„Chtěl bych touto cestou poděkovat všem našim příznivcům za podporu v podzimní části sezony a popřát jim hlavně hodně zdraví v novém roce. Na jaře se opět na vás těšíme v polepském ďolíčku,“ řekl trenér Polep Jaroslav Bejlek.

Po první polovině soutěže vám patří skvělé šesté místo? Čekal jste, že byste mohli skončit takhle vysoko?
Před vstupem do soutěže moje myšlenky směřovaly hlavně k záchraně v soutěži. Současné umístění předčilo samozřejmě mé očekávání. Takže jsem rád, že se nám podařilo splnit tajné přání našeho prezidenta, a to bylo deváté místo.

Z patnácti zápasů jste osm vyhráli, jeden remizovali a šest prohráli. Je nějaký duel, který vás ještě nyní straší v hlavě?
Z odehraných zápasů mě mrzí jen porážka na Meteoru, kde jsme byli jasně lepším týmem, a přesto prohráli 1:0.

Na domácím hřišti jste sice dvakrát prohráli, ale zato z venku jste přivezli deset bodů. V tabulce pravdy jste na plus čtyřech bodech? Spokojenost?
V tabulce pravdy mít plus čtyři body, s tím musí být spokojenost.

Kdo patřil ve vašem týmu k tahounům a kdo vás naopak zklamal?
K tahounům mužstva patří hráči, kteří v Polepech pamatují ještě okresní přebor. Dále vedoucí mužstva Víťa Brom, sekretář Zbyněk Vokoun, prezident Jaromír Syřínek, Jirka Lébl a všichni další funkcionáři, pořadatelé. O nikom z celého kolektivu nemohu říci, že by mě kdy zklamal. Je to úžasná parta. Zde jsou myslím kořeny našeho dosavadního úspěchu.

Patříte k mužstvům, které střílí hodně gólů. Na druhou stranu ale i hodně inkasuje. Vaše bilance je naprosto shodná 32:32…
Branková bilance je pro mne trochu zklamáním. Dali jsme poměrně dost branek. Je to v průměru 2,13 branky na zápas. K solidním průměrům patří 2,5 branky. Takže zde spokojenost, ale ten průměr 2,13 u obdržených branek je alarmující. Snažím se hráčům vštěpovat útočné pojetí hry – v mužstvu také není jediný typicky defenzivní hráč a také, aby se hra líbila divákům, vždyť hlavně pro ně hrajeme. V tomto pojetí hry se však bohužel často objeví osobní selhání. Nejvíce se na našem skóre podepsala utkání v Brozanech, na Admiře a v Jirnech, kde jsme taky sice hráli hezky, ale ty chyby.

Do divize jste se dostali administrativní cestou, místo odstoupivšího Českého Brodu. Kdekdo vás předčasně odepisoval. Vy jste ale všem pochybovačům zalepili pusu. Je umístění reálným obrazem nebo má tým ještě na víc?
Do divize jsme se dostali opravdu až po odřeknutí některých oddílů. Tuto skutečnost stále připomínám hráčům i funkcionářům, aby hráli a vystupovali s hlubokou pokorou ke kopané, nejkrásnější hře na světě. Současné umístění odpovídá našim podmínkám, možnostem i umění.

Na začátku podzimní sezony jste si stěžoval, že máte úzký kádr. Nakonec jste to odehrál s minimálním počtem lidí. Není to ale riziko?
Kádr jsme měli opravdu úzký a riziko to bylo. Přání hráčů však bylo zkusit si vyšší soutěž ve stejném složení jako krajský přebor. Za hráče Duška jsme získali Murárika z Mladé Boleslavi a doplnili kádr o dva dorostence Karkoše a Vaňkáta, kteří zatím dobře splácejí danou důvěru. Musím však přiznat, že jsme měli velké štěstí v tom, že se nám vyhnula zranění a hráči hráli velice disciplinovaně. Pouze jedno vyloučení za dvě žluté karty.

Dojde tedy v zimní přestávce k nějakým hráčským změnám?
Samozřejmě bych rád kádr doplnil, ale má to dva háčky. Ekonomické možnosti klubu, ale hlavně do tohoto výborného kolektivu, který zde je, vezmu pouze hráče, který má nejen výborné odpovídající kvality, ale hlavně splňuje mé požadavky na morálně – volní vlastnosti hráče kopané. A ty jsou dost vysoké. O konkrétních doplněních bude jasno tak v polovině února.

Jaký bude váš program přes dlouhou zimní přestávku a kdy zahajujete přípravu?
Po skončení mistrovské soutěže jsme do 20. prosince chodili každé pondělí do haly a na plavečák. V tomto období jsem byl také tolerantní k životosprávě. Přípravu začínáme 3. ledna. Budeme se připravovat čtyřikrát týdně a zúčastníme se zimního turnaje v Kolíně.

Hodně se diskutuje o tom, že divizní skupina B je lehčí než céčko? Jaký je váš názor?
Na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět. Mnoho let jsem působil v divizní soutěži C jak s Kutnou Horou, tak s Kolínem a vím, že to byla těžká soutěž a měla svou úroveň. Ale za ty roky šla dolů tak jako úroveň celého našeho fotbalu. Nedokážu na tuto otázku objektivně odpovědět.

V poslední době se Polepy dostaly do mediálního popředí díky incidentu před utkáním s Přední Kopaninou, kdy pořadatelé slovně a nevybíravými výrazy napadli hostujícího kameramana. Co této události říkáte?
K této události mohu s odstupem říci jen toto: pořadatelská služba se k člověku, který se choval tak, jak se choval, ve finále nezachovala tak, jak měla. Mrzí to nejen mne, ale i celý klub. K situaci jsem se vyjadřoval v několika periodikách. Nikdy však nebylo publikováno celé mé vyjádření, jen útržky vytržené z kontextu. Nevím proto, jestli má cenu se dále touto kauzou zabývat. Vždyť klub, Přední Kopanina, prostřednictvím svého externího amatéra televize Prima tlačila celou kauzu úplně jinam, než bylo chování našich pořadatelů. Velice mě překvapilo, že se k triviálnímu, tendenčnímu a jednostrannému pořadu televize Prima podepsali renomovaní redaktoři Kroupa a Klíma. Nevím, zda zarážející či úsměvné bylo přizvání k hodnocení herních situací skutečné „persony gráta“ našich rozhodčích Pavlína „Paši“ Jirků, chyběl mi tam jen Ivan Horníků.

Mluvil jste třeba s těmi pořadateli. Co říkali poté, když se viděli na obrazovce?
S pořadateli utkání jsem samozřejmě mluvil a několikrát. Vždyť mi ta záležitost trochu pokazila narozeniny. Když se viděli na obrazovce a viděli hlavně to, co se tam vysílá, byli z toho hodně zaraženi. Nebylo to objektivní.

Polepy nakonec dostaly pokutu 6000 korun. Čekal jste trest tvrdší nebo mírnější?
Pokuta 6000 korun – to nedokáži posoudit, neznám sazebník ČMFS k takovýmto případům. Dále bych se již nerad k záležitosti vyjadřoval, považuji ji za uzavřenou.