Jak jste prožíval trenérskou premiéru na lavičce Kolína?

Prvního zápasu v roli hlavního trenéra už jsem se nemohl dočkat. Před zápasem jsem byl trochu nervózní, ale po prvním hvizdu rozhodčího a udělení prvních pokynů jsem byl vtažen do utkání a nervozita byla pryč.

Na úvod přípravného období jste se utkali s Čáslaví. Možná vaším soupeřem o čelní příčky v divizní skupině C. Vnímáte to taky tak a co vám zápas ukázal?

Nevím, jaké cíle mají v Čáslavi, ale kádr určitě mají na to, aby mohli atakovat přední příčky v soutěži. Do zápasu jsme šli s tím, abychom naběhali hodně kilometrů, a myslím, že se nám to povedlo. S předvedenou hrou jsem byl v celku spokojen, kluci si zvykají na nový herní styl, co po nich požaduji.

Máte za sebou docela zajímavou kariéru v týmu FK Kolín. Nejprve hráč, poté asistent a nyní trenér. Tuto pozici jste zastal poté, co skončil Tomáš Staněk. Váhal jste nad nabídkou dlouho?

Ano, v Kolíně jsem začínal už v přípravce a pokračoval jsem ve všech kategoriích až do A – mužstva, potom jsem přestoupil do Viktorie Žižkov a po osmi letech jsem se vrátil zpět do Kolína. Když mi pan Bílek nabídl možnost stát se hlavním trenérem A – mužstva, neváhal jsem ani minutu a beru to jako obrovskou příležitost posunout se zase něco dál v mé trenérské kariéře.

Co vás lákalo na tom trénovat Kolín?

Nejvíce asi kvalitní hráči, se kterými tady mohu pracovat, a potom domácí prostředí.

Znamená to, že vaše role hráče skončila?

Teď se nejvíce soustředím na roli trenéra, ale část tréninků absolvuji s hráči, takže když by bylo nejhůře, neměl bych problém naskočit do zápasu.

Máte za sebou minimální zkušenosti s trénováním dospělých. Tři roky jste trénoval malé děti. Nemůže to být vaše nevýhoda?

Nemyslím, že by to měla být nevýhoda, naopak z působení v kabině vím, co klukům vyhovuje a co naopak nevyhovuje, samozřejmě zkušenosti z trénování dospělých zatím moc nemám.

Budete i nadále trénovat přípravku?

Ano, po konzultaci s mým asistentem v přípravce budu i nadále trénovat přípravku ročník 2009. Přípravky pod vedením šéftrenéra přípravek skvěle fungují a hrozně rád v nich budu pokračovat.

Pod vaším dozorem bude hrát i váš bratr Radek. Jak se těšíte na tuto spolupráci?

Jsem velice rád, že se Radek vrátil do Kolína, je to určitě posílení defenzivy.

Vzhledem k vaší pozici vás bude muset poslouchat. Platilo to i v dobách minulých, když jste byli malé děti?

Ano, to bude muset, ale v tomto ohledu nebyl problém, ani když jsme spolu hráli za Kolín a postupovali do druhé ligy. Když jsme byli děti, tak poslouchat musel, jsem o pět let starší a když tomu náhodou tak nebylo, tak zafungovali tzv. „válěčky" (smích).

Jako hráč jste byl řízný a tvrdý. Bude to platit i v profesi kouče?

Snažím se s hráči co nejvíce mluvit a vysvětlovat, co dělají špatně, popřípadě v čem mají pokračovat, samozřejmě když bude potřeba, umím i zvednout hlas.

Jako hráč jste zažil spoustu trenérů. Na kterého vzpomínáte nejraději?

To máte pravdu, těch trenérů byla spousta. V mládežnických letech vzpomínám asi na všechny trenéry, co mě trénovali, každý z nich mi něco dal do budoucna. V tom dospělém fotbale nejraději vzpomínám na trenéra Romana Veselého, zažil jsem s ním krásná léta, jak na Žižkově, tak v Kolíně, ostatně i teď jsme v kontaktu.

Kolín zažil dva sestupy v řadě. Jaký si dáváte cíl pro novou sezonu?

Ano, bohužel jsem teď zažil v Kolíně dvě smolné sezony obě zakončené sestupem. S Kolínem chci hrát líbivý a efektivní fotbal, se kterým budeme atakovat přední příčky divize C

V prvním přípravném zápase jste dali příležitost i dorostencům, což se v Kolíně dříve nedělo…

Do přípravy jsme zapojili několik mladých hráčů z dorostu Kolína a zatím se mi jeví velice dobře. Rozhodně dostanou příležitost se ukázat i v sezoně. Chtěl bych více spolupracovat s trenéry dorostu a začleňovat hráče dorostu do tréninkového procesu, než tomu bylo v Kolíně doposud.