„S odstupem času si toho člověk váží čím dál tím víc. Už jen kvůli tomu, že na jaře se dotahoval Lukáš Havránek," uvedl gólman Nučic.

„Já vždy říkám, že brankář je ten poslední, kdo tomu gólu může zabránit. Tedy když vyřadíme tyčky, břevno nebo nějaký ten drn (smích)," dodal.

Jak tento počin hodnotí vaše okolí?
Můj bratr na to říká, že popelnice s otevřeným víkem toho chytne víc jak já (smích). Prý je pořád co zlepšovat.

Vyhrál jste tuto prestižní anketu, ale váš výkon se otřásal v základech. Hlavně zejména na začátku jara, kdy Lukáš Havránek držel jedno čisté konto za druhým. Nakonec ale váš výkon nepřekonal. Jak jste prožíval tuto část sezony, kdy byl rekord na spadnutí?
Úplně v klidu. Byli jsme s Lukášem dohodnutí, že tam nějaký ten gól pustí, aby mě nepřekonal (smích). Ne, dělám si legraci. Lukáš je kamarád, tak jsem mu držel palce. Škoda, že se mu to nepovedlo, mohl vyhrát obě kategorie. Ale zase nemůže mít všechno. (smích).

Čisté konto jste udržel víc jak šest zápasů v řadě. Je to váš nejlepší výkon, nebo jste v minulosti vydržel neinkasovat delší dobu?
Jestli se dobře pamatuji, tak je to můj nejlepší výkon. Což potvrzuje, že brankáři dozrávají po třicítce. Takže mám to nejlepší ještě před sebou (smích). Samozřejmě je to zásluha celého týmu. V některých zápasech mi pomohli kluci, že soupeři nedovolili vystřelit na bránu a v některých jsem zase tým podržel já. Prostě k takovému výkonu je potřeba, aby se to vše sešlo. Je to úspěch celého týmu, nejenom můj.

Který z útočníků v soutěži vám dělal největší problémy? Na kterého se vám opravdu nedaří?
Těžko říci, který z útočníků mi dělal největší problémy. My jsme dostávali celou sezonu docela hloupé góly. Jenom vím, že v té době nejlepší střelec Fořt se proti nám ve dvou zápasech prosadil jen jednou. Jinak to moc nesleduji, kdo mi dal gól.

Zachytal jste si někdy proti nějakému esu a jak zápas dopadl?
Myslím, že v České Brodě hrál nějaký Helmi Dalli, který mi několik gólů vstřelil. Zápas jsme prohráli.

Vaším fotbalovým řemeslem je pozice brankáře, ale nechybělo moc a stal by se z vás útočník. Ještě v dorostu jste nastupoval v poli. Proč jste se najednou rozhodl pro brankářské řemeslo?
Ano, to je pravda, že v dorostu ve Stříbrné Skalici jsem hrál v poli, ale útočníka jen jeden zápas. Po neproměněné stoprocentní šanci v Kozojedech mě trenér dal další zápas na stopera a tam jsem odehrál tři roky, než jsem se vrátil do Nučic, kde jsem asi rok nastupoval v obraně. Pak jsem si jednoho dne vlezl do brány a už je to dvanáct let, co chytám.

Vaším úkolem je gólům zabraňovat, ale prý jste za svoji kariéru pár branek vstřelil. Bylo to ze hry nebo z penalt?
Jelikož jsem si za těch dvanáct let někdy potřeboval od chytání odpočinout, tak jsem v některých zápasech nastoupil v poli a dal gól ze hry. A pak jako brankář jsem kopal asi tři penalty a jednu neproměnil.

Co vás baví víc, chytat nebo kopat penalty?
Baví mě oboje. Dokonce se mi v jednom zápase povedlo penaltu chytit a zároveň z penalty skórovat. Ale to už je tak deset let zpátky. A v jedné sezoně jsem chytil pět penalt v řadě.

V Nučicích nejste pouze aktivní hráč, ale také se věnujete trénování dorostu? Jak vás tato činnost baví?
Dorost trénuji už tři roky. I když je to hodně náročný, tak mě to hodně baví. Člověk se tam odreaguje od té branky, kde je po většinu zápasu sám. S kluky máme skvělou partu, ve které táhnou všichni za jeden provaz a tak by to u kolektivních sportů mělo být. V této sezoně se nám povedlo postoupit do I. A třídy dorostu. Přestože to bylo ze druhého místa, tak to považuji za největší úspěch v trenérské kariéře. Touto cestou chci klukům poděkovat za celou sezonu a už se těším na další.

Je nějaký hráč, který prošel vašima rukama a nyní hraje třeba v nučickém áčku nebo někde výš?
Dorostenci dostávají šanci i v áčku a promlouvají do dění v zápasech velkou měrou. Několik z nich se i prosadilo střelecky a to mi připomnělo, že asi máme dva nejmladší střelce v sezoně v celém okresním přeboru. Jednomu bylo v den vstřelení branky 16 let a 144 dní a druhému 16 let a 337 dní. Myslím si, že máme na čem stavět.

Téměř každý hráč nebo sportovec máj svůj vzor. Jak je to u vás? Obdivujete nějakého brankáře a proč?
Můj brankářský vzor je José Luis Félix Chilavert González, který se v letech 1995, 1997 a 1998 stal třikrát světovým brankářem roku. Za paraguajskou reprezentaci odehrál celkem 74 zápasů a kuriozitou je, že vstřelil i osm reprezentačních branek, což je světový rekord mezi brankáři, neboť s oblibou kopal penalty. V ligových zápasech takto vstřelil 46 gólů a je druhým nejvíce skórujícím gólmanem historie. Proto ho obdivuji. Já když u nás vyjdu z vápna, tak už na mě křičí, kam to jdu a podívejte se, že brankář nemusí jen stát u branky, může dávat i důležité góly (smích).

Zařadil jste se mezi nejlepší brankáře okresního přeboru. Neozval se již někdo z vyšší soutěže? Jak se vůbec díváte na případné nabídky?
Jedna nabídka se objevila. Má o mě zájem jeden anglický tým (smích). Promiňte, teď zase vážně. Žádnou nabídku jsem zatím neobdržel. Jde o to, z jaké soutěže by to bylo.

Nučice obsadily v konečné tabulce šesté místo. Jak hodnotíte sezonu?
Sezonu hodnotíme kladně, i když víme, že máme ještě co zlepšovat v obranné i útočné fázi.

Celou dobu si povídáme o vašem sportovním životě. Jaký je váš ten soukromý?
Úplně obyčejný. Ráno vstanu, jdu do práce, odpoledne z práce. Se synem napsat úkoly. Potom nějaký ten trénink s dorostem a áčkem. O víkendech zápasy, prostě klasický koloběh života (smích). Jo, letos jsem si koupil povolenku na místní rybník a ještě mám suché háčky (smích). Zatím nebyl čas.  

Vizitka

Příjmení: Krutský

Jméno: Tomáš
Věk: 30
Klub: Nučice
Post: Brankář
Kariéra: Nučice (žáci), Stříbrná Skalice (dorost), Český Brod (dorost), Nučice (muži)
Zaměstnání: dělník na stavbě
Zájmy: sport, film, jídlo