První fotbalové krůčky jste dělal v Zásmukách. Jak na to vzpomínáte a kdo vás k fotbalu přivedl?

S fotbalem jsem začal poměrně pozdě, s tátou nebo dědou jsme si chodili kopat na hřiště, ale na trénink jsem jít nechtěl. Děda mi stále říkal, ať to jdu zkusit, protože chtěl, abych šel v jeho fotbalových šlépějích. Ale já raději s kamarády stavěl bunkry na stromech. Až někdy v osmi letech jsem se rozhodl, že to půjdu zkusit.

Přišel jste na hřiště a hned jste si stoupl do brány? Nebo to mělo jiný příběh?

Ze začátku sem hrál v poli, ale pak jsme po zápase kopali penalty a kdo ji neproměnil, tak běhal kolečka okolo hřiště a to já běhat nechtěl. Dělalo mi větší radost, když ji chytnu a budou běhat ostatní, a tak jsem se dostal do brány, kde jsem už zůstal a v žácích pak už přestoupil do Kolína.

V mládežnickém věku si vás vyhlédl Jablonec, kde jste strávil několik sezon. Jaké jste tam prožil období?

Byl to zápas, když jsem byl v Čáslavi, kde jsem byl na hostování, a v Jablonci jsme vyhráli. Po zápase přišel trenér Jablonce pan Bulíř, který mě přemlouval ať to zkusím u nich na severu. V tu dobu jsem byl ještě v deváté třídě na základce, takže jsem ještě pololetí dokončil tam a bydlel na internátu. Intr mě toho naučil spoustu, jako třeba jíst více věcí a hlavně se o sebe postarat a osamostatnit se. Bylo to super období, měli jsme dobrou partu, kluci mě také přijali výborně a s pár klukama se bavíme dodnes a vídáme se. Hodně jsem se v tu dobu bavil s Adamem Peltou, se kterým jsem trávil veškerý volný čas, jezdili jsme na finále Ligy mistrů, dovolené a tak. Pak jsem ale přestoupil z Jablonce a už jsme se tolik nebavili. Každopádně na tuto dobu rád vzpomínám, a nejvíce na turnaj v Amsterodamu, kde jsme se neumístili moc dobře, za to si to hodně užili (smích). Bylo to super.

Po návratu z Jablonce jste zamířil do FK Kolín. Proč jste nepokračoval v Jablonci a proč vyhrál Kolín?

To bylo v A dorostu, když jsme se spojili s ročníkem 96 a už jsem nechytal a jen jezdil po republice a seděl na lavičce. Rok jsem to vydržel a když jsme pak zase hráli s 98, tak přišel brankář z Brna a to už pro mě bylo jasné, abych se vrátil zpět domů a netrávil další rok sezením. V Kolíně jsem dostal první smlouvu a trénoval s A týmem, který v tu dobu hrál druhou ligu. Jezdil jsem i na zápasy a v jednom zápase jsem i nastoupil v Pardubicích na posledních pár minut. Takže mám jeden start ve druhé lize. Sice pár minut, ale počítá se (smích). V tu dobu jsem ještě ale chytal i za dorost. Poté první tým spadl z FNL do ČFL, tým se hodně obměnil a už jsem byl jen v kádru A týmu. V další sezoně se opět spadlo a já přestoupil do Záp. Do Záp sem dojížděl a v Kolíně už jen studoval.

Pak jste také na dlouhou dobu přerušil svoji kariéru přednost jste dal „kariéře“ kadeřníka…

Po absolvování Obchodní akademie v Kolíně jsem se už nechtěl dál učit a chtěl sem pracovat. Dlouho jsem nevěděl, co bych chtěl dělat. Hledal jsem něco, co bych mohl skloubit s fotbalem v Zápech, protože i tam jsem měl na můj věk slušné peníze a fotbal mne bavil. Projížděl jsem nabídky prací skoro celé prázdniny a přemýšlel, co bude dál.

Jak tedy začala vaše „kariéra“ kadeřníka?

Jelikož jsem doma stříhal bráchy a kamarády podle videí, a docela mi to šlo, tak nakonec vyhrál inzerát na pozici barbera v Praze. Kluci nehledali nikoho vyučeného, jen někoho, koho to baví a chtěl by to dělat. Tak po krátkém asi tříměsíčním školení, kde mne naučili základy a ukázali, co jak dělat, otevřeli salon v obchodním centru, kde se dělal krátký a dlouhý týden od devíti do jednadvaceti hodin, tudíž práce nešla s fotbalem dohromady. Je mi to docela líto, že jsem takhle skončil v Zápech, ale měl sem na výběr, buď fotbal a dál hledat jinou práci, nebo se naplno věnovat stříhání. A jelikož jsem měl v Zápech asi jeden start v ČFL a zbytek jen za B tým, tak vyhrálo stěhování do Prahy a kariéra barbera, která mi přinesla hodně zážitků a nových kamarádů. Jeden z nich je můj nejlepší dodnes.

Po dlouhé odmlce jste se na fotbalový trávník vrátil, zamířil jste do Semic. Jak jste se do tohoto klubu dostal?

Měl sem odtamtud přítelkyni, už sem pracoval v jiném salonu a měl jsem víkendy volné. A jeden den v týdnu na trénink, takže už to šlo, abych mohl zase hrát. A jednou na rodinné oslavě se strýc přítelkyně, který dělal do místního fotbalu, dozvěděl, že jsem chytal a oni neměli brankáře. Tak jsem si říkal, že po takové době bude taková soutěž v pohodě a že to zkusím znovu a uvidíme. Návrat jsem čekal horší, ale bylo to poměrně v pohodě.

Nyní hrajete pouze krajskou I.B třídu. Není to málo?

Málo, no nevím. Po takové době bych si ani nevěřil na vyšší soutěž. Bylo to asi dva a půl roku bez fotbalu úplně. Ještě když člověk trénoval maximálně jednou to bylo akorát. Každopádně momentálně, jestli se někdy zase začne hrát, tak nevím, kde budu hrát a jakou soutěž vůbec. S paní jsme se rozešli, a ta mi zakázala dokonce i hrát v Semicích. Takže nevím, jak to bude vypadat dál. Nyní bydlím v Zásmukách a zatím jediná nabídka přišla odtud. Takže nevím, zda to bylo málo. Už to vypadá spíše jen na fotbal pro radost a abych se trochu hýbal (smích). Ale kdyby přišla nějaká nabídka z vyšší soutěže, určitě bych do toho šel a ještě to zkusil, jestli si to ještě vůbec pamatuji. No uvidíme, jestli se začne hrát ještě letos.

Prošel jste několik regionálních týmů. Kde se vám líbilo nejvíce a kde jste si zahrál nejlepší fotbal?

Mládí v Jablonci bylo super, odtamtud mám hodně dobrých zážitků a vzpomínek. A i ten fotbal nám docela šel. Takže tam. Ale i v Zápech jsme měli dobrou partu a hráli jsme špičku ČFL. Nejvíce mě asi ale mrzí teď v Semicích, tam je super parta, zkušenost s mladou rychlostí, hráli jsme dobře celý podzim. Snad jsme měli jen jednu blbou prohru v Městci Králové, ale dávali jsme hodně gólů a na fotbal se dalo koukat. Takže dobrý návrat na trávník, určitě bych rád pokračoval.

S kým jste si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozuměl?

Tak celkově z fotbalu mám hodně kamarádů, ale celou dobu do teď se bavím asi jen se třemi. Vždycky to bylo v jakém týmu člověk byl, tak tam měl někoho, s kým si rozuměl nejvíc. Jen s těma třema klukama se bavíme pořád od té doby, co jsme spolu hráli. Ale vídám se hodně se spoustou bývalých spoluhráčů, ať kvůli stříhání nebo nějaké akci, ale převažuje spíš ten střih.

Nyní se amatérský fotbal nehraje, jak trávíte volno vy? Udržujete se v kondici, nebo převažuje odpočinek?

Snažím se občas si zacvičit nebo občas jdu s bráchou na hřiště. Ten také nemá žádné tréninky už skoro rok, to je hrozné. Takže si chodíme kopat a také jsem chodil každou neděli hrát fotbálek. Ale už to někdo „naprášil“, takže se nechodí a čekáme až se zase bude moci aspoň trénovat. Ale i moje současná práce u táty a dědy na pile je dobrá posilka, takže nyní tedy převažuje práce a odpočinek.

Chybí vám hodně tréninky, zápasy a kolektiv?

Tak určitě, už bych si rád zahrál. Vždy když koukáme na Ligu mistrů nebo na ligu, tak si říkám, ať už ten fotbal povolí, že bych si rád zachytal. I já už potřebuji něco dělat. Občas si jdu zahrát malý fotbálek, ale to není ono. Soutěžní zápas je něco jiného. Už se na to hrozně těším, jen uvidíme, kde začnu. Takže už aby to bylo a mohli jsme normálně zase začít hrát a aby bylo vše zase jako dřív.

Petr Terč

Bydliště: Zásmuky
Narozen: 31. října 1997
Zaměstnání: Barber
Znamení: Štír
Záliby: fotbal, tetování, Playstation, Netflix
Oblíbené jídlo: pizza, steaky
Oblíbené pití: pivo, Cola, drinky
Oblíbený film: Transformers
Oblíbená hudba: rap, house, techno