Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sodoma: Největším trenérem v mém životě je táta

Velký Osek /ROZHOVOR/ – Pochází z malé obce na Kolínsku, kde dělal první fotbalové krůčky. Postupně se dostal až do pražské Slavie a také do reprezentace. Je mu sice osmnáct, ale už má za sebou první trénink s prvním týmem sešívaných.

14.1.2014 16
SDÍLEJ:

Jiří Sodoma (vlevo) v dresu se lvíčkem na prsou.Foto: Jan Tauber

„Byla to velká zkušenost trénovat po boku hráčů, jako je Kisel, Lička, Mičola nebo Radek Černý. Hodně jsem si to užil. Zkusil jsem si ,jaké je to být v kabině ligového áčka. Nešlo jen o trénink, ale o samotnou přípravu na trénink. Přeci jen takový servis v dorostu nemáme. Byl to krásný zážitek. Doufám, že se v co nejbližší době stanu pevným článkem A týmu," uvedl Jiří Sodoma z Velkého Oseka.

V poslední době se vám fotbalově daří. Dokonce jste se dostal do výběru reprezentace do 19 let. Co to pro vás znamená?
Reprezentace pro mě znamená hodně moc, je to odměna za práci, kterou odvádím v klubu. Tvrdě na sobě od mala pracuji, takže jsem rád, že moje práce nezůstala bez odezvy. K tomu, abych se udržel v reprezentaci, musím prokazovat dlouhodobě stabilní výkonnost, což není úplně jednoduché. V klubu, když  se vám nepovedou dva tři zápasy, nic se neděje, jdete dál, v reprezentaci to tak nejde. Srazy jsou většinou o dvou maximálně třech zápasech, takže trenéři vybírají hráče s nejlepší aktuální formou. Jsem moc rád, že patřím mezi ty hráče, kterým se daří výkonnost držet na vysoké úrovni.

Váš tým vyhrál jednu z kvalifikačních skupin v postupu na ME a vy jste se zapsal i do listiny střelců. Lepší premiéru jste si nemohl přát…
Máme velmi silný tým, ale tohle je jen dílčí úspěch. Náš dlouhodobý cíl je mistrovství Evropy,  druhou fázi kvalifikace máme na programu v červnu. Myslím si, že pro nás bylo výhodou domácí prostředí, přišlo hodně diváků, výborně fandili a hnali nás dopředu. V reprezentaci jsem nedal gól už šest zápasů, hraji na hrotu útoku, takže góly se ode mě čekají. Jsem rád, že jsem ho vstřelil právě se silným Chorvatskem už ve druhé minutě utkání. Poté se mi hrálo velice dobře a myslím, že to bylo vidět, byl jsem u všech našich branek. U druhého gólu jsem obešel obránce a připravil ho pro Buchvaldka, který ho ještě přiťukl Vichtovi a na třetí gól jsem přímo nahrál.

Je vylosována další část kvalifikace. Je ve vašich silách porazit silné soupeře – Bulharsko, Itálii, Švédsko – a postoupit na mistrovství Evropy?
Hrát se silnými soupeři určitě umíme. Myslím si, že je v našich silách porazit tyto soupeře a postoupit na Euro. Samozřejmě bude záležet na mnoha faktorech, například na aktuální formě. Do Bulharska pojedeme s jasným cílem postoupit, budeme hrát, jak nejlépe umíme. Zda to bude stačit na postup,  zjistíme 
v červnu.

Mládežnické reprezentační výběry jsou oficiální od 16 let. Vy již několik let hrajete za pražskou Slávii, se kterou jste slavil i mistrovský titul. Ale dres se lvíčkem na prsou jste oblékl až nyní. Nemrzí vás, že pozvánka do reprezentace nepřišla dřív?
Určitě mě to mrzelo, ale nemyslel jsem na to. Po reprezentaci jsem samozřejmě pošilhával, ale dál jsem na sobě pracoval a jsem rád, že ta pozvánka přišla, i když to bylo až v kategorii U19. Předchozí trenér měl svoji filozofii, do které jsem mu nejspíš nezapadal, ale tak to ve fotbale chodí. Moje šance přišla pod trenérem Koubkem a já se budu snažit ji využít,  jak nejlíp to půjde.

Co se vám vůbec hodilo hlavou, když jste dostal poprvé pozvánku do reprezentace?
Měl jsem obrovskou radost, volal mi to náš trenér ze Slavie pan Poustka, řekl mi, že 
s týmem nepojedu na přípravné utkání. Trošku jsem se lekl, co se děje. Dělal si ze mě srandu, že jsem něco provedl, ale nakonec mi řekl, že pojedu s národním týmem na soustředění. Od té doby se v reprezentaci držím. Je krásný pocit stát na hřišti a zpívat si státní hymnu. Stejnou radost z nominace měli i rodiče, kteří mě k fotbalu celý život vedou a naplno mě podporují.

Co na to říkalo vaše okolí?
Moje okolí bylo nadšené, kamarádi měli obrovskou radost. Dostával jsem SMS zprávy. Spousta lidí mi psala i na Facebooku, nebo mi volali. Bylo to příjemné, ale musím stát nohama na zemi a dál na sobě pracovat, jedině tak dosáhnu dalších úspěchů.

Vraťme se na chvíli v čase zpátky. Pamatujete si ještě na své začátky? V kolika letech jste začal hrát, nebo váš první gól?
Na své začátky si nepamatuji, ovšem táta mi vedl statistiky,takže svůj první gól lehce dohledám, bylo mi 5 let 1 měsíc a 19 dní, bylo  to proti týmu AFK Kolín. Kluci byli 
o mnoho starší, hrál jsem proti klukům, kteří byli narození v roce 1989 a těch šest let bylo opravdu znát. Na hřiště jsem se moc nedostával. S fotbalem jako takovým jsem začínal ve třech letech ve Velkém Oseku, kluci se mnou hráli neradi. Byl jsem oproti nim hodně malý a spíš jsem se motal. Nějaké rozestavení mi nic neříkalo, běhal jsem zrovna tam, kde byl balon.

Kdo vás přivedl k fotbalu?
K fotbalu mě přivedli rodiče. Táta aktivně hrál a navíc ještě trénoval. Chodili jsme si kopat, asi vytušil, že by ve mně něco mohlo být, tak mě vzal na trénink. Mně se to zalíbilo a u fotbalu jsem zůstal. Rodiče mě odmala podporují, vozí mě po celé republice, jezdí i do zahraničí, aby viděli moje zápasy. Pokud chcete dělat vrcholově jakýkoliv sport, musíte mít plnou podporu rodiny a na tu já si nemůžu stěžovat. Zázemí a podpora je jedna z nejdůležitějších věcí.

Poté, co vám byl Velký Osek malý, přestoupil jste do pražské Slavie. Byl ve hře ještě jiný klub nebo „sešívaní" byla jediná volba?
Z Velkého Oseka jsem nepřestoupil rovnou do Slavie, byl jsem ještě v mužstvu RMSK Cidlina Nový Bydžov, kde jsem strávil nějakou část své zatím krátké kariéry a  také se  hodně naučil. Z Cidliny jsem zamířil do Slavie, poté už byla Slavia jediná a jasná volba.

Proč jste si zvolil právě Slavii?
Slavie se dlouhodobě prezentuje dobrou prací s mládeží, to hodně přispělo k našemu rozhodování. Eden leží téměř na začátku Prahy, takže to nebyla taková dálka a dalo se dojíždět. Pokud by byl na druhé straně Prahy, bylo by to složitější. Asi největším faktorem bylo, že  celá naše rodina je sešívaná, takže jsme ani jiný klub zvolit nemohli.

Podle toho, co vyprávíte, tak to bylo volba správná. V žácích jste se dokonce stal dvojnásobným mistrem České republiky. Kterého titulu si vážíte víc a proč?
Vážím si obou, každý měl svoje kouzlo. V mladších žácích to byl náš první celorepublikový titul, ale kdybych si měl opravdu vybrat, byl by to asi ten druhý, protože už jsme byli přeci jen o dva roky starší. Zápasy byly složitější, týmy byly vyspělejší a celkově už jsem si to víc užíval a uvědomoval jsem si, o co se hraje. Hrálo se na krásném stadionu v Břeclavi, kam přišlo celkem hodně lidí,  když rozhodčí ukončil zápas, prožívali jsme obrovskou euforii.

Při titulu v kategorii starších žáků jste měli sezonu snů. Po polovině sezony jste měli náskok snad 20 bodů. To jste měli opravdu tak navrch? Přeci jenom bašty jako Sparta, Ostrava nebo Olomouc výrazně ztrácely…
Ta sezona byla opravdu vydařená. V té době na nás nikdo neměl, byla to opravdu sezona snů. Hráli jsme pohledný fotbal, stříleli hodně gólů. Náš tým byl velmi silný, asi nejsilnější, co jsme kdy jako ročník 1995 měli. Všechno do sebe zapadalo, až se z toho vyklubal takovýto  náskok. Tím se akorát potvrzuje, že Slavie umí s mládeží opravdu dobře pracovat. Nepamatuji si, že by někdo v této soutěži měl takový náskok.

V této sezoně se i vám osobně dařilo. Jako pravý obránce jste se stal nejlepším střelcem týmu. Mělo to nějakou odezvu?
Když se daří celému týmu, musí se dařit i některým jednotlivcům a já jsem patřil mezi ně. Góly mi tam opravdu hodně padaly, trenéři mě nabádali, abych útočil. Náš fotbal byl založený na ofenzivě, takže jsem musel hodně podporovat útok. To, že mi to tam padalo, byl bonus navíc. Odezvu to určitě mělo, trenér mě 
v půlce sezony posunul na pravého záložníka, navíc jsem se dostal do výběru Prahy a později na Kouba Cup.

Nakonec se z vás stal záložník. Která pozice vám vyhovuje víc?
Z pravého beka jsem se posunul na pravého záložníka, ale tím moje putování sestavou zdaleka nekončí. Později jsem se přesunul doprostřed zálohy a odtamtud až na hrot, kde hraji i nyní. Na hrotu mi to vyhovuje nejvíc, nejsem až tak rychlý. Na nějaké křídelní akce ale umím dobře pokrýt balon a mám celkem dobrý výběr místa, ve vápně tam dokážu být pro tým hodně platný.

Slavia Praha je známá tím, že dává šanci odchovancům. Vy patříte dlouhodobě k oporám jednotlivých kategorií. Třeba se za rok můžeme dočkat toho, že na sebe navléknete ligový dres 
v Gambrinus lize…
Slavie má v současné době problém s postavením v tabulce, proto si nemůže dovolit dávat tolik  prostoru mladým hráčům. Když bude hrát střed tabulky, je to o něčem jiném i pro mladé hráče, kteří můžou hrát klidněji a nebojí se udělat chybu. Já sám doufám, že bych se mohl s ligovým týmem zapojit do přípravy. Jestli to bude letos v zimě nebo v létě, nebo jestli vůbec někdy, zatím nedokážu říct.

Co říkáte na vystoupení Slavie 
v podzimní části Gambrinus ligy. Není vám trochu ouvej při pohledu na výkony a tabulku?
Na tabulku se mi určitě nekouká dobře, ale osobně věřím ve zlepšení. Slavia má dobrý tým, myslím si,  že se na jaře zvedne a posune se do vyšších pater tabulky, kam bezpochyby patří.

Během vaší kariéry jste se Slavií absolvovali spoustu zahraničních zájezdů. Kde se vám nejvíc líbilo a proč?
Každý zájezd má svoje kouzlo. Když jsme byli menší, jezdili jsme spíše do Německa na turnaje, bohužel nikdy nebylo moc času podívat se do města nebo po okolí, ale asi nejvíc se mi líbilo v Belgii, Itálii a v Paříži, kde jsme čas na procházku měli, takže jsme si mohli projít celou Paříž, která byla opravdu nádherná.

A který stadion vás nejvíc uchvátil?
Nejvíce mě uchvátil King Baudouin stadium, je to stadion v Bruselu. Byli jsme tam hrát s reprezentací mezistátní utkání s Belgií a po zápase jsme za odměnu jeli na fotbal Belgie – Francie. Přišlo 50 000 diváků, byl to neskutečný zážitek, takovou atmosféru jsem opravdu nezažil, když 40 000 Belgičanů zpívalo hymnu, měl jsem husí kůži. V takových to chvílích si uvědomuji, proč  vlastně fotbal hraji.

Je vám osmnáct let a za tu dobu vás vedlo několik trenérů. Na kterého vzpomínáte nejraději?
Trenérů mě vedlo opravdu hodně, každý měl něco. Ve Velkém Oseku to byl můj táta a  pan Pospíšil. V Cidlině nejraději vzpomínám na pana Strýhala a pana Vrabce a ve Slavii asi na pana Karocha, Jíru a Šmejkala, se kterými byla největší sranda. Ovšem kdybych měl říct, kdo mě ve Slavii nejvíc naučil, byl by to pan Titěra. Vedl nás odmala a dlouhou dobu, proto si  myslím, že nás toho  naučil nejvíc. Největším trenérem v mém životě je ovšem táta, má ty nejvyšší požadavky a nároky a to je to, co mě nutí se neustále zlepšovat. Čím jsem starší, tátovi nároky jsou vyšší. Dalším trenérem je mamka, snaží se nám taky radit, občas si z ní děláme srandu, ale jinak jí beru celkem vážně.

Jméno Sodoma se ve Slavii musí učit skloňovat. V kategorii U15 hraje ještě váš brácha Ondřej.  To z vás musí mít rodiče radost.
Rodiče mají určitě radost, naše úspěchy slaví jakoby byly jejich a to je na tom to krásné. Když se nám něco povede, žije z toho celá rodina. Naším snem je zahrát si jednou společně za Slavii Gambrinus ligu. Ovšem i kdybychom hráli proti sobě, asi bychom se nikdo nezlobil (smích).

Jaký je podle vás brácha fotbalista?
Brácha je oproti mě velmi šikovný, na balonu je hodně golový, je až neuvěřitelné, kolik dává gólů. Je obrovsky rychlý a silný na balonu, myslím si, že má velkou budoucnost. Musí na sobě ale individuálně pracovat a rozvíjet se.

Určitě došlo mezi vámi na srovnání. Říká se, že vy jste spíš dříč a brácha že má větší talent. Vidíte to stejně?
Myslím si, že to tak je. Ovšem talent někdy není všechno. Můžete být talent, jaký chcete, ale když nebudete chtít sám, nebudete na sobě pracovat individuálně, nemůžete se nikam dostat. Hrozně důležitě je si uvědomit, proč fotbal děláte, jestli je lepší chodit na diskotéky nebo si vzít balon a jít pilovat techniku, nebo zajít do posilovny. Neříkám, že se nemůžete bavit, ale hodně fotbalistů na tom vyhořelo.

Vy jste vůbec sportovní rodina. Váš otec také hrával a ještě občas hraje fotbal. Hecujete se mezi sebou?
Naše soutěže neberou konce. Přes nohejbal až po hlavičkovanou. Už asi dva roky u nás hrajeme o krále víkendu, soutěž je jednoduchá, kdo dá za  víkend nejvíc gólů zvítězí. Samozřejmě táta je malinko podvodník a přepočítává si nějaký svůj koeficient. Vymlouvá se, že hraje proti mladším, ovšem s tím u nás nepochodí (smích).

Došlo mezi vámi třeba i na nějaké hry, třeba kopání penalt nebo dělání nožiček? Kdo většinou vyhrává?
Hrajeme pořád nějaké soutěže. Nemáme úplně daného  vítěze, každý má svoje disciplíny, které mu jdou, takže se ten vítěz hodně mění. I když jedno místo, které se nemění, by tu bylo, a to je když se zapojí do nějaké  fotbalové soutěže mamka. Skončí vždycky poslední, ale líbí se mi, že se nebojí hrát, i když ví, jak dopadne (smích).

Fotbal vám určitě zabere spoustu času. Když máte volno, jak relaxujete?
Fotbal mi zabere spoustu času, takže se snažím relaxovat, jak jen je to možné. Rád se chodím s přítelkyní procházet na Petřín, nebo relaxuji v tréninkovém centru na Slavii, chodím do vířivky, sauny nebo na masáže k našemu masérovi. Regenerace je velmi důležitá, je to v podstatě další trénink, proto by se neměla zanedbávat.

Když byste nehrál fotbal, co byste chtěl dělat?
Chtěl jsem být právníkem, to už se mi teď nesplní. Vždycky se mi líbilo, jak chodí právníci oblečení. Jsem hodně výřečný, na všechno mám odpověď, proto si myslím, že bych se na toto povolání hodil (smích). Ale  musel bych jít na gymnázium, což nebylo s fotbalem možné skloubit.

Je vám osmnáct, hrajete za Slavii Praha a reprezentaci. To je lákadlo na holky. Co vy a děvčata?
Nějakou odezvu už to mělo, ale já to neřeším, mám přítelkyni a jsem s ní spokojený. Všechno je v pohodě. Jsem rád, že ona mě ve fotbale podporuje a nezazlívá mi, že jsem měl trénink a nemohl jsem být s ní. To bychom si nerozuměli a nemělo by to dlouhého trvání. Proto jsem rád, že mám jednu stálou partnerku a můžu se plně soustředit na fotbal.

A co škola?
Škola je malinko problém, mám individuální studijní plán, protože trénuji i ráno, ale snažím se to nějak zvládnout. Učitelé se mi většinou snaží vyjít vstříc. Je to honička, ale při troše snahy se to dá zvládnout. Samozřejmě nebudu mít samé jedničky, což i rodiče vědí,  proto mají občas hodně pochopení. Já se snažím všechny ročníky dokončit s co nejlepšími známkami.

Člověk si má dávat postupné cíle. Jaké si dáváte vy?
Můj cíl v současné době je postoupit z reprezentací na mistrovství Evropy a následně na mistrovství světa. Ve Slavii bych se chtěl co nejdřív dostat do áčka a ve škole bych chtěl zvládnout úspěšně maturitu. Jestli se mi to povede, nebo ne, to se všechno uvidí časem.

Vizitka

Věk: 18
Hráčská kariéra: FŠ Velký Osek(2000 – 2003), RMSK Cidlina (2003 – 2004), SK Slavia Praha (2004 - ?)
Úspěchy: 2. místo na mistrovství Evropy klubů (2006), 2x Mistr ČR (2008, 2010),  nejlepší střelec turnaj v Miláně (2011), nejlepší hráč CEE Generali Cupu (2013), v rozmezí roků 2000 – 2013) množství dalších individuálních ocenění na menších turnajích.
Oblíbené jídlo: Kuřecí řízek s bramborovým salátem
Oblíbené pití: Mattoni
Oblíbená hudba: Disco
Oblíbený film: Kajínek
Fotbalový vzor: Sergio Rámos
Fotbalový sen: Zahrát si Ligu mistrů
Motto: Never give up

Autor: René Volf

14.1.2014 VSTUP DO DISKUSE 16
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
5

ANKETA: Půjdete k volbám?

Již po patnácté uspořádalo vedení Domova Na hrádku z Červeného Hrádku v Bečvárech Podzimní ples pro osoby se zdravotním postižením.
55

Zdravotně postižení z celého regionu se sjeli na podzimní ples

Bára Špotáková si divokou vodu radši nezkusila, za rok to možná napraví

Kolínsko - Stavidla rybníka Vavřinec na Kutnohorsku se jako už tradičně v podzimním období o víkendu 14. a 15. října otevřela a jindy klidný Vavřinecký potok, zvaný rovněž Výrovka, se změnil v dravou bystřinu.

Záchranné sbory zachraňovaly osoby po srážce vlaků, naštěstí šlo o simulaci

Kolín /FOTOGALERIE/ - Několik hasičských jednotek nejen z Kolína, množství sanitek, jednotky státní i městské policie, třískot rozbitého skla a vyprošťování zraněných okny vlaku a následné rozmísťování dle závažnosti zranění, v jednom případě dokonce exitus. Tak to vypadalo ve středu odpoledne na kolínském nákladovém nádraží, kde zmíněné složky záchranného integrovaného systému asistovaly u vlakového neštěstí. 

KRIMI MIX: Ukradli peníze, maso i jízdní kolo

Kolín - Přinášíme vám krimi zprávy z Kolína.

Rathův požadavek na odškodnění za pouta se vrací k obvodnímu soudu

Střední Čechy – Ucházet se o 30tisícové odškodnění má dál šanci někdejší hejtman Středočeského kraje David Rath, který před čtyřmi roky stanul před Krajským soudem v Praze jako jeden z účastníků procesu v kauze údajných korupčních manipulací se stavebními a zdravotnickými zakázkami kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení