Český Brod má dvanáct bodů, což není zase tak moc, ale blíží se to k cíli, který si Šmejkal po svém příchodu stanovil. „No já jsem chtěl osmnáct bodů. Ale když zvládneme poslední podzimní kolo, bude jich patnáct a to není tak špatné. Alespoň ne po tom průběhu, jak se to vyvíjelo. Každopádně těch bodů jsme mohli udělat víc,“ má jasno milovník tataráčku.

Kromě toho, že je trenérem, stále ještě aktivně hraje. Nastupuje za českobrodskou rezervu v okresním přeboru. „Naplňuje mě obojí. V týmu hraji s mladými kluky, často je tým složený většinou z dorostenců. Takže tak trochu dohlížím na jejich výchovu třeba pro áčko. Rád si zahraji, ale trénování mě baví taky,“ přidal pětatřicetiletý fotbalista a kouč, který se v minulosti živil jako fotbalový skaut. To už ale nyní neplatí. „První věc byla finanční ohodnocení a pak se nám narodilo děcko. To nešlo skloubit, na fotbale jsem byl každý den, práce mi zabrala mnoho času. Nyní se živím rukama, dělám s tátou a mám více času i peněz,“ řekl otec desetiměsíční dcerky, který si rodičovství užívá a na fotbalech je vidět s kočárkem. „Je to pro mě něco nového. Malá je zlatá, zažívám super časy,“ je spokojený Šmejkal.

S fotbalem začínal v rodném Českém Brodě. Od devíti do osmnácti let nosil dres pražské Sparty. Odtud se přesunul do Plzně, kde odehrál svůj první ligový zápas a kde dal také svoji první branku. „Začátky v Plzni byly krásné, kdy jsem jako osmnáctiletý vstřelil svůj první gól,“ zavzpomínal českobrodský trenér a připomněl si i svůj první start v lize. „Přišel jsem do Plzně asi v pátém kole rozjeté sezony a hned šesté kolo jsem seděl na tribuně (smích). Ale další kolo jsme hráli v Liberci a trenér Standa Levý asi dvě hodiny před zápasem na hotelu za mnou přišel a říká: ´Jdeš na to dnes´. Takže ani nebylo moc času na nervozitu. Hned první kolo jsem hrál na Papouška a druhé na Verbíře, takže pro mě taková škola hrou,“ zasmál se bývalý ligový obránce.

Zahrál si také v dresu české reprezentace. Za devatenáctku má jedenáct startů, za jednadvacítku dva. A také dal jeden gól. „Devatenáctku jsem odjezdil prakticky celou. Je škoda, že jsme se nedostali na Euro. Do jednadvacítky jsem se dostal shodou okolností po mém nejhorším zápase v lize, tenkrát jsme hráli v Teplicích s Baníkem a já dostal v padesáté páté minutě po druhé žluté kartě červenou. Druhý den ráno telefon: ´Ahoj Zdeňku, tady Jakub Dovalil. Vem si věci a jedeš s námi na přípravný kemp před Eurem.´ No a hned ve středu jsme hráli s Běloruskem, vyhráli jsme dva nula, já dal branku a ještě jsem byl muž zápasu. To byl asi můj nejlepší zápas v kariéře,“ vrátil se myšlenkami do mladých let Šmejkal.

Jenže měl smůlu. Přišlo zranění a bylo po všem. „První zákrok přišel ve dvaadvaceti letech a od té doby to šlo… Stalo se to v ten nejhorší okamžik před EURO do U21, kam jsem měl jet. Poté jsem absolvoval dalších šest operací levého kolene a s profi fotbalem byl konec. Bylo to hrozné, po každé operaci jsem doufal, že to půjde, ale bohužel to nešlo. Dokonce jsem se nemohl koukat dva roky na naši první ligu a radši jsem jezdil po fotbalech na vesnicích. Ale postupem času to odešlo,“ dodal Zdeněk Šmejkal.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...