moct odehrát, a beru to tak, že je to tak trochu navíc. Člověk se musí spálit, aby věděl, že se má dobře.