„Příprava na sezonu nám vyšla na jedničku, ale pak to šlo bohužel z kopce. Po nečekaném ukončení trenérské kariéry Martina Černého, který položil svou funkci po nevydařeném domácím zápase, jsem se jako asistent trenéra ocitl v nelehké situaci. Vedení klubu mě pověřilo připravit tým na následující mistrovské utkání v Sadské. Na toto utkání se přijel podívat trenér, který měl tým trénovat. Kluci se tuto novinu dověděli těsně před utkáním. Novinu jim přišel oznámit předseda klubu. Bylo vidět, jak jsou zaskočeni a proto se shodli na jediném a řekli ,,vezmi to ty". Já slíbil, že pokud dovedeme utkání ke třem bodům, tak trenérskou židli vezmu. Ale dal jsem podmínku a to nesnadný úkol 12 bodů ze čtyř utkání. Utkání jsme vyhráli a sliby se plní. Byl to pro mě křest ohněm buď a nebo," uvedl Lukáš Trnka.
V čem byla, konkrétně pro vás, největší změna po dosazení na trenérský post?
Pro mne to byla velká změna jak na hřišti, tak v osobním životě, ve kterém je následně méně volna. Musel jsem být na hráče více přísný a v uvozovkách méně kamarádský, protože od vedení jsem cítil velký tlak získat co nejvíce bodů. Mnou bylo slíbeno, že proto udělám maximum, abychom v klidu přezimovali. To se nakonec povedlo.
Přebírat tým na předposledním místě nebylo jistě nic jednoduchého, přesto se výsledky ihned dostavily. Jaké změny jste po svém nástupu do funkce v týmu udělal?
Úkol to byl jistě nelehký a jestli to mohu takhle říci, tak mou autoritou a přísností se výsledky dostavily ihned. Bylo to nad mé očekávání a myslím si, že i klubu. Spousta fanoušků a příznivců mi nevěřilo, což jsem pochopitelně cítil. Velkou oporou mi byla rodina a blízcí, kteří mě podporovali a drželi palce. Změny jsem žádné zásadní neprovedl, jen jsem vyžadoval respekt a disciplínu.
Jaké byly nejdůležitější faktory tuchorazského znovuzrození
v závěru podzimní části?
Největší faktor byl klukům dát do hlavy, že není nic ztraceno a jako tým musíme jít od zápasu k zápasu. Faktor byl jasně dán, porvat se o záchranu.
Začínal jste dávat prostor mladým puškám, neměl jste trochu obavy, jak se s I. B třídou popasují?
Jak to nazýváte vy, je hezké. Já mladé a staré nerozlišuji. Jednou jsme tým, tak musíme táhnout za jeden provaz. Věkové rozdíly vždy byly a budou. Nečekaně jsem musel sáhnout po mladém Borovičkovi a ten po rozmluvě se mnou naskočil v Sadské. Od té doby je v základní sestavě. Nezklamal mě a toho si cením.
Na druhé straně máte v týmu hned několik zkušených harcovníků, kolem čtyřiceti let, kteří stále nastupují v základní sestavě. Až jednou přijde doba, kdy skončí, má pak kdo zaujmout jejich místa v sestavě?
Ano, starších kluků je v sestavě více, ale pořád patří
k oporám týmu. Myslím si, že když mají k sobě mladé kluky, tak se snaží a tato mozaika do sebe dokonale zapadá. Jestli je má kdo nahradit, je velmi těžká otázka, ale myslím si, a jak i sleduji, tak v našem dorostu roste pár adekvátních náhradníků.
Říká se, že kořením fotbalu jsou branky. Vaše útočné duo Pazderec – Rozumný jich má na svém kontě po podzimu 11 z celkových 21, takže pro tým hráči na svém místě, souhlasíte?
Naprosto souhlasím. Oni mají velkou zásluhu na našem počínání v soutěži. Jsou to zkušení hráči a vážím si jich.
Ve skupině C je pět celků z kolínského okresu, takže v průběhu podzimu došlo i na zajímavá derby. Které z nich bylo pro váš tým nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bylo derby se Sokolčí, ale to není tým
z našeho okresu. Toto utkání jsem na úkor zranění sledoval pouze z tribuny. Sedět na tribuně o berlích a přihlížet debaklu nebylo jednoduché.
Vy sám jste velký bojovník, který nevypustí jediný souboj a dokáže soupeři i pěkně naložit. To často vyvolává velkou vlnu nevole u fanoušků soupeře, kteří vám to pak dávají nejrůznějšími výlevy najevo jak během utkání, tak i po něm. Jak tuto skutečnost vnímáte? Ovlivňuje to nějak váš vztah k fotbalu?
(smích) Někdo to neví, ale taky dokáži přijmout nějaký úder ke spokojenosti některých fanoušků. Hraji, bráním tvrdě a naplno to prostě ve mně je. Mám rád tvrdou, nezákeřnou hru. Vztah k fotbalu mi nepřející fanoušci neznechutí, naopak, čím více na mě křičí, tím více mě kladně hecují. Proto je mám rád, že za klandr chodí a bez nich by fotbal nebyl ono. Takže dorazte zase v hojném počtu.
Průběh zimní přípravy bývá různorodý. Od nepříliš oblíbeného fyzického drilu přes posilovnu až po herní tréninky s míčem. To vše mnohdy probíhá souběžně s účastí na některém ze zimních turnajů. Jak bude probíhat zimní příprava v Tuchorazi?
Zimní příprava probíhá od 10. ledna. Trénujeme třikrát
v týdnu. Dvakrát v týdnu pilujeme kondici a jednou je to taková kombinace kondičního tréninku a jen malá chvíle zbývá na fotbálek. Já osobně kondiční tréninky v lásce nemám, ale k fotbalu to patří. Zimní turnaj žádný nehrajeme, ale máme sjednány přátelské zápasy.
V kolínských fotbalových kuloárech se jméno vašeho oddílu skloňuje především s příchodem zvučné jarní posily, která má za sebou bohatou profesionální kariéru. Prozradíte víc?
Nevím, co se nese, ale jedna staronová posila přišla. Doufám, že nebudu v nelibosti
u vedení a rád ji prozradím. Naší velkou oporou a ikonou tuchorazského fotbalu se stal Ladislav Macho. Nevím, jestli zrovna toto jméno jste chtěli slyšet. Další posily jsou teprve v jednání a více prozrazovat nebudu. Ať se fanoušci nechají překvapit a v hojném počtu nás přijdou podpořit na stadiony.
(Jan Břečka)
