V dalším díle našeho seriálu se věnujeme fotbalovým trenérům. Těm, kteří jsou hodně emotivní. Tím nejvíce emotivním je podle vybraných rozhodčích Jiří Mašata z Dobrého Pole.

„Pěkně jim děkuju. Na druhou stranu je dobře, že se o člověku mluví. To znamená, že žije. Říká se to tak, ne?“ řekl s úsměvem Jiří Mašata. „Musím rozhodčí pochválit, jak vnímají okolí. Je vidět, že mají přehled nejen na hřišti, ale také okolo,“ dodal s lehkým úšklebkem.

Rozhodnutí rozhodčích chápe. „Jsou trenéři, kteří řeknou pokyny v kabině a tím jejich role skončila. Já takový nejsem. Každý zápas prožívám. Nemůžu jenom sedět a nečinně koukat. Jsem prostě emotivní. Trénuju dlouho, nějaké roky taky už mám, ale na hřišti jsem pořád stejný,“ podotkl.

Hráčům na hřišti se snaží pomoct a poradit. „Jsem plně vtažený do hry. Zrovna na podzim nám chybělo asi sedm hráčů, proto spousta kluků vypomáhala. Pořád jsem na ně mluvil a udával pokyny. Dělal jsem to ve vyšších soutěžích a dělám to i na okresní úrovni. Snažím se jim občas usnadnit roli,“ uvedl Mašata.

TVRDÝ TREST PŘIŠEL V KOUŘIMI

Fanoušci ho znají zejména z působení v Kostelci nad Černými lesy nebo Kouřimi. Právě v tomto klubu vyfasoval zatím největší trest.
„Hráli jsme v Zásmukách. Lavička domácích se do nás pustila. Když někdo nadává mě nebo mým hráčům, hned jednám. Bylo zle. Nejsmutnější na tom bylo, že jsem byl potrestaný jenom já. Nikdo ze Zásmuk,“ vrátil se o několik zpátky.

Za své výlevy vyfasoval stop na šest zápasů a pokutu čtyři a půl tisíce korun. „Musím pochválit vedení Kouřimi, protože v té době mi s pokutou pomohli,“ uznale pokyvuje hlavou.

Někdo chodí pravidelně do knihovny, Jiří Mašata byl zase pravidelným návštěvníkem disciplinárních jednání. „Je pravda, že jsem na Strahově párkrát byl,“ přiznal.

„Když ale k nějakému incidentu během zápasu dojde, snažím se hned po jeho konci jít za rozhodčím a omluvit se. Někdy se člověk prostě neudrží. Nikdy ale nejsem sprostý,“ zdůraznil pětačtyřicetiletý trenér.

Jsou lidé, kteří takové chování odsuzují. Na druhou stranu jsou i zastánci. Některé impulsivní trenéry hájí i sami rozhodčí. Alespoň někteří z nich.

TRENÉRY HÁJÍ I ROZHODČÍ

„Co by to bylo za trenéra bez motivace. Neznám žádného, který by do každého zápasu nedal kus sebe. Emoce a motivace je na hřišti stejná jako na střídačce,“ má naprosto jasno rozhodčí Rudolf Netáhlík.

Co na to vy?