Přestože nastupuje na defenzivních pozicích, dal v dresu Sokolče už třetí gól v probíhající sezoně a nyní rozhodl proti Kutné Hoře. Navíc byla jeho trefa výstavní. „Nutno podotknout, že všechny tři moje góly byly vítězné,“ pochlubil se s úsměvem Tafel.

A jak jeho branka padla? „Kombinovali jsme na levé straně, soupeř byl zatažený ve vápně a kolem něho, seběhl jsem si na střed hřiště, kde jsem viděl, že se otevřel prostor. Kluci na mě míč posunuli a já se už jenom soustředil na to, aby neskončil na tenisových kurtech,“ pokračoval v dobrém rozmaru sokolečský fotbalista, který přišel do týmu v létě z Hlízova na volný přestup.

Přestože byla jeho branka důležitá, pochvaly od trenéra a spoluhráčů se nedočkal. „Spíš si ze mě dělali srandu, ať si nemyji kopačky. Přestože jsem dal gól, tak jsem neodehrál úplně nejlepší utkání,“ byl k sobě kritický zadák. „Ale samozřejmě jsme měli všichni radost, že jsme utkání dotáhli do vítězného konce,“ přidal.

Zda bude muset přispět za vítěznou trefu do hráčské kasy, to zatím neví. „Doufám, že ne. Ale pokladník je pes, takže se trochu bojím,“ culil se osmadvacetiletý zaměstnanec ve firmě zabývající se interiérovou zelení.

V týmu Sokolče je dost starších a zkušenějších borců. Kdo je hlavní šéf týmu? „Radek Hruška nám radí pořád něco, v podstatě nezavře pusu. Ale myslím, že už ho stejně nikdo neposlouchá,“ rýpl si se smíchem do staršího spoluhráče milovník četby a cestování.

Prošel celou řadu klubů. Také vypíchl, kde se mu dařilo a líbilo nejvíce. „Těsně před tím, než byly přerušeny fotbalové soutěže kvůli covidu, jsme v Hlízově za dva roky prohráli snad jeden zápas. Hráli jsme tenkrát dost v laufu a na zápas jsme jeli s vědomím, že vyhrajeme. Ještě si vzpomínám na poslední sezonu v Polepech. Tam byla spousta kvalitních hráčů a nakonec jsme skončili na druhém místě, přestože jsme celé jaro netrénovali, protože už se vědělo, že fotbal bude v Polepech končit,“ podotkl muž, který si pochutná na svíčkové od maminky.

Na hřišti už potkal celou řadu výborných spoluhráčů a parťáků. Bez většího rozmýšlení také vybral kamaráda, se kterým si nejvíce rozuměl. „Asi se mi vybaví Matěj Linhart, s tím jsme si dost rozuměli i po zápase ve Starých Lázních,“ zasmál se Tafel.

Hodně rád cestuje a projel celou řadu zajímavých destinací. „Letošní zimu jsme si s přítelkyní zkrátili na Zanzibaru, v Kalifornii a na Havaji, kde je famózní příroda a během pár minut můžete v blízkosti pláže vidět želvy, tuleně, velryby. V létě jsem prostopoval Arménii, to byl taky super výlet. Singapur je úplně jiný svět, líbí se mi, jak tamní vláda vede své obyvatele ke vzdělání, zdravému životnímu stylu a pořádku v ulicích. Z Evropy bych vypíchnul Černou Horu a Dánsko, to jsou mé oblíbené destinace,“ pookřál při povídání o jeho zálibě v cestování.

Mimořádně jej zaujal Írán. „V roce 2022 jsem sám strávil tři týdny v Íránu a za celou dobu jsem se ani jednou necítil nebezpečně, navzdory tomu, jak nám je tato země prezentována v médiích. Persie, jak se tato oblast dříve nazývala, je extrémně bohatá na historické památky, přírodní rozmanitost od zasněžených hor, přes pouště, zelené lesy až po krásné pláže v Perském zálivu. Ale to největší bohatství se skrývá v místních obyvatelích. Jsou schopni vás vzít domů ke své rodině, dají vám najíst, nechají vás přespat, vezmou vás na výlet, odvezou vás přes půl země, koupí vám lístek na MHD a nic za to od vás na oplátku nechtějí, přestože jejich životní úroveň je většinou nižší než ta naše. Mají prostě radost, že jste do jejich země přijel a mohou vás jako cizince pohostit,“ dodal zajímavou zkušenost Radek Tafel.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...