Poříčanský fotbalista Radek Skuhravý kouká před domácími zápasy na válečné filmy

Osobnost Deníku

Osobnost Deníku Marek Soukup ubránil reprezentanta Kušeje a dal vítězný gól

/FOTO/ Jak na sebe pořádně upozornit? To ví moc dobře mladíček sestavy třetiligové Sparty…

Přečíst článek >

V létě jste posílil divizní Poříčany. Jak se váš přestup seběhl?
Seběhlo se to tak, že trenér mě kontaktoval už před přípravou, kterou jsem ještě začal v Zápech. Až týden před generálkou jsem se přesunul do Poříčan.

Co bylo tím hlavním, že jste do Poříčan přestoupil?
Jeden z hlavních důvodů bylo herní vytížení, které bych v Zápech moc neměl, a já cítil ze strany trenéra Zdeňka Šmejkala velký zájem, Řešil jsem to s dost lidmi, co Zdeňka Šmejkala znají, a shodli jsme se na tom, že je to dobrý trenér a že to pro mě bude dobré. Znal jsem ho už z dřívějšího působení v Českém Brodě, takže jsem věděl, do čeho jdu (smích). Znal jsem tam i pár kluků, což bylo také velké plus.

Poříčany prošly v létě velkou obměnou kádru. Už si podle vás všechno dobře sedlo?
Myslím si, že ano. Postupem času jsme si na sebe zvykali, ale naštěstí nepřišel žádný cizinec, takže nehrozila žádná jazyková bariéra (smích). Máme tu dobrou partu, za to jsem velice rád. Sice je tu pár starších kluků, ale oni se furt chovají jako mladí kluci, takže tu nejsou žádné party jako například staří a mladí (smích).

Dobrou hru lídra z Rožďalovic zúročují oba útočníci, Hora s Najmonem

Máte za sebou osm kol a jste na sedmém místě tabulky. Jste s tímto umístěním vy osobně spokojen?
No, když se řekne sedmé místo v tabulce, tak to nezní špatně, je to klidný střed tabulky, ale když se zpětně podívám na to, jaké zápasy jsme nedotáhli do vítězného konce, tak mě to štve. Je to škoda, mohli jsme být na lepším místě. Ale zase na druhou stranu měli jsme i štěstí a to je nejen ve fotbale důležité.

Vy jste spíše technický hráč, rád si pohrajete s míčem. V Poříčanech je ale menší hřiště a často je to velký boj. Jak jste s tím sžíváte?
To máte pravdu. Když nás čeká domácí zápas, tak celý týden koukám na válečné filmy, abych se na to připravoval (smích). Není to nic lehkého, ale snažím se přizpůsobit a změnit styl hry, i když se mi to moc nelíbí.

S kým si na hřišti a mimo něj nejvíce rozumíte?
Je těžké vybrat jedno jméno, jak už jsem zmiňoval, máme dobrou partu. Já se snažím vycházet úplně s každým. Nejdéle se znám se Štěpánem Urbanem takže asi s ním, už v mládeži jsme proti sobě hrávali. Sice jsme toho spolu moc neodehráli, když se hned v prvním zápase zranil. Ale už se dává do kupy, za což jsem rád.

Za poledních pár sezon jste toho docela dost procestoval – Úvaly, Jirny, Kolín, Zápy, Český Brod. Zajímavé fotbalové destinace, ale dlouho jste v nich nepobyl. Nikde se vám tolik nelíbilo?
Na to, že mi je třiadvacet let, tak už mám v životopise dost klubů (smích). Ale například v Úvalech jsem skončil z toho důvodu, že jsme hráli divizi, skončili jsme šestí v tabulce, ale vedení se rozhodlo přihlásit I.A třídu. V Jirnech jsme ani nestihli dohrát celou sezonu, po půl roce klub zanikl.

"Káně" létalo po lajně. Nyní je bývalý fotbalista znovu v průšvihu

Jste ještě hodně mladý, ale na kterou štaci už nyní vzpomínáte nejraději?
Každý klub mi dal něco. I když to zrovna nebylo povedené angažmá, jak se říká: všechno špatné je k něčemu dobré. Začínal jsem v SK Union Čelákovice, takže by byl hřích, kdybych ho nezmínil, když mě tam vychovali (smích). Ale nejlepší vzpomínky mám na angažmá v mládeži Bohemians 1905, kde jsem si našel nejlepší kamarády, které mám stále - Antonín Vaníček, Matěj Chaluš, Filip Blecha.

Váš otec je čelákovickou ikonou, je navíc současný trenér Unionu. Mluvíte doma vůbec o něčem jiném než o fotbale?
To je těžká otázka, musím uznat (smích). O fotbale se bavíme opravdu hodně, ale občas mezi tím prohodíme i nějaké téma mimo fotbal.

Otec jezdí velice často na vaše zápasy. Je k vám hodně kritický?
S mámou a ségrou se snaží  jezdit na každý domácí i na nějaké venkovní zápasy, když se jim to nekryje a jsem za to rád. Když po zápase přijde na řadu kritika, tak nejdříve začne máma, pak na to naváže ségra, no a pak se do mě pustí táta (smích). Táta si vždy najde dost věcí, o kterých mi říká, že jsem měl udělat jinak, i když s tím vůbec nesouhlasím. Ale na druhou stranu umí i pochválit (smích).