Po suverénním postupu
z okresního přeboru jste se
v Kouřimi opět těšili na I. B třídu. Ta se však během podzimu změnila v noční můru všech lidí, kteří se tam pro fotbal snaží něco dělat. Kde hledat hlavní příčiny takového propadáku?
Hlavní příčinou, kterou spatřuji v neúspěchu, je totální výpadek v přístupu některých hráčů k tréninkové morálce a následně ztráta výkonnosti. Možná si někteří mysleli, že to půjde samo nebo že to někdo jiný za ně odběhá a dá góly. To se však nestalo. Na rozhodčí se nemůžeme vymlouvat. Jen snad v jednom případě jsme se mohli cítit podvedeni, a to v Milovicích, ale jinak jsme si zápasy většinou prohráli sami vlastním nezodpovědným a nedisciplinovaným přístupem. Dále je potřeba si uvědomit, že naši soupeři hrají tuto soutěž déle a vědí, že výkonnostně slabší hráči už tuto úroveň prostě hrát nemůžou a v týmech je už nemají. Kdežto my jsme vlastně nastoupili do vyšší třídy bez posil, a to se ukázalo jako rozhodující. Co mě však trápí nejvíce, že si já osobně a někteří další funkcionáři tento neúspěch moc bereme, trápíme se s tím, vymýšlíme jak
z toho a některým hráčům to je úplně, ale úplně jedno.
Nad tréninkovou morálkou
v Kouřimi se pozastavovalo už několik trenérů, kteří zde působili, jak si tento negativní jev vysvětlujete?
Myslím, že je to spojeno
s celkovou výchovou hráčů doma, ve škole, ale samozřejmě i s fotbalovou výchovou od žáčků. Dal jsem například zákaz kouření hráčů před tréninky a zápasy v areálu hřiště. Co bylo kolem toho řečí, ale jak to vypadá, když borci před zápasem hulí jednu cigaretu za druhou? Malí žáčkové jim hrají předzápas a pak ti borci dostanou šest gólů. Škoda, že se takhle někdo nezamyslel dřív. Jestli už tady právě nezačíná neúspěch. Navíc se bojím, že u mladých lidí dnes mizí taková ta správná soutěživost a ctižádost být lepší
v tom, co děláme. Je jim jedno, zda budou hrát tu či onu soutěž a možná jim je jedno, zda vyhrají nebo ne. Uklidněním pro Kouřim může být, že tato situace začíná být všude na těchto úrovních stejná.
S pouhými dvěma body se krčíte na samém chvostu podzimní tabulky. Ztráta na předposlední tým je propastných deset bodů. Jaký je hlavní kouřimský cíl do jarních odvet?
I když jste poslední, tak vždy je o něco hrát. Důležitý je si stanovit cíl a prioritu. Samozřejmě všichni, a to jaksi zde moc bohužel nefunguje. Šest až osm hráčů to prostě nesvede.
Ve skupině C je pět celků z kolínského okresu, takže v průběhu podzimu došlo i na zajímavá derby. Které z nich bylo pro váš tým nejtěžší?
Popravdě jsem to osobně neřešil. Bral jsem to jako každý jiný zápas, ale paradoxně jsme všechny tyto zápasy neodehráli špatně.
Průběh zimní přípravy bývá různorodý. Od nepříliš oblíbeného fyzického drilu přes posilovnu až po herní tréninky s míčem. To vše mnohdy probíhá souběžně s účastí na některém ze zimních turnajů. Jak probíhala zimní příprava v Kouřimi?
Probíhala v ryze domácích podmínkách.
V zimní pauze je na hráčském trhu rušno. Jak moc aktivní byli v tomto směru kouřimští funkcionáři? Plánují posílení týmu před jarní částí?
V létě se podařilo přivést Holuba a ten zůstává. Skončili však Novotný, Machata a Lev. Shánění hráčů v dnešní době je velký problém. Těch, kteří fotbal umí a chtějí ho hrát, začíná být čím dál méně.
Ač se hráči podzimní částí doslova protrápili, přesto divácká návštěva na domácích zápasech neklesla pod sto fanoušků. Mnohdy překročila i hranici stopadesáti platících. Je to před startem soutěže další závazek hráčů vůči fanouškům, aby se jim za věrnost odvděčili?
Ano. Divácké návštěvy
v Kouřimi jsou parádní a proto mě mrzí, že si toho domácí borci neváží.
V soutěži slušnosti společnosti Fair Credit patří Kouřimi po podzimu předposlední příčka. Dá se to přičíst frustraci a s ní spojenou i nedisciplinovaností především hráčů?
Ono je to spojené, frustrace, nedisciplinovanost, nepřipravenost, mizerný přístup a hloupost. Nic pak lepšího nemůžeme čekat.
V Kouřimi jste jako trenér působil čtyři roky, měl jste tak dost času prostředí zdejšího fotbalu hlouběji poznat, jak tuto štaci hodnotíte? Jaká pozitiva a negativa si odsud odnášíte?
Poznal jsem v Kouřimi několik skvělých lidí, se kterými jsem stále v kontaktu a věřím, že dál budu. Bohužel se mi potvrdilo, že všechno je to o lidech a jejich přístupu. Lemplové dokážou otrávit práci a snažení těm ostatním. Škoda.
Kam teď povedou vaše hráčské, či trenérské kroky?
Původně jsem si chtěl dát minimálně trenérskou pauzu, ale nakonec jsem přislíbil pomoc se zimní přípravou v Libodřicích a dál uvidíme.
(Jan Břečka)
