Hráč německého Wolsburgu přijel na pozvání jednoho z rodičů. „Velmi dobře se znám ze Zdeňkem Čápem, který tady v Kolíně má kluka, a ten se mě ptal, jestli bych nechtěl někdy přijet na trénink dětí a zatrénovat si s nimi. Vzhledem k tomu, že v těchto dnech mám zrovna dovolenou, tak jsem pozvání přijal a zároveň pokecal ze Zdendou," objasnil reprezentační záložník.

Václav Pilař pojal trénink velmi profesionálně. Zapojil se od první minuty. Dětem radil a názorně ukazoval jednotlivá cvičení. Roli trenéra občas vyměnil i za tu hráče.  „Je to fotbalista," shodli se na tribuně rodiče. „Třeba to vedení míče a ten přehled."

Došlo i na různá cvičení, kde si kolínští mladíci mohli vyzkoušet, jaké to je, narazit na takovou personu. „Když ještě chvilku potrénuje, může se s námi měřit," prohlásil po jednom cvičení obránce David Batelka.

„Možná ho v sobotu vezmeme na turnaj do Kutné Hory. Výkonnostně a hlavně svojí výškou by do týmu zapadl," dobíral si ho Zdeněk Čáp, muž, jenž celou akci zorganizoval.

Byl to pohodový trénink, který trval téměř dvě hodiny. „Myslím si, že podobné akce jsou velmi dobré," podotkl Václav Pilař.

„Určitě je dobré, když přijede nějaký známý fotbalista a poradí jim, protože každý takovýto mladý kluk potřebuje radu," dodal muž, jenž podobné akce zná z vlastní zkušenosti.

„Znám to. Bydlím u Chlumce nad Cidlinou a když jsem hrál v Hradci Králové, tak k nám na trénink taky někdo občas přišel. A hned se nám hrálo líp," konstatoval muž, jenž se v těchto dnech vrátil do českých končin. Po dvou letech strávených v Bundeslize zamířil zpět do Plzně. Tentokrát na roční hostování.

Podobné akce zažil i v Německu. „Tam je to samozřejmost, že hráči chodí na tréninky dětí. Třeba jsem zažil, že jsme šli do školy a zúčastnili se hodiny tělocviku. Nebo jsme šli do nemocnice a potěšili nemocné děti. To jsou akce, které děláme rádi. Není nic lepšího, než když vidíme úsměv a radost u malých dětí," podotkl Václav Pilař.
A jak se mu zamlouval trénink v Kolíně u ročníku 2002. „Na to, kolik jim je let, tak jsou ty děti šikovný. Musí se ale pořád rozvíjet a důležité je, aby je to bavilo," zdůraznil Pilař.

„Musí mít pořád náboj a když jim to vydrží, pak se z nich může něco stát. Když je to ale nebude bavit a nebudou se snažit, tak to nemá cenu. Mě se ale jejich přístup líbil. Jsou takový veselý. Kluci do toho dávali všechno, hlavně když se na závěr hrál fotbal. Zbylo nám na něj dvacet minut, ale oni by pořád hráli. Takový přístup se mi líbí," dodal Václav Pilař.

„Někdy jsem byl na nějakém tréninku a nebavilo je to, to pak nebavilo ani mě. Ale tady v Kolíně to bylo jiný. Myslím si, že to děti bavilo a proto to bavilo i mě. Jsem rád, že jsem jim mohl alespoň takhle pomoct," uzavřel Pilař.

A pomohl. Kolín totiž turnaj v Kutné Hoře vyhrál!