JAN JÍCHA je fotbalistou FC Velim. Svému oblíbenému sportu se věnuje od dvanácti let. Nyní ve svých pětatřiceti letech žije v Kácově a živí se jako administrativní pracovník. Během koronavirové pandemie pracuje částečně z domova. Momentálně žije s manželkou, dítětem a rodiči v domě se zahradou.

Omezila vám karanténa hodně sportovní život?
Omezila mě hodně, aktivně sportuji prakticky denně, hraji fotbal a hokej. Působím v klubech i ve funkcích, takže tam je to taky o dost volnější.

Udržujete se v kondici?
Chodím běhat, snažím se zhruba pětkrát týdně.

Jaký domácí trénink byste doporučil všem?
V podstatě cokoliv, bylo by určitě špatně sedět doma a nedělat nic. Vím, že to není jednoduché, ale kdo chce, tak si nějaký způsob najde. Ať už cvičení doma nebo třeba běh se šátkem přes pusu. I když teď už je to volnější.

Co vás karanténa naučila?
Poznal jsem, kolik času mi zabírá sport. A je to někdy i na úkor rodiny, tak teď se to snažím dohánět. (smích)

Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal. Případně od koho?
Roušky mám vlastní, něco ušila manželka, něco máma.

Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Osobně asi nejvíc na to, že se začnou znovu hrát sportovní soutěže a budou se pořádat další akce. Celkově všem přeji, ať není dopad pro společnost nikterak drastický. Možná zjistíme, že jsme se měli až moc dobře a zase si budeme všeho víc vážit. Bereme pak spoustu věcí jako samozřejmosti, proto je možná čas od času taková facka asi potřeba.