Z Kmochova města odešli hráči, kteří se poté prosadili i na nejvyšší úrovni. Jedním z nich by mohl být i fotbalista Filip Kmoníček, který před časem odešel do Liberce.
„V Liberci jsem spokojený, jak po fotbalové stránce, tak i v soukromém životě. Liberec je fotbalové město, je tady spousta vyžití, krásná příroda a fajn lidi,“ řekl devatenáctiletý Filip Kmoníček, který v sobotu zavítal se svým týmem k přátelskému utkání právě do Kolína. Liberec nakonec vyhrál 1:0.

Po delší době jste nastoupil proti klubu, kde jste vyrůstal. Jak se vám hrálo?
Těšil jsem se na tento zápas, bylo to poprvé od mého odchodu do Slovanu Liberec, co jsem si mohl zahrát proti svému mateřskému klubu a proti svým bývalým spoluhráčům. Hrálo se mi celkem dobře, jen se mi nepodařilo vstřelit gól, což by byla třešnička na dortu. Ale vyhráli jsme a o to jde hlavně, ne o to, kdo dá gól.

Zápas byl v některých momentech docela tvrdý. Vy sám jste předvedl dva ostré zákroky. Je to váš styl hry?
Tato hra mi sedí a vyhledávám ji. Dohrávám souboje, ale snažím se hrát čistě a ne zákeřně. Mám rád rychlý a důrazný fotbal. Mám rád jízdu (smích).

Také jste se uvedl dvěma střelami. Poprvé jste levačkou mířil doprostřed branky, podruhé z dobré pozice přestřelil branku. Co chybělo ke gólu?
Během zápasu jsem se k moc gólovým možnostem nedostal. A když, tak se mi nepodařilo střelu pořádně umístit a nebo jsem branku minul, či přestřelil. Chybělo k tomu správně umístit míč mezi tyče.

Jaký máte vzpomínky na Kolín?
Mé vzpomínky jsou jen dobré. Vzpomínám na své první trenéry a na kluky, s kterými jsem vyrůstal. K fotbalu mě přivedli rodiče v mých šesti letech a vydržel jsem v Kolíně do svých patnácti, poté jsem odešel za fotbalem do Liberce.

Z vašeho ročníku odešlo do vyspělejších klubů několik hráčů . Sledujete jejich kariéru a jste s nimi třeba v kontaktu?
Tak co já vím, tak Míša Rýdl odešel do Mladé Boleslavi a teď hraje za Spartu B. Kuba Vojta je se mnou v Liberci a hraje za A mužstvo, v B mužstvu Liberce je i Ondra Soběslav, Ondra Kesner bojuje o místo v Chrudimi, dále pár kluků hraje po okolních vesnicích kolem Kolína. Když čas dovolí, tak se s klukama občas potkáme, napíšeme, zavoláme, ale toho času je opravdu málo.

Již pátým rokem nastupujete v dresu Slovanu Liberec. Přibližte své dosavadní vystoupení…
Do Liberce jsem odešel na konci žákovské kategorie, prošel dorosteneckou ligovou kategorii a od letošního roku jsem v B mužstvu Liberce, kde bojuji o své místo. Vystřídal jsem snad všechny posty na hřišti, kromě brankářského, ale jsem za to rád, protože mi to si myslím prospělo a jsem připraven nastoupit a pomoci kdekoliv na hřišti.

Od léta jste natrvalo přešel do mužské kategorie. Jaké jsou vaše cíle dál?
Rád bych v Liberci vydržel, prosadil se v kategorii dospělých, byl platným členem B mužstva a v budoucnu bych určitě rád přešel do A mužstva a zahrál si naši nejvyšší soutěž. Ale to je ještě mnoho práce přede mnou.

Prý jste měl také tendenci nechat fotbalu. Je to pravda?
Taková situace tady byla, ale po delším rozebrání situace s rodinou jsem změnil názor a naplno se vrhnul opět do fotbalu, udělal jsem jen dobře. Myslím si, že bych toho později litoval, zahodil bych tolik let, a to by byla škoda. Tímto děkuji za podporu mých nejbližších a také trenéra pana Horáčka.

Jaký byl důvod?
Tak to je těžké definovat. Dolehla na mě menší krize, daleko od domova, od přátel, od kamarádů a najednou jsem si říkal, jestli mi to všechno za to stojí a jestli není lepší být v pohodě doma a chodit ven s kamarádama, žít jednodušší život.

Kdo vás nakonec přesvědčil, abyste u fotbalu zůstal?
Asi nejvíce mi v tomto pomohl můj otec. Vše jsme spolu dlouho probírali, on se mnou vše rozebral a samozřejmě i moji spoluhráči a trenéři.

Takže jste nakonec rád, že jste u fotbalu zůstal? Co byste jinak dělal jiného?
Tak to opravdu nevím, flákal bych se po městě jako většina mých vrstevníků. Od malička jsem byl vedený od rodičů ke sportu, ať už to byl hokej, tenis, atletika, fotbal, ten nakonec vyhrál a já jsem za to moc rád. Miluji sport, fotbal zvlášť a věřím, že mě bude ještě hodně dlouho bavit a něco v něm dokážu.