Máte za sebou hodně těžkou podzimní část sezony. Jak to hodnotíte vy osobně?

Máte pravdu tento podzim byl hodně náročný, hlavně psychicky. První zápas jsme vyhořeli na Kladně, kde jsme dostali sedm gólů a byl to debakl. Takový zápas jsem snad hrál poprvé. Bezmoc a zmar. A pak se to už táhlo. A korunoval to čtvrtý zápas s Chomutovem doma, kdy jsme vedli 2:0 a proti deseti jsme nakonec prohráli 3:5. Pak přišla změna na trenérském postu a obrat o sto osmdesát stupňů. Samozřejmě že nejde vše hned a chvilku trvalo, aby se to projevilo. Ale nakonec jsme udělali patnáct bodu a sezona se tak nějak zachránila. A těšíme se na jaro, až budeme stíhat týmy nad námi.

Po příchodu trenéra Zdeňka Šmejkala, který k týmu nastoupil po čtvrtém kole, jste přece jen začali sbírat body. Co se hlavně změnilo?

Šmejky je českobrodský srdcař. On byl a je na hřišti prostě blázen, co chce vždy vyhrát. A tohle přesně přenesl do kabiny a hlavně na tréninky, kde se úplně změnila nálada, najednou byla válečná. Osobně mi teď někdy ještě trošku chybí to, že hodně mladších hráčů chce více vyhrát na tréninku než v zápase (smích).

Kouč Šmejkal je váš dlouholetý kamarád, teď jste se sešli v jednom týmu. Také jste chtěl za ním do Poříčan…

Já se za ním vrátil už v roce 2015, když mě přemluvil, ať se vrátím ze střížkovské Bohemky. Vedli jsme tehdy třetí ligu a bylo to na profi úrovni. Ať zachráníme Brod v divizi, který byl beznadějně poslední a měl šest bodů. V tu dobu zde trénoval jeho táta a on byl takový hrající asistent. To se povedlo a nastartovala se super éra českobrodského fotbalu. Udělal se super kádr a parta. Hrdlička, Bartalský, Sova, Balík, Smola, Balšánek, Zdeňka, Walter, Jindra Stejskal, Vojta Marek, Lukeš, cucák Carda, tomu bylo asi dvacet let, dále Aleš Moravec, Martin Medek, střelec Ansuma. Tu půl sezonu jsme pak projeli tak, že jsme málem postoupili (smích), a postupující Dobrovice dostala u nás bůra. A nakonec jsme skončili asi na páttém místě. A ohledně Poříčan. Mě opravdu lákala spolupráce a hrát a hlavně trénovat pod Šmejkym a Dolym (Míra Doležal). Protože ve svém věku a celkovém nastavení mám fotbal hlavně proto, abych si ho užil, úplně se vybil na tréninku, odreagoval od práce a vrátil se domů spokojený. Jsem rád, že se toto nyní děje v Brodě. A nemusím kvůli tomu jezdit autem do Poříčan, protože bydlím dvě stě metrů od Kutilky (stadion Českého Brodu – pozn.).

Jste odchovanec Českého Brodu. Kdo vás k fotbalu přivedl?

Tak samozřejmě rodiče. Moc bych chtěl i touto cestou poděkovat tátovi , který momentálně leží v UVN a rehabilituje po náročné zlomenině kyčle, že bez jeho podpory bychom s bráchou nikdy fotbal nemohli hrát. A oba si mohli zahrát fotbal na profesionální úrovni.

Mládežnické roky jste strávil ve Viktorii Žižkov. Jak na to vzpomínáte?

Bavíme se o době cca dvacet pět let zpět. Vše bylo úplně jiné. Tenkrát jsme byli rádi, když nám bylo umožněno každý den vyrazit vlakem po škole na trénink a pak doma čekala teplá večeře. Na tuto dobu strašně rád vzpomínám, protože si člověk uvědomí, že nic nebylo zadarmo a museli jsme si vše zasloužit. Dnes mi přijde, že děti mají vše na zlatém podnosem.

Hlavní část kariéry jste zažil v Čáslavi, kde jste kopali druhou ligu. Byl to vrchol vaší kariéry?

Pro mě to byl určitě vrchol kariéry, a to hlavně první sezona 2008/2009, kdy jsme vykopali postup do ligy pod trenérem Koubkem. Ten se nakonec nekonal, protože ligu odkoupilo Slovácko a památný zápas, když jsem vyrovnal proti Bohemians 1905 v 97. minutě, to byl zápas, kdy v Čáslavi seděli lidi i na okolních stromech. Neskutečná euforie pro město. Dále jsem v Čáslavi působil asi šest let ve druhé lize a většinou na to vzpomínám jen pozitivně. Až na dobu sestupu do třetí ligy. V té době klub převzalo řecké vedení a nastala situace, že jsme dohrávali soutěž pouze tři Češi a zbytek cizinců. To už nebylo úplně ono, ale celkově vzpomínám na toto období rád, protože jsem poznal spoustu lidí a kamarádů, co pak ve fotbale dosáhli velkých úspěchů. Trenéři Koubek, Bičovský, Frťala, hráči jako Ondrášek, Kopic, Krmenčík, Prášil, Tomáš Poštulka, Tomáš Pešír, Radim Holub a spousta dalších.

Zahrál jste si druhou ligu také ve střížkovské Bohemce…

Ano, bylo to po půl roce, když jsme spadli s Čáslaví do třetí ligy, v té době jsme byli na prvním místě. Ale přesto mě lákalo ještě se vrátit do profi podmínek a spolupráce s Romanem Veselým. Ale bylo to už v době, kdy se nám rozjela firma a muselo přijít rozhodnutí, jakým směrem se dále životně vydat. Bylo to těžké rozhodnutí nějakou etapu ukončit. Ale dnes jsem vděčný ženě, která mě podpořila a zvolili jsme správné rozhodnutí. Dal jsem přednost firmě a vrátil se do Českého Brodu. Střížkov sezonu dotáhl, postoupil do druhé ligy, kterou nepřihlásil a fotbal tam skončil.

Teď už jste ve svých osmatřiceti letech legendou Českého Brodu. Vnímáte to také tak?

Celoživotně mám respekt k úspěšnějším lidem, ze kterých si člověk může brát příklad. Takže zde slovo legenda by mě ani nenapadlo. Osobně jsem rád za to, že můžu být součástí klubu a působit tu.

Prohlédněte si utkání gardy Brodu proti Sigiteamu, kde si také David Fikejz zahrál

Fotogalerie: Z fotbalových oslav 125. výročí založení SK Český Brod. Přijel Sigi team

Jak dlouho chcete ještě na této úrovni hrát?

Pravdu nemůžu říct, protože toto bude číst i žena, která má oproti mně předplacené členství v Deníku (smích), a ta si myslí, že po sezoně skončím. Poslední tři roky už na začátku sezony tvrdím, že už je to ta poslední (smích). Chtěl bych hrát do doby, co budu platný pro tým.

DAVID FIKEJZ

Bydliště: Český Brod
Narozen: 22. února 1985
Zaměstnání: CEO - TOP Distribution s.r.o.
Znamení: Ryba
Záliby: rodina, fotbal, tenis
Oblíbené jídlo: Pizza, Pho, Mexiko (všechno co pálí a je v tom chili)
Oblíbené pití: čepovaná Plzeň (dobrá), perlivá voda, Prosecco
Oblíbený film: dle nálady – Pelíšky, Román pro muže, Gladiátor, Kmotr, Harry Potter
Oblíbená hudba: Evropa 2, defacto cokoliv, co je HIT, Ešus (smích)


Načítám tabulku ...