Právě tento bývalý český reprezentant totiž nastupuje jako hrající trenér Čelákovic. A že nic ze svého umění nezapomněl, ukázal i v Polepech. Vstřelil oba góly svého týmu, první hlavou, druhý nohou. Porážce ale nezabránil. Čelákovice prohrály 2:3.

„Prvních dvacet minut byli domácí lepší, my pak hru vyrovnali. Ve druhé půli jsme byli lepší už my. První dva góly jsme dostali z penalt a musím říct, že ta druhá nebyla. Náš brankář takovým odvážným skokem vyrazil míč, který směřoval pryč z vápna, pak sice trefil soupeře, ale ještě předtím zasáhl balon. Podle mě se o žádný faul nejednalo. Vůbec bych řekl, že to utkání rozhodčí nezvládl. Prostě to neuměl. My díky jeho benevolentnosti měli do půl hodiny dva zraněné hráče, které jsme museli vystřídat. Ale nestěžuju si na to, pouze to konstatuju,“ řekl vytáhlý muž s číslem 12 na zádech.

Vy sám jste dal dva góly. Spokojenost?
Po dlouhý době jsem odehrál devadesát minut. Spokojen jsem ale pouze s těma dvěma góly.

Mohl jste přidat i třetí, ale brankář vám pokus zneškodnil.
Zahrávali jsme trestný kop, míč se dostal ke mě, trefil jsem to z jedný, ale brankář to skvěle vyrazil k Homolovi, který bohužel netrefil prázdnou bránu. Z mé strany to byl těžký kop, spíš jsem měl ještě přitvrdit.

Jak jste se dostal do Čelákovic?
Kontaktoval mě pan Václav Tichý (předseda klubu), který pochází z Náchoda stejně jako já. Říkal mi, že až se budu vracet ze zahraničí, měl by pro mě mančaft. Nabídl mi i trénování a tato kombinace se mi líbila. Hrát a zároveň trénovat. Začít se někdy musí.

Takže jste hrající trenér. Jaké máte trenérské ambice?
Pro mě pořád lepší hrát, než trénovat. Žádné velké ambice si nedávám. Divize má dobrou úroveň.

Přibližte týmy, za které jste po odchodu ze Sparty do zahraničí hrál?
Čtyři roky jsem hrál v Kaiserslauternu, jeden v Bochumi, dva v Salcburku, pak jsem si na půl roku odskočil do Basilejea zahraniční angažmá zakončil v druhé německé lize v Ingolstadtu.

Je po vašem návratu divizní soutěž dostačující nebo byste si chtěl zahrát ještě vyšší soutěž?
Je. I v této soutěži je to rychlý a někdy o nohy. V divizi jsem spokojený. Ve vyšších soutěžích už musí mít člověk trochu víc natrénováno. Jsou tam mladý a běhaví kluci. Jsem rád, že se neplácám někde v I. B třídě.