„Spokojeni určitě nejsme. Ukázalo se, že ten kádr nemáme tak kvalitní, aby se nám dařilo okupovat vyšší příčky. Trápila nás zranění, ke kterým se přidaly i další problémy. Z těchto důvodů to dopadlo tak, jak to dopadlo," řekl nový trenér Jakub Slunéčko, který v průběhu sezony vystřídal Petra Šafránka.

Především tristní bilance na hřištích soupeřů je k zamyšlení. Nejen, že jste se ze všech sedmi venkovních zápasů vraceli bez jediného bodu, ale vaše defenziva v těchto utkáních inkasovala v průměru více než čtyři branky na zápas. V čem hledat hlavní příčiny takových výsledků?
Nezdar při venkovních zápasech měl jasně dané příčiny. Neumíme hrát na soupeřových hřištích. Kluci nepůsobili uvolněně, byli svázaní a nedokázali si s tím poradit. Nedokážeme reagovat na soupeřovu hru. A pod tyto výsledky se bohužel podepsaly i zkušenosti hráčů. Především v těch venkovních zápasech jsme zaostávali ve všech směrech.

Po odstoupení Petra Šafránka jste si svou trenérskou premiéru odbyl ve 12. kole proti Libici nad Cidlinou a hned to byl vítězný debut, který přinesl Radimi velmi cenné body. Patříte mezi zkušené matadory, ale jak jste tento zápas na novém postu prožíval?
Abych řekl pravdu, tento zápas pro mě byl jako každý jiný. Nedělám rozdíl v tom, jestli jsem přímo na hřišti, nebo na trenérské lavičce. Nejsem člověk, co se stresuje nebo nervuje.

S vedením radimské Viktorie jste se dohodl, že tým povedete do zimní přestávky. Jak vypadá situace teď, budete pokračovat na postu hrajícího trenéra i v jarních odvetách?
Jako hrající trenér budu pokračovat určitě. K tomu mi bude pomáhat kamarád, který má trenérskou licenci B. Zatím co já budu hrát, tak on to bude z lavičky sledovat a vyhodnocovat hru. Společně pak budeme dělat nějaké závěry, které by měly být ku prospěchu zlepšení naší hry. Oba uvidíme určitě víc než jeden. Já chci pořád hrát, protože ještě necítím, že bych to měl zapíchnout a věnovat se pouze trenéřině.

Průběh zimní přípravy bývá různorodý. Od nepříliš oblíbeného fyzického drilu přes posilovnu až po herní tréninky s míčem. To vše mnohdy probíhá souběžně s účastí na některém ze zimních turnajů. Jak bude probíhat zimní příprava v Radimi a kdy začíná?
Nástup k zimní přípravě jsme měli 19. ledna. Máme
v plánu tréninky venku na umělé trávě a máme zajištěnou posilovnu. K tomu je na únor naplánované soustředění. Přípravu chceme zkvalitnit a přitom to dělat pro kluky formou zábavy, aby se na tréninku bavili a těšili se na další. Cílem je samozřejmě maximální tréninkové nasazení, než aby kluci dávali přednost jiným aktivitám, které pak veškeré jejich úsilí znehodnotí. K tomu, aby se hráči na jarní odvety těšili, musí být příprava poskládána tak, aby měla hlavu a patu.

Takže nejste typ trenéra, který dává přednost přípravě v podobě zimních turnajů s týmy, které hrají o třídu, či dvě výše?
Zimní turnaj nemáme, protože jsem ho nechtěl. Myslím si, že je to zbytečné. My máme naplánované přípravné zápasy s mančafty, se kterými se dá normálně hrát a můžeme si při těch utkáních něco vyzkoušet. Žádné divize a tak podobně.

V jarních odvetách vás čeká boj o přežití v krajské I. A třídě. 
K tomu je pravděpodobně třeba i doplnění kádru. Už víte, na jakých postech chcete posílit?
Samozřejmě na konkrétní jména je ještě brzo. Nějaké hráče vytipované mám, ale prostor v přípravě dostanou nejprve stávající hráči, aby si sáhli na dno a vyhrabali se tak z problémů, do kterých se po podzimu dostali. Musejí nejprve sami makat, pokud chtějí změnu k lepšímu.

A teď na Jakuba Slunéčka jako na radimského ostrostřelce. Přesto, že je fotbal kolektivní sport, tak jste svými pěti brankami proměnil domácí derby proti Červeným Pečkám prakticky ve svou „one man show". Předpokládám, že i pro vás to byl v tomto směru výjimečný zápas, nebo ne?
Tak to vůbec neberu. Byl to obyčejný zápas, ve kterém chce dát člověk gól a ve finále se to sejde tak, že tam padne snad všechno. I kdybych střílel na lavičku, tak by se to do té brány určitě nějak odrazilo (smích). Zkušenosti samozřejmě už taky nějaké mám a pak přijde i to štěstí. Několik takových zápasů už jsem zažil. Pamatuji si, že když jsem hrál v dresu Manětína krajský přebor na Plzeňsku, podařilo se mi pod výsledek 8:2 podepsat šesti zásahy.

Ovšem, jak dokáže být fotbal krutý, se ukázalo hned následující víkend, kdy jste se v domácím utkání proti Luštěnicím zranil. Radim v tu chvíli přišla 
o ofenzivní sílu, ale Vás svalové zranění stálo účast na mistrovství Evropy v malém fotbale, které letos hostil chorvatský Vrsar. Co se v takovou chvíli honí hráči hlavou, když přijde o takový turnaj?
Když člověk nastupuje do utkání, tak nepřemýšlí nad tím, aby se nezranil, nebo se mu něco nestalo. Kdyby se člověk hlídal, aby se mu nic nestalo, nemohl by hrát fotbal. Člověk to bere, že se to prostě stalo. Takový je fotbal. Samozřejmě, že mi to vadilo a nebyl jsem z toho nadšený, ale beru to tak, že se to prostě mělo stát. Všechny věci se stanou, protože musí, nebo by tak měly být. Na zranění netrpím, ale tohle bylo podruhé, co mě to stálo účast na evropském mistrovství.

V lize malého fotbalu ČR pravidelně nastupujete za výběr Prahy a patříte i do reprezentačního celku, se kterým jste se v březnu loňského roku podíval na mistrovství světa do USA. Nakonec z toho bylo „jen" páté místo, ale určitě to byl nezapomenutelný zážitek. Jak na tento turnaj vzpomínáte?
Zážitek to byl opravdu neskutečný. Američani jsou v těchto akcích neuvěřitelní. Všechno musí být gigantické a velkolepé a na zázemí to bylo znát. Hrálo se ve velkých halách, které slouží především pro hokejové účely. Bylo to opravdu něco úžasného. Zápasy se hrály v různých městech, takže to bylo zpestřené i leteckým cestováním. Las Vegas, San Diego, Detroit, Chicago. Tady všude jsme si zahráli, což byl nepopsatelný zážitek. V Las Vegas i v San Diegu bylo teplé moře, takže jsme si i takto zpestřili březnový turnaj. Pak jsme cestovali do Detroitu, kde mrzlo. Takže to už takové zpestření nebylo.

Kolika evropských šampionátů jste se v dresu národního týmu zúčastnil?
Kvůli zranění mi uteklo mistrovství Evropy ve futsale v Belgii. Letos mi ze stejného důvodu uteklo i v malém fotbale. Takže jsem se v národním dresu účastnil pouze toho mistrovství světa. Na evropské šampionáty mám smůlu. Na zranění moc netrpím, ale vždycky přijdou ve chvíli, kdy to člověk vůbec nepotřebuje.

V malém fotbale je k vidění hodně šikovných hráčů, lovíte i v těchto vodách případné posily do Radimi?
Tady opravdu ne. Když to tak vezmu, tak z toho pražského výběru jsou v reprezentaci kluci všechno nad 35 let. Ať už je to Jirka Novák, nebo exligista Vít Turtenwald. A ti mladí jsou zase 
z okolí Brna. Takže v tomto prostředí opravdu posily pro velký fotbal nehledám.

Fotbal v Radimi, malý fotbal 
v Praze a futsal v Ústí nad Labem. Zbývá vám čas ještě na nějaké jiné aktivity?
Čas mi zbývat musí, protože mám dva malé kluky, kteří se oba věnují fotbalu. Takže musím stíhat jejich tréninky i zápasy. Víkendy bývají náročné, ale prostě se to musí zvládat.

Jak po takovém zápřahu dokážete relaxovat?
Relax je pro mě, když mám čas a jdu se syny na fotbal a můžu se jim věnovat. Tak si já užívám volný čas a mám z toho radost. Můžu vypnout a radit klukům, jak se zlepšovat. Takže kluci a celkově rodina, to je asi má nejoblíbenější relaxace. A večer koukání na televizi.

Takže po večerech sledujete Ordinaci?
Přesně tak. „Ordošku" a další takové parády. (smích).

(Jan Břečka)