Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Honzo, máte za sebou první sezonu v nově vytvořené funkci šéftrenéra přípravek v Kolíně, jak byste tu uplynulou sezonu zhodnotil?
Jsem v Kolíně od konce srpna 2013 a svou první sezonu ve funkci šéftrenéra přípravek hodnotím  kladně, zdaleka ne však stoprocentně a spíš by mou práci měl hodnotit někdo jiný než já sám, aby to nebylo samolibé. Té práce před námi je opravdu ještě mnoho. Byla to „sezona náborů", doplňování dětí hlavně v nejmladších kategoriích přípravek U8 a Fotbalové školičky. Počet dětí v našich přípravkách za posledních deset měsíců vrostl z 56 na 115, což myslím nepotřebuje žádný další komentář. Naopak mě nemůže těšit stav dorazové přípravky U11 (ročník 2003), kde se nám nedaří naplnit stav a neustále poptáváme šikovné chlapce ze širokého okolí, kteří by si chtěli zahrát Žákovskou ligu.

Co se vám povedlo a udělalo radost?
Povedla se rozjet Fotbalová školička. Děti stále přicházejí a to i mimo nábory, což je super. Už teď jsme schopni „postavit" tým z dětí rok narození 2008 a 2009, přitom tyto děti zasáhnou do soutěží až za rok, resp. za dva roky. Máme výborný ročník 2007. Toto je naprosto klíčové pro fungovaní přípravek do budoucna. Mít dostatečně silnou základnu a vychovávat si vlastní hráče. Fotbalovou školičku trénujeme společně s šéftrenérem mládeže Vítkem Caudrem a asistentem Tomášem Trnkou, kterým chci tímto poděkovat za bezchybnou spolupráci. Práce s nejmenšími dětmi je opravdu náročná a kdo si to nezkusil, nepochopí. Od března nám též funguje Brankářská škola, kterou navštěvuje deset brankařů kategorií Fotbalová školička, U8 – U11. Zde se pod vedením trenérů brankařů Jirky a Ondry Černého učí děti brankářským základům. Od 1. dubna jsme navázali externí spolupráci s atletických trenérem, kde si děti osvojují atletickou abecedu. Já osobně při svých trénincích Fotbalové školičky a U8 zapojuji atletického trenéra minimálně jednou týdně. Velkou radost mám z toho, že FK Kolín obhájil statut Sportovního střediska mládeže (SpSM) a Sportovního centra mládeže (SCM), což zřejmě nebyla žádná sranda a naši hráči můžou i nadále hrát kvalitní ligové soutěže. Také mám radost, že máme nové webové stránky našich přípravek a Fotbalové školičky, jejich počet návštěv za 70 dnů byl 10450.

Co se vám naopak nepodařilo naplnit a zůstává jako výzva pro sezonu nadcházející?
Nepodařilo se nám doplnit ročník 2003, tedy U11. I když se toto mělo řešit před cca 2 – 3 roky.  Sehnat pohybově nadaného a fotbalového kluka rok narození 2003, je ale opravdu dost velký problém a chci i tímto článkem oslovit rodiče šikovných hráčů tohoto ročníku, aby se nebáli a přivedli jejich dítko. Vždyť zahrát si Ligu žáků, to musí být pro všechny malé fotbalisty cíl a splnění snu, hrát proti největším týmům Česka. Můj jedenáctiletý syn hraje Ligu žáků,   i když v jiném týmu, a ten starší hraje za FK Kolín U16 Dorosteneckou ligu. Ten rozdíl v kvalitě je oproti Krajským a Okresním přeborům obrovský.

Jak vnímáte postavení mládeže a přípravek v našem klubu?
Pro naše přípravky cítím od našeho klubu podporu, ale pokud to opravdu myslí klub vážně a já věřím, že ano, bude ta podpora muset být mnohem větší. Stoprocentní nárůst počtu dětí během deseti  měsíců je velká změna, takže i když např. máme od podzimu 2013 nové tréninkové pomůcky, budou potřeba dokoupit nové, zajistit šatny a sprchy pro starší přípravky atd. Přípravky jsou klíčové pro další fungování všech mládežnických kategorií. Osvojujeme si zde nové návyky, režim, učíme se fotbalu a chování. Pokud zde něco zanedbáme, v budoucnu se nám to vymstí.

Máte nějakou veselou příhodu z kolektivu, co jste společně prožili?
Těch historek u dětí je hodně. Vlastně každý trénink nějakou přinese. Koncem května jsme hráli na největším turnaji kategorie U8 North Cup 2014 v Jablonci, na který jsem vzal i dvě děti z Fotbalové školičky, tedy o rok mladší. Jeden chlapec měl rozvázanou tkaničku, takže jsem mu ji chtěl zavázat. Řekl jsem mu, ať si ale podrží jazyk. Držel si ho, ale ne u kopaček (smích). Když jsme u těch tkaniček, někdy se mi o nich i zdá. Z legrace jsem jednou řekl, že za jednu zavázanou tkaničku dostanu pět korun. Děti mi začaly nosit pětikoruny (smích).