Ve čtvrtek s nimi dorazil na svůj mateřský stadion k přípravnému střetnutí, které Kolín vyhrál jednozačně 6:2.

"Jak dlouho jsem v téhle hale nebyl? Nedokážu říct, ale je to hodně dlouho. Bude to víc než deset let," vzpomínal v kabině hostů Valdemar Jiruš.

Co vám po příjezdu na kolínský stadion v hlavě naskočilo?

Vzpomínky na tenhle zimák jsou hezký, vyrostl jsem tady. Sice jsem pak odešel pryč, ale vracet se budu vždycky rád. V klubu jsou výborní kluci, přátelé, kamarádi. I v týmu Kolína je spousta hráčů, co jsme je trénovali v Liberci. Přeju jim, ať mají dobrou sezonu v první lize. Není to jednoduchá soutěž, budou to mít těžký, ale věřím, že se s tím popasují, jako dneska s námi.

Prohráli jste o čtyři branky. Pojmenujete důvody?

Musím říct, že jim velice slušně zachytal gólman. Utkání rozhodly přesilové hry, které Kolínu výborně vyšly. Víme, že přesilovky jsou v hokeji klíčové a jim sedly. My jsme pak udělali i hrubé chyby a soupeř nemilosrdně trestal v koncovce. My dneska předvedli hodně podprůměrný výkon.

Už v polovině zápasu jste si za stavu 3:1 vybral oddechový čas. Efekt to ale nemělo…

Time si trenér bere, aby mužstvu dal nějaký impuls, aby ho trošku zklidnil. Nám se to nepovedlo.

Prakticky hned po něm jste inkasovali při vlastní přesilovce.

Jasně. To je to, co jsem říkal. Uděláme hrubou individuální chybu, Kolín dokázal být produktivní a zaslouženě vyhrál.

Ještě otázka spojená s vaším mládím a Kolínem. Každý vás tu znal podle přezdívky Car, kterou jste zdědil po starším bratrovi. Slyšíte na ní i nyní?

Ne ne ne (smích). Už se mi tak neříká. Možná bráchovi ještě tady v Kolíně ano, ale mě už ne.

(Jan Ivan)